„Můžu jít k tobě na pokoj?“ Zeptal se Oskar a zahleděl se Nině hluboce do očí. Nalil jí další sklenku vína a jemně ji pohladil po ruce. Poté si pohrál s každým jejím prstem a s úsměvem sledoval, jak slastně přivírá oči a představoval si její zrychlený dech, když ji bude hladit na úplně jiných místech
„Ty mě chceš opít?!“ A potichu dodala: „A potom se mnou provádět nějaké ty svoje sprosťárny!“
Zasmál se: „To ani náhodou. Co bych potom z tebe měl? Já mám chuť se s tebou dlouze a krásně milovat.“ A tiše dodal: „Vždyť víš, že jsem romantik a miluji dlouhé předehry. Takže milovat se s opilou ženskou… ne! To není ani dlouhé a ani krásné. To je jako olizovat prázdnou láhev od alkoholu.“ Na chvíli se odmlčel, pak pokračoval: „Já a sprosťárny? To nikdy! Maximálně tak nějaká pouta a trochu porna. Ale zcela soukromého!“
Nina se zasmála. „Taky kdo by tě vytáhl těch šest schodů ke mně nahoru, pokud bys mě opil a přiznal se k těm sprosťárnám, že?“ Zeptala se ho.
Oskar se zamyslel. „Proč pořád mluvíš o sprosťárnách? Máš na nějakou chuť?“ Přivřel oči, zahleděl se do dálky a po malé odmlce pokračoval: „Stačí říct. Já nikdy nejsem proti.“
Dívka se opět jen zasmála.
„Počkej!“ Zarazil se mladý muž: „Já mám 70 kilo, vozík 14 kilo… dohromady vcelku dost. Zvládneš to?“
Nina mávla rukou: „Je to jenom šest schodů. A nebude to přece poprvé. Nebo už si nevzpomínáš, nevěrníku? Hlavně mě už nenalívej vínem, nebo za výsledek neručím.“
Kapela začala hrát nějakou starší pomalou skladbu. Podívali se na sebe a už byli na parketu. Oskar vzal dívku na klín, pomalu rozjel vozík, pevně chytil dívku okolo pasu, ona udělala krásný záklon, zvedla nohu vysoko nahoru, až jí sukně sklouzla ke kalhotkám. Mladík ji toužebně pohladil po noze, dívka se ladně zvedla zpět do sedu, přetočila se… bylo vidět, že jsou sehraní, a i když je mladý muž na vozíku, netancují spolu poprvé. Chvílemi to spíš připomínalo akrobacii a balet dohromady, než tanec, ale oba si to i pozornost, kterou vyvolali, užívali. Bylo jim spolu krásně.
„Půjdeme?“ Zeptal se Oskar, když hudba dohrála. Nina se usmála a přikývla.
Pod schody se ještě na chvíli zastavila a zhluboka se nadechla: „Asi na mě něco leze.“
„Já to nejsem,“ skočil jí Oskar do řeči. „Teď ještě ne.“ Podíval se na hodinky: „ale zkus se mě zeptat za dvacet minut.“
Zasmála se. Její zvonivý smích se rozléhal po celé chodbě.
„Asi bych se měla vypotit.“ Řekla zamyšleně.
„Hm,“ souhlasil mladík. „Myslím, že než mě vytáhneš těch šest schodů nahoru, zapotíš se. A pokud nějakou náhodou ne, tak znám osvědčený recept. Ten funguje vždy.“
Nina otočila mladíka zády ke schodům, sama vystoupla na první schod, pevně uchopila rukojetě vozíku, naklonila ho na sebe a šup! Jeden schod byl zdárně zdolán. Šup! – druhý schod… vypadalo to nadějně a oba se už těšili na chvíli, kdy se přitulí jeden k druhému v pevném objetí.
„Ne!“ Zařvala Nina. „Ha-ha-ha-pčí!“
Vozík i s Oskarem jí vyletěl z rukou a řítil se dolů ze schodů. Ve snaze zadržet ho, natáhla za ním obě ruce. Výsledek byl ale ještě horší – vozík strhl i ji. Po chvíli už oba leželi na schodech – Oskar hlavou nahoru, Nina hlavou dolů. Široká sukně ji vyletěla nad hlavu a Nina pomalu po slepu klouzala hlavou dolu ze schodů.
„Pomoc!“ Zakřičela do tmy. „Pomoc! Nemůžu dýchat!“
Oskar ve snaze ji pomoct jednou rukou pevně uchopil Ninu za kotník a druhou rukou a zuby se snažil stáhnout ji sukni z obličeje. Výsledek byl ten, že jedna část sukně zůstala Oskarovi v ústech a druhá se omotala Nině kolem rukou a krku.
Vozík v plné rychlosti vrazil do dveří přízemního bytu. Na tu ránu se dveře otevřely a ven vykoukl muž středních let. Podíval se na dvojici na schodech a suše zkonstatoval: „Ano, taky mám tuhle polohu nejraději, ale není to na schodech trochu nepohodlné?“
Nina se skutálela dolů ze schodů. Vstala, zvedla vozík a snažila se naň přítele posadit. Jenže část taneční sukně, kterou držel Oskar v ústech se mu zamotala okolo hlavy. Naslepo zamával rukama a málem strhl Nině i tričko.
„Taky zajímavá poloha,“ komentoval přihlížející soused. „To je sado-maso? To si musím nafotit! To je velmi zajímavé.“
To už bylo na mladou dívku moc.
„Kdybyste nám raději pomohl, místo těch blbých řečí.“ Neodpustila si.
„Slečno,“ řekl suše soused. „Kdybyste byla slušně vychovaná, chodila byste oblečená a raději do kostela. Neprováděla byste jenom v kalhotkách a na veřejnosti kámasútru na schodech.“ Po svém proslovu vešel do bytu a prudce za sebou práskl dveřmi. Po chvíli dveře opět otevřel a dodal: „A s vozíčkářem k tomu! A já bych vám měl při tom pomáhat?! Že se nestydíte!“
