Kroky v slepých uličkách
Neslyšně, jako když padá popel
Patří mně a tobě
Dávno pohřbené vědomí
V podvědomí letitého prachu
Snad jen zrnko utkvělo
V mé paměti, příběhu
Psaném vlastní krví
Dopisu na rozloučenou
Který se neotevírá
Neboť je příliš krátký
A dávno tisíckrát přelouskán
Chtěla bych naposledy spatřit
Tvé dojaté oči
Tvůj neúprosný pohled do dáli
Když se díváš skrze mě
A nepřestáváš vidět
Bolest z bolesti se zrodí
Nevidouce lásku
Jen zatracení