Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Touží po lásce a pochopení, někdo to hledá u lidí, jiný u Boha, což pak má zajímavé výsledky. Jak ale najít pro život to pravé, co osloví celou bytost i druhé lidi?
Podobně jako jeho starší přítelkyně sv. Terezie z Ávily je sv. Jan od Kříže považován za jednoho z nejvýznamnějších básníků Španělska. Zbylo po něm asi tisíc veršů a taky tisíc stran prozaického textu. To z něj dělá jednu z nejvýznamnějších křesťansko-mystických osobností všech dob. Zvláště jeho sebrané básně Duchovní píseň a Temná noc jsou všeobecně pokládané za jedny z nejlepších děl španělsky psané poezie, a to jak z hlediska stylistiky, tak i díky bohaté metaforičnosti a symbolice, které používal.
Původně jako Juan de Yepes se narodil 24. června 1542 ve vesničce Fontiveros. Bylo to období značného vzrůstu postavení Španělska jako nejmocnější země světa, které hodně působilo, ale „Juan de la Cruz“ toužil po něčem naprosto jiném. Pocházel z velice chudé rodiny, měl ale přitom velké nadání. V jedenadvaceti letech vstoupil ke karmelitánům, kteří ho poslali studovat teologii a filozofii na slavnou univerzitu v Salamance. Tam patřil k nejpilnějším a nejnadanějším studentům. Už brzy se připojil k reformě karmelitánského řádu, která započala díky Terezii od Ježíše v její ženské větvi. Byl přitom vůbec prvním, kdo si na sebe vzal hábit reformovaného řádu bosých karmelitánů. Započal vést život podle řehole v konventu v Duruelu, kde už chtěl používat jen své nové jméno, Jan od Kříže.
Byl velice aktivní a horlivě se účastnil zakládání reformovaných konventů. Na starosti měl hlavně novice a vůbec mnichy, kteří v nich žili. Rostlo přitom ale silné napětí a někdy přímo násilí, které používali „obutí karmelitáni“ proti hlavním představitelům reformy, jako byl právě Jan od Kříže. Spolubratři ho proto uvěznili v klášteře, kde zůstal po devět měsíců, od prosince 1577 do srpna 1578. Toto období uvěznění ale mělo velice pozitivní vliv na jeho duchovní život, během vnějšího útlaku totiž napsal své snad nejlepší básně. Po útěku chvíli působil jako zpovědník karmelitánských mnišek na žádost Terezie z Ávily. Později se postupně stal převorem několika významných domů, následně byl přímo představeným různých reformovaných konventů v kraji Andalusie. Poslední období života ale využíval pro jiné věci než při zvláštních posláních svého řádu. Už za života se mu zdařilo prosadit rozdělení „bosých“ a „obutých“ karmelitánů, kteří se k reformě řádu nechtěli připojit. Práce však bylo i pro Jana od Kříže dost a dost. Nejprve se vytvořila samostatná provincie bosých bratří v Kastilii a nakonec byl celý řád osamostatněn. Roku 1593, už po Janově smrti, získal řád bosých karmelitánů svého vlastního generálního představeného. Jan byl za svatého prohlášen roku 1726, učitelem církve byl vyhlášen roku 1926. Svátek v katolickém kalendáři má 14. prosince.
Duchovní píseň, kterou napsal, je vlastně ekloga, v níž nevěsta, která představuje duši, hledá ženicha, představujícího Ježíše Krista. Zažívá přitom úzkosti, protože se bojí, že ho ztratí. Nakonec jsou oba naplněni radostí ze vzájemného setkání. Text je možné také brát jako volnou španělskou adaptaci světoznámé Písně písní, co vznikla v období, kdy byl překlad Bible do lidového jazyka přímo zakázán. Temná noc zase popisuje cestu duše z pozemského života ke sjednocení s Bohem. Provádí se to v noci, tedy v období různých strádání a obtíží, které duši tak věrně doprovázejí. Ona se ale oddělí od světa a nachází světlo ve spojení se svým Stvořitelem. Noc provázejí kroky v jednotlivých slokách. Hlavní myšlenkou je potom bolestná zkušenost, kterou prožívají lidé, usilující o růst v duchovní zralosti a spojení s Bohem Otcem. Roku 1586 napsal sv. Jan od Kříže podnětný komentář, kde vykládá verš po verši význam celé básně.
Výstup na horu Karmel je jeho třetím a asi nejvýznamnějším dílem. Představuje spíš studii systematického a asketického úsilí duše, která hledá dokonalé spojení s Bohem. Následně popisuje mystické zkušenosti, co doprovází její hledání. Čtvrté dílo plné veršů se jmenuje Živý plamen lásky a popisuje velkou důvěrnost, kdy duše odpovídá na Boží lásku. Tam taky klade Jan přímo otázku: „Proč jsi netrpělivá, má duše, když už od nynějška můžeš zcela milovat Boha ve svém srdci?“ Tyto básně, spolu s dílem Vyprávění o světle a lásce a dalšími díly sv. Terezie z Ávily, tvoří nejdůležitější mystická pojednání ve španělštině nejen ze 16. století, ale vůbec. Papež sv. Jan Pavel II. přitom sám napsal teologickou disertaci na mystickou teologii sv. Jana od Kříže. Texty také hluboce ovlivnily pozdější autory duchovní literatury z celého světa. Patří mezi ně učitelka katolické církve sv. Terezie z Lisieux, sv. Terezie Benedikta od Kříže, T.S.Elliot a Thomas Merton. Sv. Jan svým učením ovlivnil i teology jako byl Hans Urs von Balthasar, filozofy jako Jacques Maritain a obecně umělce, především Salvadora Dalího.
Kristus sv. Jana od Kříže je právě surrealistický obraz od španělského malíře Dalího z roku 1951. Použitou technikou je olej na plátně o rozměrech 205 na 116 cm. Malba představuje ukřižování Krista. Umístěn je dnes v Kelvingrove Art Gallery and Museum v Edinburghu. Když se Salvador Dalí odvrátil od ateismu zpátky ke křesťanství, jeho konverze vzbudila značný rozruch. „Věřím v Boha, ale nemám víru. Díky matematice a vědě vím, že Bůh musí existovat. Ale já tomu stejně nevěřím“. Chtěl tím postojem asi provokovat, ale také se neskromně považoval za poslední článek katolické mystiky. Obraz byl inspirován skicou sv. Jana od Kříže asi z roku 1550, která je uchovávána v klášteře Vtělení v Ávile. Při modlitbě spatřil Jan Krista, když shlížel z ochozu, takže ho viděl shora. Jak Dalí uvedl v Mystickém manifestu: „Chci, aby můj příští obraz Krista obsahoval více krásy a radosti než cokoli, co bylo namalováno doposud. Chci namalovat Krista v absolutní opozici vůči všem zřetelům materialismu a vůči hrubě antimystickému Gruenewaldovu Kristovi“ na Isenheimském oltáři. Potom už náboženské motivy prostupují celým Dalího dílem.
Zajímavá je i závěrečná modlitba z katolického breviáře, který sv. Jan od Kříže dost ovlivnil:
„Z Janova příkladu se budu učit na zlo odpovídat láskou. Na této „božské cestě“ s láskou přijímat kříže za obrácení druhých a v srdci s radostným plamenem lásky vystupovat na „horu Karmel“ – kde přebývá „sláva a čest Boží.“
„Bože, Tys dal svatému Janu od Kříže velkou lásku k ukřižovanému Kristu a schopnost zcela přilnout k Tobě; dej ať ho v tom následujeme a spolu s ním dosáhneme patření na Tvou slávu. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.“
