I.
Má duše se tulí k nekonečnu.
Všechno tvé vidím velké
a protkané zlatem.
Jsi tajemná
jako jednorožec
zrozený z oparu mlhy.
Jsi jako duha.
Tak krásná a tak vzdálená.
Mé srdce hraje
všemi barvami.
Jen tobě nablízku
chci volit kroky své!
Jsi jediná hvězda
na mé obloze!
II.
Kapky deště smáčí
všechny mé lásky.
Na tváři všehomíra
se objevil
tvůj úsměv.
Jsi jako studna
vyhloubená
v pyšných mracích.
Jako rozverné slunce
vycházíš z říše snů.
Jsem marnotratný poutník
se srdcem plným
prachu z cest.
V tvém klíně –
má domovina.