Dvakrát jsem absolvoval stacionář v DPS Ondřejov. Jeden v roce 1999 a druhý v roce 2006. Při tom druhém Velkém denním programu, jak se stacionář na Ondřejově nazýval, jsem zápasil se sebevražednými myšlenkami a agorafobií. Byl jsem už zkušený mazák, alespoň pokud se týče léků na schizofrenii. Měl jsem za sebou několik let na olanzapinu a pokus nahradit tento lék quetiapinem, který nevyšel. Na obou lécích jsem sexuálně žil.
Po dvou letech léčby psychotického onemocnění jsem potkal partnerku svých snů. Sbližovali jsme se plni ideálů a touhy jeden po druhém. Bral jsem v tu dobu slabou udržovací dávku olanzapinu a ta nebránila propuknutí vášnivého vztahu. Bylo mi s partnerkou dobře, a tak jsme jednoho zimního večera spolu prožili první noc. Bylo to krásné, vím, že od muže to zní samolibě, ale ten zážitek zůstane navždycky v mé paměti. Bezproblémový sexuální výkon, dá se říct. Měl jsem za sebou pět let osamoceného života bez vztahu, a tento začal slibně.
Měl jsem tehdy novou práci plnou stresu a zodpovědnosti. Práce mě bavila, ale vztahy s vedením byly komplikované. Kolegové v mém věku mi hezký vztah přáli, ale vedoucí si bezstarostného podřízeného nepřáli. Byl jsem donucen z práce odejít. Naštěstí mi nejbližší kolegyně poradila, ať se podívám po inzerátech, a brzy jsem našel novou práci ve stejném oboru. To už jsem ale kvůli prožitým stresům bral olanzapinu dvojnásobek. Začala se mi zakulacovat postava.
Přesto nám s partnerkou přes několikatýdenní krizi vztah spíše klapal. To odloučení v době rozmíšky nakonec ještě rozdmýchalo vzájemnou přitažlivost. Pravidelný sexuální život zvýšená dávka léků neomezovala, i když už jsem vnímal první problémy s erekcí. Horší bylo, že jsem stále tloustnul. Nelíbil jsem se sám sobě. Přitom je těžké imponovat partnerce, se kterou chcete mít romantický vztah.
Olanzapin ve zvýšené dávce mi dělal to, že jsem erekci měl ještě poměrně často, ale byla méně kvalitní a méně trvalá. Vzrušení jsem pociťoval díky přitažlivé partnerce, která mě v intimních chvílích dokázala svádět, ale přesto, že mi ještě nebylo třicet let, o sexu dvakrát za noc jsem si už mohl nechat zdát. Můžete říct, že po dvouleté známosti přitažlivost klesá, co však klesalo daleko jistěji, byla má erekce.
Začal jsem o lécích přemýšlet, ptát se a zjišťovat. Chtěl jsem přestat tloustnout a zlepšit svůj sexuální život. Chtěl jsem se partnerce více líbit.
Nakonec jsem svého lékaře poprosil o quetiapin. Měl jsem s ním jednorázovou dobrou zkušenost. Zachránil mě před psychózou v jednu chvíli, kdy jsem nemohl spát a neměl na dovolené své léky. Alespoň to jsem se domníval. Taky jsem slyšel, že se po něm netloustne.
Lékař mi jej předepsal a olanzapin jsme rychle vysadili. A tak začalo období s quetiapinem a s erekcí. V příbalovém letáku dokonce varovali před priapismem. Co to je? Syndrom dlouhotrvající erekce, kterou nelze potlačit a může být až bolestivá. Vedlejších účinků tohoto léku je celá řada, pozastavím se jen u sexuálních. Byl jsem po novém léku trochu více otupělý. I emočně. Uzavíral jsem se více do sebe. Chyběla mi konejšivá náruč olanzapinu a začal jsem být vznětlivější. Erekce přišly, nebolely, ale co horšího, chyběla emoce spojená s milostným vzrušením. A nejhorší byly prožitky při samotném sexu. Vyvrcholení bylo prosté jakékoliv libosti, nejen emocionální, ale i tělesné. Vzpomněl jsem si na větu z filmu Woody Allena, kdy muž říká ženě v hádce: “Všechny orgasmy s tebou jsem předstíral!” Přesně takhle to bylo. Nebylo už moc příležitostí v takovémto milostném životě pokračovat.
Nejen že jsem nezhubl, po vysazeném olanzapinu a quetiapinové substituci se mi brzy vrátila psychóza, partnerka se dívala na malátného paranoidního muže, který opustil svou práci, koníčkům se nedokázal věnovat a na sex neměl pomyšlení. Nakonec mne opustila.
Trvalo ještě několik měsíců, než lékaři pochopili, že za vším je neúčinkující quetiapin, který mi pro jistotu neustále zvyšovali až na horní hranici. To už jsem usínal s rozjedeným párkem v ústech a erekci neměl žádnou.
Vrátili mi původní lék.
Ve zkratce jsem tento příběh vyprávěl svým kolegům pacientům ve stacionáři. Byli jsme tam jen muži. Říkal jsem jim o tom, jak tyto dva léky působily na mou potenci. Bylo to upřímné a smutné. Chápali mě i mé sebevražedné nálady.
