Jedeme do světa
ale nestačí nám planeta
jsme tak iluzí
o sobě samých
chvíli pláč, chvíli smích
jak na nás Bůh dých´
lidé se mění
jako na orloji
přemýšlím nad tím
jak tedy být svoji
já jsem ty, ty jsi já
naše křídlo kroužívá
nad prázdnými poli
co moji bradu neoholí
vážím si tvého stínu
i když taky cítím vinu
naše cesta se ale povede
když nás navede
do lásky jasné jako med
to já jsem tebe sved´