Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Všichni většinou touží po lásce a spokojeném životě. Manželství ale může pocházet i z politických a diplomatických vlivů, když už se musí vládnout. Jak tedy všechno úspěšně spojit?

Karel IV. je znám nejen ze soutěže jako největší Čech. Taky už jako dítě zažil složité situace, byl dokonce internován na hradě. Miloval svou matku, Elišku původem Přemyslovnu, ale ke své rodné zemi si musel najít vztah až časem, protože vyrůstal ve Francii u královského dvora. Jeho otec byl německý císař, takže bylo jasné, že se Karel musel podřizovat povinnostem. Podle všeho byl ale svým manželkám vždy věrný, vlastní křesťanskou víru totiž považoval za hlavní hledisko svého života. Které ženy tedy přijal za manželky a jaký s nimi vedl život?

První žena, Blanka z Valois

Tato původem Francouzka byla vlastně první Karlovou láskou. Pocházela z rodu hraběte Karla z Valois a jeho třetí ženy. Jejím bratrem byl dokonce budoucí francouzský král Filip VI. Vyrůstala na dvoře svého bratrance Karla IV. Sličného, který dal později jméno císaři Karlu IV. Od narození se jí říkalo Blanche kvůli jejímu vzhledu, protože byla půvabná, ale velmi bledá ve tváři a jemně štíhlá postavou. Její dobrou povahu uznávali už na dvoře, protože se chovala dobře i k běžným lidem, u kterých poznala jejich náklonnost a vcítila se i do jejich myšlení. Měla tedy dobré srdce jako pokorná a přizpůsobivá žena. Její rodiče chtěli co nejvýhodnější sňatek. Francouzský král jí mohl dát za manžela mladého, tehdy ještě Václava, protože si král vzal za manželku sestru Jana Lucemburského Marii. Blanka a Karel byli tedy stejně staří a znali se ze dvora. Spolu ale začali žít až roku 1330 v Lucembursku, protože se Karel IV. nejdřív věnoval otcově politice. „Království české našli jsme tak zpustošené, že v něm nebylo ani jediného hradu královského, který by nebyl dán v zástavu i se všemi statky“, napsal si později Karel IV. Ten nechal zrekonstruovat Pražský hrad, aby Blanka měla vůbec do čeho přijít. Ta se rychle naučila německy i česky a lid si jí zamiloval pro skromnost a střídmou povahu, chtěla se totiž co nejvíc přiblížit nové zemi. Po smrti Jana Lucemburského byli Karel s Blankou korunováni na českého krále a královnu 2. 9. 1347, ale Blanka umřela velice brzy, 1. srpna 1348 po krátké nemoci ve věku 32 let. Po Blance zbyly Karlovi dvě dcery, Markéta Lucemburská a Kateřina Lucemburská, které se později dobře provdaly.

Druhá žena, Anna Falcká

Narodila se 26. září 1329 jako dcera rýnského falckraběte Rudolfa II. a Anny Korutanské. Jejím prastrýcem byl bývalý český král Jindřich Korutanský. O dětství této šlechtičny nevíme podle kronik vůbec nic, ale je dost jasné, že druhý sňatek římského a českého krále Karla IV. byl výborným politickým tahem, kterému předcházelo mnoho tajných ujednání. Karel neměl následníka trůnu, takže mu hrozily různé politické machinace, co nejrychleji tedy postupoval ve své sňatkové politice. Karel se nakonec nerozhodl pro anglickou princeznu Izabelu, i když o ní dost stál skrze blízkost k anglickému trůnu. Chtěl nakonec hlavně posílit své postavení římského krále, protože jeho trůn byl skutečně v ohrožení. Anna Falcká byla dvacet let stará, opravdu krásná a dlouho nezadaná. Stala se tak důležitou osobou v diplomatické hře, protože její otec jako jeden z kurfiřtů měl právo volit římského krále. Karel tak získal nepřítele na svou stranu, rozbil tedy opozici a díky sňatku s Annou připojil k zemím Koruny české Horní Falc jako Nové Čechy. Nakonec se svatba v Bacharachu odehrála po smíření s Wittelsbachy a jako své vítězství se Karel nechal korunovat v Cáchách, tradičním korunovačním městě římských králů dne 25. července 1349. Další den byla korunovaná jeho těhotná manželka. Pozdější manželství bylo harmonické. 17. ledna 1350 se Anně narodil syn Václav, vytoužený dědic. Na podzim ale Karel vážně onemocněl, na lůžku pak strávil několik měsíců, mělo prý u něj dojít „k porušení poměrů a funkcí vnitřních šťáv těla“. Nemoc tedy vypadala jako otrava. Za viníka se ale považovala jeho žena Anna, která mu měla do jídla přimíchat nápoj lásky, ten ale asi na Karla IV. tehdy zafungoval jako jed. Štěstí jim pak netrvalo dlouho. 28. prosince 1351 jejich syn v necelých dvou letech zemřel. Jeho matka ho následovala po třinácti měsících 2. února 1353. Bylo jí 23 let a její smrt se přičítala žalu pro ztracené dítě, někteří autoři jako příčinu zase uvádějí pád z koně. Karel byl tedy podruhé, ve svých 37 letech vdovcem. Dcera Kateřina žila na vídeňském dvoře se snoubencem Rudolfem IV., jednoho syna ale měl Karlův bratr Jan Jindřich, takže Lucemburkové by přesto nevymřeli po meči.

Třetí žena, Anna Svídnická

Narodila se roku 1339. Byla jedinou dcerou svídnického knížete Jindřicha II. a uherské princezny Kateřiny. Otec zemřel v jejích čtyřech letech. Matka Anny byla přitom sestrou uherského krále, takže se po smrti otce a manžela spolu odstěhovali do Budína v Uhrách. Tam budoucí císařovna strávila své dětství. Panovníkem ve Slezsku a Lužici se stal její strýc Boleslav II. Ten byl však bezdětný a malá Anna se tak stala dědičkou. Pro Karla IV. mělo zmiňované území, co přímo sousedilo s Českým královstvím, velký strategický význam. Nejprve se rozhodl získat nárok na území sňatkem novorozence Václava s o jedenáct let starší Annou. Když Karel o dvouletého syna přišel, začal se ucházet o princeznu sám. Naplánovaný sňatek měl význam ve strategii Karlova otce Jana Lucemburského, tedy získat kontrolu nad piastovskými knížectvími. Anně bylo pouhých 14 let a byla velice křehká, na tu dobu ale i vysoká, 167 cm. Šlo o blondýnu s bystrou povahou, vedená ale byla k pokoře a hlubokému cítění v oblasti náboženství. Pro Karla byla ideální volbou, protože jí mohl formovat charakter a dále ji vzdělávat. Slavná svatba proběhla v červnu 1353 v Budíně, přítomen byl výkvět evropské aristokracie. Karel se přes politiku do o dvacet let mladší nevěsty skutečně zamiloval. Jí imponovalo charisma a moudrost krále. Kroniky jejich lásku potvrzují, možná ji prý miloval víc než Blanku z Valois. Tvořili stabilní pár, manželství ale trvalo jen po krátké roky, přesto bylo plné slávy a lesku. Brzy byla korunována českou a římskou královnou, císařovnou se stala 5. dubna 1355. Vzdělanost a uměnímilovnost potvrzují i dopisy, které si vyměňovala s básníkem Petrarcou. V roce 1358 se stala Anna matkou, porodila dceru Alžbětu. V pátek 26. února 1361 porodila konečně Anna v norimberském císařském hradě syna Václava. Došlo k velkým oslavám, protože se narodil syn a dědic, pozdější král Václav IV. Anna Svídnická ale zemřela při porodu třetího dítěte 11. července 1362 ve věku pouhých 23 let. Karel pro svou inteligentní a mladou ženu velice truchlil. Pochovat ji nechal vedle svých ostatních žen ve Svatovítském chrámu. Karel byl ale věrný svým snahám o zajištění potomků a územních i politických zisků a oženil se tak i později.

Čtvrtá žena, Alžběta Pomořanská

Též známá jako Eliška se narodila asi roku 1346. Byla dcerou pomořanského vévody Bogislava V. a Alžběty, která byla dcerou polského krále. Takže volba byla i politická. Byla poslední manželkou Karla IV., stala se českou královnou i římskou císařovnou. Karel se s ní oženil necelý rok po smrti Anny Svídnické. Sňatkem se Karel zbavil v říši opozice. Svatba se konala 21. května 1363 a byla dost honosná, takže si všichni na ní dost užili. Korunování českou královnou provedl arcibiskup Arnošt z Pardubic, musela ale počkat na korunovaci českým králem syna Anny Svídnické Václava IV. Karel tak chtěl zajistit nástupnictví a vyloučit nároky na trůn u dalších potomků. Čtvrtá manželka Karla se docela dost odlišovala od předešlých manželek v mnoha směrech. Král se tak zamiloval do urostlé ženy, která jen kypěla zdravím, po otci Bogislavovi měla ráznou, cílevědomou a sebevědomou povahu. Jak uvedl Beneš Krabice z Weitmile: „Tato paní císařovna měla v rukou takovou sílu, že si klidně dala přinést novou podkovu a vlastníma rukama jí zlomila. Tuto podkovu nemohli jiní okolo ní stojící nejsilnější muži s vynaložením všech svých sil ani ohnout“. Co bylo zásadní pro krále ale byl fakt, že Alžběta byla zdaleka nejplodnější z jeho manželek. Během spokojeného manželství mu porodila po sobě šest dětí, z toho plné čtyři syny. To bylo víc než dokonce tři předchozí manželky dohromady. Roku 1366 se narodila dcera Anna, později královna Anglie. 14. února se narodil v Norimberku císařův třetí syn Zikmund, pozdější král. Jak už jsme naznačili, Karel a Alžběta měli harmonické manželství, které trvalo 15 let. Jen když roku 1371 Karel vážně onemocněl, vykonala Alžběta pěší pouť, aby se modlila za jeho zdraví. Jejich vřelý vztah je známý i díky filmu Noc na Karlštejně. Už jako vdova neviděla ráda, že její děti jsou v pozadí za Václavem IV. Alžběta umřela 14. února 1393 v ústraní ve věnném městě českých královen Hradci Králové. Leží ale ve společné hrobce s dalšími manželkami Karla IV. ve Svatovítské katedrále.