Pod tímto názvem uveřejnil svůj článek na webu čroplus.cz Johann Foss. Rozhovor, ve kterém byl zpovídán Jan Vojtko, vyšel 15. 10. 2023. Rozhodli jsme se, že jej zveřejníme i na našich stránkách, jelikož se týká právě nás, handicapovaných. Ve společnosti je stále velké stigma a tabu, co se týče lidí s handicapem. A pokud se handicapovaný člověk rozhodne mít děti, vzbudí tato myšlenka u lidí nemalé pozdvižení, neboť existuje velká spousta mýtů o tom, proč by lidé s handicapem neměli mít děti. My, lidé s duševním onemocněním, se kupříkladu každodenně potýkáme s přijetím společnosti. A tato společnost tudíž absolutně neumí vnímat a představit si, jaké to je, je-li člověk handicapovaný a rozhodne se třeba založit rodinu, jelikož je velká část populace značně neinformovaná a plná předsudků. V článku se uvádí, že nejtěžší to mají lidé s mentálním handicapem. Ti jsou v podstatě na okraji společnosti a neměli by tudíž ani existovat, natož plodit děti. To je jeden velký omyl této společnosti, jelikož každá bytost by měla mít právo svobodného rozhodování, ať už je handicapovaná, či ne a pokud se mentálně, duševně, nebo fyzicky postižený člověk rozhodne mít dítě a má posvěcení od doktorů, tak proč ne? Nikde není psané, že dítě bude mít stejné problémy, jako daný člověk, který se pro dítě rozhodl. Stejně tak se může rozhodnout, že dítě nechce, a i to je v pořádku. Článek o tom, zda mít, nebo nemít dítě, je-li daný jedinec handicapovaný, je velmi zajímavý, a uznávaný terapeut Jan Vojtko, v něm odpovídá na otázky zcela jasně a jednoznačně. Chcete-li založit rodinu a jste handicapovaní, nebojte se to sdělit svým blízkým a postupovat dle pokynů lékaře.

Po emocích, intimitě a partnerství touží lidé bez rozdílu, ale někteří to mají těžší. Ať už kvůli předsudkům, nebo proto, že o nich rozhoduje někdo druhý. Čím si ve vztazích procházejí lidé s hendikepem a jejich partneři? „Mnoho mých klientů na terapii vysvětluje, že se musí vypořádávat se svým okolím. Panují mýty, že tito lidé nejsou sexuálními bytostmi,“ vysvětluje párový terapeut Jan Vojtko.

„Lidé s hendikepem se musí prát, aby přežili život, aby obstáli menšinový stres, protože mají daleko více stresu než běžná populace,“ popisuje párový terapeut Vojtko. Ačkoliv připouští, že vztah zdravého člověka s hendikepovaným může být obohacující, přináší i velké výzvy.

„Mnoho mých klientů na terapii vysvětluje, že se musí vypořádávat se svým okolím, které jim říká: ‚Chcete mít spolu děti? Vždyť ona je postižená. Vždyť ty geny budou stejné‘,“ dává příklad terapeut. Nezřídka také společnost nevnímá pár jako dvojici zamilovaných, ale jako samaritána pečujícího o nemohoucí osobnost.

Podle Vojtka je v případě těchto vztahů více než obvykle nutná otevřená komunikace. „Znamená to, že člověk, který má myšlenky: ‚Já o tebe pečuju moc, nebo málo, jak spolu budeme vypadat,‘ je musí do toho vztahu přinést.“

„Komunikace je především založena na tom, že si rozumíme, že známe své významy, že si umíme sáhnout do sebe a rozumíme, že to, co dělám já, v tobě spouští toto. To je hloubka komunikace,“ upozorňuje Vojtko.

Mýty

Daleko komplikovanější je ale situace u lidí s mentálním hendikepem. Zde je již zmíněné vnímání společnosti ještě daleko více předsudečné. Zvláště pokud se má věnovat pozornost jejich sexualitě.

„Panují mýty, že tito lidé nejsou sexuálními bytostmi. Buď jsou naprosto asexuální, anebo že jsou hypersexuální jako malá zvířátka,“ vysvětluje terapeut. „Když děláme výcvik nových sexuální poradců, tak velmi často říkáme, že neexistuje nesexuální bytost.“

Druhým předsudkem, který Vojtko zmiňuje, je, že mentálně hendikepovaní nemohou mít vztahy nebo rodinu. „Je to převeliký mýtus, ve kterém žijeme. Bohužel v celospolečenském narativu zní, že tito lidé by vlastně vůbec neměli skoro ani existovat, natož aby se dál rozmnožovali.“ uzavírá Jan Vojtko.

Poslechněte si celý pořad Leonardo Plus v audiozáznamu. Moderuje Šárka Fenyková.