Manipulace. Temná průrva lásky. Anebo černé jezero lásky, která bolí, a navzdory všemu ohlušování vůbec žádnou láskou není? Namísto milostna a podpory narážení na kůl nesčetných domnělých provinění a umných devalvací, namísto společného lože spíše váš hrob, namísto radostné vzájemnosti setkání s pustošivou silou, které lze bez pomoci těžko uniknout. Takový je vztah se silným manipulátorem, jak ho znám. Říká, že vás miluje, ale vy máte neodbytný pocit, že ve vás miluje někoho jiného, jinak by se k vám nemohl takhle chovat a dávat vám tak najevo svoji nelibost ze všeho, co vás charakterizuje, co k vám patří, dobré stránky, záliby, přátelé, rodina. Všechno je matoucí. Nemáte se čeho chytit. Nevíte, kdo je. Ví to on sám (ona sama)? Přinejmenším mu (jí) to nepřekáží. Zato vaše znalost sama sebe a váš sebeobraz jsou postupně rozleptávány manipulátorovou řečí plnou protikladů, která váš zdravý úsudek obmotá tisíci žahadel jako nějaké bájné monstrum. Nejen to. Sama realita se zdá být před vašima očima násilím tříštěna na tisíc kousků, z nichž už nedokážete složit ani jediný kousek obrázku. A to je právě na tom zvláštní. Děje se to přímo před vašima očima. Nemůžete se vymlouvat, že jste si ničeho nevšimli, že vám nepřišlo vůbec nic divné, že vaše intuice ohledně příslušného člověka mlčela. Opak je většinou pravdou. S vaší pokračující devastací a izolací od okolí už to pak většinou úplně přestává být věcí vaší lásky a pozitivního citu (třebaže zrovna já jsem svého manipulátora pořád měla nějak ráda jako člověka a stála o jeho přátelství i po konci vztahu). Někdo by vás mohl obvinit z perverze, postoje typické oběti či masochismu, ale popravdě: je k tomu, aby byla moucha bezmocně lapena v síti, třeba nějakého jejího pouta k pavoukovi? Ve skutečnosti je váš stud, jak daleko jste to nechali dojít, a ztráta sebeúcty překážkou na cestě k záchraně a vaše pocity viny či sebeponory vám v aktuální situaci pomohou pramálo – lepší je v té chvíli brát to dle slov jednoho terapeuta, že pokud vás vysaje upír, je nesmyslné se obviňovat za to, že vám v žilách kolovala krev. Pokud se ale takové vztahy ve vašem životě opakují, je to už podnět k zásadní reflexi a práci na změně svých niterných postojů (často bývá v takovém případě manipulátorem někdo z rodičů).

Francouzská psycholožka a psychoterapeutka Isabelle Nazare-Aga napsala o manipulaci více knih; Láska a manipulace, která pojednává o partnerském soužití se (silným) manipulátorem, je druhou z nich. Knihy si získaly značnou popularitu, protože jsou psány srozumitelným jazykem a látku sice trochu zjednodušují, ale ne tak, aby úplně minuly podstatu. „Tak nějak to bylo“, říkala jsem si, když jsem četla její obecné úvahy v Lásce a manipulaci, proložené příběhy několika obětí, takže se zdá, že navzdory komplikovanosti a spletitosti mezilidských vztahů lze vypozorovat nějaký dost jednoduchý obecný vzorec. Již ve své předchozí knize Nenechte sebou manipulovat autorka vypracovala tabulku třiceti rysů manipulátora, kterou je sice možno brát trochu s rezervou – určitě to nezakládá manipulátorství, kterému se také říká „perverzní narcismus“, striktně jako diagnózu – ale považuji ji za nanejvýš užitečnou. Skuteční manipulátoři na této škále dosahují dvaceti a více bodů. Je docela dobré si tabulku projít i v případě, kdy máte s nějakým komplikovaným člověkem co do činění v zaměstnání nebo v širším okolí, a kniha obsahuje řadu celkem jednoduchých rad a pokynů, jak s takovými lidmi bez újmy na zdraví (a leckdy i mnohém jiném) jednat. V prvním okamžiku se sice stává, že se v některých rysech manipulátora i nepříliš manipulativní čtenář tak trochu najde, ale na to stačí následné hlubší zamyšlení – koneckonců kdo z nás nikdy nepoužil nějakou manipulativní techniku. Sama Nazare-Aga na toto nebezpečí unáhlené (sebe)diagnostiky upozorňuje. Případné zájemce o autorčiných „třicet charakteristik manipulátora“ odkazuji na českou wikipedii v hesle „manipulace“, ale lze ji na netu najít i jinde. Láska a manipulace vychází z autorčiných předchozích zjištění a popisuje typické průvodní jevy silně toxického vztahu: snahu o izolaci partnera, značnou změnu chování ve chvíli, kdy má partnera již nějak jistého, snahu o zbavení partnera jeho sebehodnoty, alogické, matoucí, protikladné názory, výroky a postoje řídící se podle situace, někdy až absurdní vyvolávání pocitů viny, postupná psychická devastace, znevažování a urážky, nezájem o partnerovy potřeby a názory, víra partnera v to, že vztah se může nějakým zázrakem nebo jeho vlastní proměnou zlepšit atd. Knihu doporučuji všem, kdo se v nějakém takovém toxickém vztahu nacházejí, protože zde najdou rady a návody na cestu z pasti ven (a to i za předpokladu, že jsou ve hře děti) a hlavně si na tom mohou dobře uvědomit povahu her, v nichž nedobrovolně účinkují, a prohlédnout jejich mechaniku. Taky získají pocit, že v tom nejsou sami a že i jiným se stalo něco podobného, což jim dodá zpět pocit důstojnosti. Ze své vlastní zkušenosti odstrašujícího příkladu mohu napsat, že důležité je nejen se od manipulátora osvobodit, ale také nenechat ho ovlivňovat váš další život tím, že zanevřete na sebe i druhé (stejné) pohlaví a raději zůstanete dlouho sami. Příběhy jiných lidí ukazují, že i z dlouhodobého vztahu s manipulátorem se lze „otřepat“ a najít zpět svoji životní sílu. (Ještě dodám, že bych nechtěla, aby to vypadalo, že já sama jsem ve vztazích čistá jako lilie; na silně manipulativní povaze několika lidí, kteří pro mě byli v životě nanejvýš důležití, to ale nic nemění.)