Když jsem poprvé zaslechl tato slova, okamžitě jsem věděl „ano, to jsem já, to je o mě, to je můj životní příběh v jedné větě“.
Lehl jsem si na gauč a začal přemýšlet. O životě, jaký je, jaký vedu a o životě, jaký bych chtěl vést. Co bylo a co je, co snad bude a co by snad mohlo být. Začal jsem se do toho všeho zamotávat – čas minulý, čas budoucí … Přítomnost. Minulost už neexistuje a budoucnost? Kdo může vědět, co bude a jestli vůbec bude. Tu je válka, tam výbuch mohutné sopky, tam zemětřesení, tam obří díra v zemi, která nemá dno a pořád se zvětšuje, a ani vesmír jako takový, není žádná jistota a bezpečí už vůbec. Vědci přijdou každou chvíli s jinou hypotézou a bezpečí? Objevují se černé díry ve vesmíru, negativní energie, co nás pohltí a co nás zničí … bude teda vůbec nějaká budoucnost? Kdo ví, asi ani ne. A když nás nezničí vesmír, zničíme se sami. Jediná jistota je v přítomnosti. Žijeme teď, milujeme teď!
Po chvíli filosofických úvah jsem se řece jen na chvíli vrátil ve vzpomínkách do minulosti, do svého dětství. Co si z něj pamatuji? Moji krásnou maminku, která byla vždy můj vzor, můj ideál. Byla krásná. Nejvíc si ji pamatuji v těch bleděmodrých šatech s výstřihem, který odhaloval její alabastrově bílá ramena. Ty šaty barvy letní oblohy za slunečného dne s bohatě nařasenou sukní zvýrazňovaly její štíhlý pas. Rty červené, vlasy černé, bílá ramena a bleděmodré šaty – dokonalost sama a mně se z toho točila hlava. Byla neskutečně krásná a já moc chtěl být jako ona. Moc jsem si přál, úplně bytostně jsem toužil být její dcerou, být jako ona. Tak krásný, tak dokonalý. Nebo spíš tak krásná, tak dokonalá.
Jednou, když šla maminka s tatínkem a mojí starší sestrou nakupovat šaty na maturitní večírek a tatínkovi oblek, aby ji tam mohl doprovodit jako pravý elegán, využil jsem situaci a otevřel maminčinu skříň. Kolik tam bylo krásných věcí, a tak krásně, žensky voněly. No já šel najisto. Vytáhl jsem maminčiny bleděmodré šaty, oblékl si je a v naději, že budu tak krásný jako ona, předstoupil jsem před zrcadlo. No to, co jsem viděl, mi vehnalo slzy do očí. Viděl jsem hubeného, pihovatého strašáka, na kterém visely krásné šaty. To nemělo s moji krásnou maminkou nic společného.
Přesto všechno jsem si stoupl na špičky, abych se v zrcadle viděl celý a byl jsem překvapen, jaké mám hezké nohy, když stojím na špičkách. V té chvíli mi to došlo – potřebuji maminčiny lodičky!
No jo, ale udržet se v nich byl velký problém. Abych to zvládl, musel jsem se narovnat, zastrčit břicho, vypnout prsa … prsa! To mi ještě scházelo k dokonalosti! Ale kde vzít, když klukům nerostou? Rozhlídl jsem se kolem a v koutě uviděl balonek. A druhý! Rychle jsem si je nacpal do šatů. Vypadly. Jak to, že mamince prsa z šatů nevypadnou? Podíval jsem se do skříně. No jasně! Podprsenka. Chvíli jsem koukal, jak to asi má být. Měli by ke každé podprsence dávat návod na používání. Ale protože jsem kluk šikovný, nakonec jsem to zvládl, do podprsenky si vložil balonky, ale protože se mi zdály malé, přidal jsem do každého košíčku dvoje teplé ponožky, natáhl šaty, obul lodičky, rozcuchal si svoje polodlouhé vlnité vlasy a koukl do zrcadla.
„Ty jó!“ Zařval jsem nahlas. „Ještě červenou rtěnku a zamiluji se do sebe.“
Rychle jsem si udělal pár selfíček a vše vrátil na své místo. Rty jsem si natřel Niveou a pořádně poutíral do toaletního papíru a ten spláchl do záchodu, aby si nikdo nic nevšiml. Potom jsem si vlezl do postele a začal si selfíčka prohlížet.
„Dobrý, opravdu dobrý! Jenom škoda, že se nemám komu pochlubit,“ vzdychl jsem si. Zavřel jsem oči a představoval si, jak jdu v těch krásných maminčiných bleděmodrých šatech a v červených lodičkách po ulici. Se vzpřímenou hlavou a úsměvem na tváři, protože jsem hezký a zatraceně sexy a všichni chlapi se za mnou otáčejí.
Příště jsem zašel dál. Sundal jsem si i trenky, natáhl maminčiny kalhotky, podvazkový pás, punčochy, podprsenku … namaloval si i oči, rty … natupíroval si svoje dlouhé vlnité vlasy. To, co jsem viděl v zrcadle mě přímo uchvátilo. Udělal jsem si několik selfíček, prošel se po bytě jako při módní přehlídce. Chůzi v maminčiných lodičkách už jsem zvládal úplně perfektně.
Poté jsem si tajně zakoupil pár módních časopisů, sledoval trendy v líčení, nakoupil si různé stíny, tužky, řasenku a rtěnky, zkoušel podle rad na internetu, jak se malovat, jaké barvy, jaké štětce…a čekal na svůj velký den D. Věřil jsem, že jednou přijde. Kdo si počká, ten se dočká.
Den D přišel, když naši jeli k moři a sestra na brigádu do města vzdáleného dvě stě kilometrů.
Při malování se a úpravě účesu jsem nespěchal. Teď záleželo na každém detailu, vše muselo být úplně dokonalé.
Pak jsem si natáhl ségřiny kalhotky (ty byly menší než maminčiny), podvazkový pás, punčochy. Chvíli jsem váhal, jestli si vzít punčochové kalhoty, nebo podvazkový pás a punčochy. Podvazkový pás vyhrál, byl zatraceně sexy a jeho přítomnost na mém těle mě vzrušovala. A když jsem byl vzrušený, byl jsem ještě krásnější. Dokonalost sama – krásná žena s velikým ptákem.
Udělal jsem si pár selfíček a pokračoval v oblékání.
Závěrečný pohled do zrcadla mě vzrušil ještě víc. Měl jsem pocit, že mě to roztrhne.
Když jsem zamykal dveře od bytu a vyšel na ulici, srdce mi bilo až v krku, dýchal jsem jak lovecký pes na honu. Na chvíli jsem teda zůstal stát, opřel se o zábradlí a snažil se zklidnit. Po schodech dolu utíkal nějaký pán a div se nepřerazil, jak na mě koukal s pusou dokořán. To mě tak povzbudilo, že jsem si nasadil nové krásné sluneční brýle a vyšel na ulici. Šel jsem pomalu, snažil se dávat nohu před nohu a díky tomu i pohupovat boky. Doma jsem to dlouho trénoval, tak teď jsem si byl jist. Pomalu jsem prošel ulicí tam a zpět. Nikde nikdo – zákon schválnosti. Nastoupil jsem teda do autobusu a jel do centra. Tam jsem pomalu procházel ulicemi, cítil na sobě pohledy cizích mužů …
Vzrušovalo mě to. Hodně mě to vzrušovalo a myšlenka na podvazkový pás na svém těle … začínal jsem tušit, že tohle už je moc, že tohle bych dlouho nevydržel. Zahnul jsem teda do kavárny, objednal si kafe a zašel na dámy. No ten pocit, že jsem ještě i v centru města na dámských záchodech způsobil to, že jsem to málem nestihl. A to by byl hodně velký malér. Těžko bych mamince vysvětloval ten flek.
Musel jsem se udělat dvakrát, abych byl schopen opět vyjít mezi chlapi, tak mě to všechno strašně moc vzrušovalo.
Když jsem si sedl ke stolečku s kávou, moji pozornost zaujal nedaleko sedící muž. Černé vlasy, černý knírek. Opětoval mi svůj pohled, usmál se a objednal mi koňak. Waw! Moje fantazie začala pracovat na plné obrátky. Dnes ho klidně i můžu vzít domů, jsem sám a celou noc budu. Koupíme cestou lahvinku, já mu udělám doma striptýz … ale neměl bych mu říct, že nemám ženské tělo?
Než jsem se v duchu rozhodl, co a jak a kdy řeknu a udělám, seděl naproti mně, hladil mě po ruce a něco šeptal. Nevnímal jsem ho. Byl jsem nekonečně šťastný. Splnil se mi můj velký sen. Byl jsem krásná žena a krásný, zatraceně sexy chlap, mi tady šeptá přisprostlá slovíčka o mém těle, o dnešní noci …
Odešli jsme spolu poté, co jsme vypili každý asi pět koňaků. Po příchodu k nám domů jsem pustil tichou muziku a on mi dal pusu. Poté druhou, a to už se pokoušel dostat svůj jazyk do mých úst a já svůj do jeho krku … bylo to tak vzrušující.
„Udělám ti striptýz, chceš?“ Zeptal jsem se ho rozechvělým hlasem.
„Ano!“ Zařval nahlas. „A já se přitom udělám, chceš?“
Tentokrát jsem přikývl já: „To bude!“
Hudba začala hrát pomalu a tiše. Odkopl jsem boty do kouta, sundal si punčochy, rozepl šaty a otočil se zády k němu. Koutkem oka jsem zahlédl jeho ruku ve svých rozepnutých kalhotách, sundal jsem šaty, podprsenku, balonky a ponožky hodil do kouta. Otočil jsem se k němu a ukázal mu svůj velký a obrovskou touhou ztopořený penis.
„Co to je?!“ Zařval a vyskočil z křesla.
„Ty hajzle! Ty buzno!“ Řval na mě. Nechápal jsem. „Proč?“
Pak si jenom pamatuji, jak mě hned první ranou skolil k zemi. Víc nic. Potom až to, jak ležím v posteli s ledovým obkladem na tváři, vedle mě sedí moje sestra a ptá se: „Mám tě zavést na urgent?“
„Ne,“ zašeptal jsem.
„Chceš o tom mluvit?“ Zeptala se tiše.
„Ne.“
Vstala. „Tak spi, uvařím ti slepičí polévku. Ta je nejlepší na bolavou duši i bolavé tělo.“
