Skip to content
Menu

Příspěvky autora

Bardovy písně
(z divadelní hry Balada o bardovi)

bardovy_písně

I.

Má duše se tulí k nekonečnu.
Všechno tvé vidím velké
a protkané zlatem.

Jsi tajemná
jako jednorožec
zrozený z oparu mlhy.

Jsi jako duha.
Tak krásná a tak vzdálená.
Mé srdce hraje
všemi barvami.

Jen tobě nablízku
chci volit kroky své!
Jsi jediná hvězda
na mé obloze!

II.

Kapky deště smáčí
všechny mé lásky.
Na tváři všehomíra
se objevil
tvůj úsměv.

Jsi jako studna
vyhloubená
v pyšných mracích.
Jako rozverné slunce
vycházíš z říše snů.

Jsem marnotratný poutník
se srdcem plným
prachu z cest.
V tvém klíně –
má domovina.

Autor

  • Tereza

    Již nějakou dobu je ve středním věku. Je členkou dvou redakcí a peer lektorkou. V povznesených chvílích se považuje za filosofku a básnířku. Několik let bylo jejím středobodem i integrační divadlo. Pokud zrovna není přehnaně existenciální, daří se jí nacházet smysl v tvorbě, pomoci a silných zážitcích vzešlých z jejího zjitřeného prožívání. Prospívá jí nebrat se příliš vážně a vidět i v hrozných věcech absurditu a humor. V krajině její paměti stojí zabarikádovaná města upomínající na několik bouřlivých partnerských vztahů. Má pocit, že v celém svém životě nikdy úplně nedokázala najít ve věcech lásky svůj vlastní hlas.

    View all posts

Příspěvky autora

Podobné příspěvky

Bardovy písně
(z divadelní hry Balada o bardovi)

bardovy_písně

I.

Má duše se tulí k nekonečnu.
Všechno tvé vidím velké
a protkané zlatem.

Jsi tajemná
jako jednorožec
zrozený z oparu mlhy.

Jsi jako duha.
Tak krásná a tak vzdálená.
Mé srdce hraje
všemi barvami.

Jen tobě nablízku
chci volit kroky své!
Jsi jediná hvězda
na mé obloze!

II.

Kapky deště smáčí
všechny mé lásky.
Na tváři všehomíra
se objevil
tvůj úsměv.

Jsi jako studna
vyhloubená
v pyšných mracích.
Jako rozverné slunce
vycházíš z říše snů.

Jsem marnotratný poutník
se srdcem plným
prachu z cest.
V tvém klíně –
má domovina.

Autor

  • Tereza

    Již nějakou dobu je ve středním věku. Je členkou dvou redakcí a peer lektorkou. V povznesených chvílích se považuje za filosofku a básnířku. Několik let bylo jejím středobodem i integrační divadlo. Pokud zrovna není přehnaně existenciální, daří se jí nacházet smysl v tvorbě, pomoci a silných zážitcích vzešlých z jejího zjitřeného prožívání. Prospívá jí nebrat se příliš vážně a vidět i v hrozných věcech absurditu a humor. V krajině její paměti stojí zabarikádovaná města upomínající na několik bouřlivých partnerských vztahů. Má pocit, že v celém svém životě nikdy úplně nedokázala najít ve věcech lásky svůj vlastní hlas.

    View all posts

Tereza

Již nějakou dobu je ve středním věku. Je členkou dvou redakcí a peer lektorkou. V povznesených chvílích se považuje za filosofku a básnířku. Několik let bylo jejím středobodem i integrační divadlo. Pokud zrovna není přehnaně existenciální, daří se jí nacházet smysl v tvorbě, pomoci a silných zážitcích vzešlých z jejího zjitřeného prožívání. Prospívá jí nebrat se příliš vážně a vidět i v hrozných věcech absurditu a humor. V krajině její paměti stojí zabarikádovaná města upomínající na několik bouřlivých partnerských vztahů. Má pocit, že v celém svém životě nikdy úplně nedokázala najít ve věcech lásky svůj vlastní hlas.