Skip to content
Menu

Světlo za oběti znásilnění.
Jak se demonstrovalo před Ministerstvem spravedlnosti.

Světlo za oběti znásilnění. Jak se demonstrovalo před Ministerstvem spravedlnosti.

„Nechceš si zase jednou od srdce zademonstrovat?“ zeptala se mě kamarádka v emailu, kterým mě zvala na demonstraci svolanou na 23. leden před Ministerstvo spravedlnosti. Chtěla jsem. Už několik dní jsem sledovala v médiích ostudný případ muže, který dva roky znásilňoval svou nevlastní dceru, tehdy ještě nezletilou, a jemuž odvolací soud původní trest tři roky za mřížemi zmírnil na podmínku. Nebyla jsem sama, koho to vytočilo a přimělo dát veřejně najevo své pobouření, přestože od současného ministra spravedlnosti a jeho náměstků jsem nic moc nečekala.

Pravda, nečetla jsem zdůvodnění rozsudku, případ jsem jako většina ostatních znala jen z médií, ale přesto jsem byla přesvědčená, že (a nejen v tomto případě) je něco hodně špatně. Například – soud zdůvodňoval mírný rozsudek údajnými závěry znalců, podle nichž psychická újma oběti je mírná a vůbec se tam neobjevilo, že se během této doby několikrát léčila na psychiatrii, měla za sebou dva pokusy o sebevraždu. Ke třetímu sebevražednému pokusu ji dovedlo zveřejnění zmíněného rozsudku (podmíněný trest útočníka) a představa, že s ním bude muset dál žít ve společné domácnosti.

Na akci vystoupili:

– Irena Hůlová, expertka Amnesty International
– Johanna Nejedlová, ředitelka organizace Konsent
– Taťána Malá, poslankyně, předsedkyně podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí
– Klára Kocmanová, poslankyně, členka podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí

– Antonín Stanislav, náměstek ministra spravedlnosti

Následující fotografie vypovídají, myslím, o atmosféře demonstrace více než tisíc slov:



Příspěvky autora

Podobné příspěvky

Světlo za oběti znásilnění.
Jak se demonstrovalo před Ministerstvem spravedlnosti.

Světlo za oběti znásilnění. Jak se demonstrovalo před Ministerstvem spravedlnosti.

„Nechceš si zase jednou od srdce zademonstrovat?“ zeptala se mě kamarádka v emailu, kterým mě zvala na demonstraci svolanou na 23. leden před Ministerstvo spravedlnosti. Chtěla jsem. Už několik dní jsem sledovala v médiích ostudný případ muže, který dva roky znásilňoval svou nevlastní dceru, tehdy ještě nezletilou, a jemuž odvolací soud původní trest tři roky za mřížemi zmírnil na podmínku. Nebyla jsem sama, koho to vytočilo a přimělo dát veřejně najevo své pobouření, přestože od současného ministra spravedlnosti a jeho náměstků jsem nic moc nečekala.

Pravda, nečetla jsem zdůvodnění rozsudku, případ jsem jako většina ostatních znala jen z médií, ale přesto jsem byla přesvědčená, že (a nejen v tomto případě) je něco hodně špatně. Například – soud zdůvodňoval mírný rozsudek údajnými závěry znalců, podle nichž psychická újma oběti je mírná a vůbec se tam neobjevilo, že se během této doby několikrát léčila na psychiatrii, měla za sebou dva pokusy o sebevraždu. Ke třetímu sebevražednému pokusu ji dovedlo zveřejnění zmíněného rozsudku (podmíněný trest útočníka) a představa, že s ním bude muset dál žít ve společné domácnosti.

Na akci vystoupili:

– Irena Hůlová, expertka Amnesty International
– Johanna Nejedlová, ředitelka organizace Konsent
– Taťána Malá, poslankyně, předsedkyně podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí
– Klára Kocmanová, poslankyně, členka podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí

– Antonín Stanislav, náměstek ministra spravedlnosti

Následující fotografie vypovídají, myslím, o atmosféře demonstrace více než tisíc slov: