Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Mají své potřeby a touhy a tak nebo onak je naplňují.
Hemingway dostal Pulitzerovu i Nobelovu cenu za literaturu, takže si užil dost slávy. Narodil se 21. července 1899 v Oak Parku u Chicaga. Přišel na svět do rodiny lékaře a zbožné matky. O prázdninách ale bydleli u jezera Walloon na severu Michiganu, kde měli dvě usedlosti. Byl druhý ze šesti dětí, bratr Leicester měl nejmíň let. Matka z něj chtěla vychovat slušné dítě, ale to přineslo komplikace, protože otec u něj podporoval lásku k přírodě, chodili spolu na lovy a rybařit, naučil se tábořit a pomáhal na farmě. Fyzicky už brzy vyspěl, rád plaval i boxoval a konal pěší túry. I když neviděl dobře na jedno oko, taky skvěle střílel.
Už na střední zkoušel psát verše, povídkové črty a sloupky do novin. Pevně se rozhodl stát se spisovatelem. Odmítl po maturitě jít na vysokou školu a stal se reportérem. Stal se dobrovolníkem Červeného kříže. V červnu 1918 se dostal do těžkých bojů na Piavě, kde ho těžce ranili střepinami z minometu. Přes svá zranění zachránil italského vojáka. Stal se prvním Američanem, kterého zranili v Itálii, za statečnost dostal stříbrnou medaili. V nemocnici v Miláně se zamiloval do zdravotní sestry Agnes von Kurowské. Ta po několika měsících vztah skončila. Po válce se Hemingway chtěl zase věnovat psaní, ale neměl příliš úspěchů. V říjnu 1920 pobýval u přátel v Chicagu, kde se seznámil s budoucí ženou, osmadvacetiletou Hadley Elizabeth Richardsonovou. Svatba se odehrála v září 1921 a novomanželé se vydali na cestu Evropou.
Hemingway se v Paříži stal členem skupiny amerických intelektuálů, kteří se soustředili kolem Gertrudy Steinové, říkali si „Ztracená generace.“ Živil se jako reportér mnoha novin a procestoval mnoho zemí, hlavně Německo, Švýcarsko, Itálii a Turecko. Měl smysl pro krátké útvary, jako črty a básně. Přišel však o všechny rukopisy, protože mu někdo ve vlaku ukradl kufřík. To mu způsobilo hlubokou depresi. Povídka Mimo sezónu znamenala zvrat v jeho stylu. Závěr pobytu v Evropě prožili ve Španělsku, kde poprvé spatřil býčí zápasy s toreadory. Jeho první knihou se stala kniha Tři povídky a deset básní. V té době už Hadley čekala dítě, které už se zase narodilo za velkou louží jako v říjnu 1923 John Hadley Nicanor. V lednu 1924 se Hemingwayovi vrátili do Paříže. Rodina žila hlavně z kapitálu, který Hadley zdědila.
Ke změnám došlo v jeho osobním životě. Už několik měsíců udržoval vztah s mladou Američankou Pauline Marie Pfeifferovou, proto skončilo jeho manželství rozvodem v lednu 1927. Hned v květnu se Ernest znovu oženil s Pauline. První román měl příznivé kritiky a dobře se prodával, ale jeho povídky zase tolik ne. Stal se světoznámým spisovatelem, což mu umožnilo ukončit novinářskou činnost. V roce 1929 mu vyšel román Sbohem, armádo, kde převedl své zážitky z válečného nasazení v Itálii. Kniha se stala velkým bestsellerem a hodně zlepšila jeho finanční situaci. Během nastávajících let pobýval Hemingway většinou v Americe, rád se věnoval rybolovu na Floridě, nebo lovil zvěř na západě ve státech Wyomingu a Montaně. Pořád se ale vracel do Paříže za přáteli a na španělskou koridu. Kniha Smrt odpoledne, která se jí týkala, ale neměla příliš dobré recenze.
Psychický otřes mu způsobila smrt otce koncem roku 1928, který svou nemoc ukončil sebevraždou. Po boku mu byla žena Pauline, se kterou si pořídil velký dům v Key West, kde se usadil i s dvěma malými syny, Patrickem a Gregorym. V roce 1934 vydal sbírku povídek po názvem Vítěz nebere nic, ale věnoval se hlavně cestování, lovu zvěře, rybaření a boxu. Taky si užil safari v Africe na přelomu 1933-34. Zážitky a vzpomínky ho vedly k napsání románu s názvem Zelené pahorky africké. Po návratu do USA si pořídil loď, nazvanou Pilar, se kterou vyjížděl s přáteli na moře lovit velké ryby. Pak pracoval na románu Mít a nemít, jehož hlavním hrdinou byl Harry Morgan, kapitán rybářské lodi, který se následně dobře prodával. Poté se jako reportér zúčastnil španělské občanské války. Uvědomoval si, že fašismus je možné porazit jen za pomoci USA, apeloval o tom i na prezidenta Roosevelta. Čekal velký další konflikt. Po návratu do USA psal povídky.
Ve Španělsku s ním pracovala novinářka a spisovatelka Martha Gellhornová, kterou ale znal už z Ameriky a se kterou navázal milostný vztah. Začali spolu žít na Kubě v domě Finca Vigía nedaleko Havany. Manželství s Pauline se rozvedlo v listopadu 1940 a hned vzápětí uzavřel manželství s Marthou. Román Komu zvoní hrana, což byla pravdivá výpověď o válce, dokončil v létě 1940. Literární kritika ho označila za jeho nejlepší dílo a získal i obrovský úspěch u čtenářů. Podle románu se natočil stejnojmenný film, který byl uveden v roce 1943 s Ingrid Bergmannovou a Garym Cooperem. Na počátku roku 1941 s Marthou strávil několik týdnů na Dálném východě, kde fungovali jako zpravodajové čínsko-japonské války. Hemingway zorganizoval protišpionážní skupinu, pátral i po německých ponorkách.
V soužití s Marthou se začaly objevovat trhliny způsobené hlavně životním stylem Ernesta. Ten byl postaven na kamarádech, rybaření a alkoholu. Ambiciózní a taky nezávislá Martha byla přesvědčená, že by se měl zapojit do války v Evropě. To udělal jeho nejstarší syn. Martha odjela jako novinářka v roce 1943 do bombardovaného Londýna. Hemingway se tam vydal v květnu 1944 jako válečný dopisovatel. S Marthou se jako pozorovatelé zúčastnili invaze spojeneckých vojsk ve francouzské Normandii, jejich cesty se ale rozešly. Martha později odjela sledovat boje na italské frontě, ale Ernest se vrátil do Londýna. Zde se seznámil s americkou novinářkou Mary Welshovou, která se později stala jeho čtvrtou a poslední manželkou. Hemingway se účastnil postupu armády ve Francii. Respekt vojáků si získal svou odvahou, předvídavostí a zkušenostmi. Za aktivní účast ho v roce 1947 vyznamenali Bronzovou hvězdou. V březnu 1945 se vrátil do rezidence na Kubu, kam později přijela Mary Welshová. Oba si procházeli rozvodovým řízením, po jejich ukončení se vzali v březnu 1946. V roce 1948 manželé podnikli cestu do Itálie, aby se tam Hemingway zamiloval do devatenáctileté Adriany Ivančičové. Tato událost ho inspirovala k románu o vztahu stárnoucího plukovníka a mladé dívky pod názvem Přes řeku do stínu stromů. Na přelomu let 1950-51 prožíval tvůrčí vzepětí, k čemuž pomohla návštěva Adriany Ivančičové na Kubě. Asi nejlepší knihou se stala novela Stařec a moře, drama o základních lidských ctnostech.
Hamingwaye ale v tomto období stihlo několik osobních ztrát. Zemřela mu matka i jeho bývalá manželka a matka jeho synů Pauline a pár blízkých přátel. V říjnu 1954 mu přesto bylo oficiálně oznámeno, že získal Nobelovu cenu za literaturu. V odůvodnění se uvádělo, že je to za mistrovství moderního vypravěče a vliv na současný literární styl. Medaili věnoval kubánské národní světici Měděné Madoně, nechal jí uložit do relikviáře chrámu Naší Paní v Santiagu de Cuba. V té době se Hemingway potýkal se zdravotními problémy. Roku 1958 si pořídil nový dům v Ketchumu v horách Idaha. Nepřálo mu totiž horké kubánské podnebí a rušný společenský život. Dům na Kubě mu zůstal i za Castra, šedesátiny oslavil na koridě. Jeho stav se ale zhoršoval, trpěl stavy úzkosti, depresemi a přemýšlel o sebevraždě. Dne 2. 7. 1961 se zastřelil ranou z brokovnice.
