Táňa se zahleděla na Emu. Na kuráž vypila sklenku koňaku a zeptala se na to, co ji už delší dobu trápilo:
„Taky si myslíš, že na velikosti nezáleží?“
Ema se zarazila. Nechápala, na co se jí kamarádka ptá: „Jaké? Čeho? Kdy? Myslíš vozíku? Nebo čeho?“ Nechápala.
Táňa zavrtěla hlavou a sklopila oči: „No… toho…jak mají chlapi.“ Vykoktala ze sebe celá červená, ale trápilo ji to už dlouho a až teď našla odvahu se na to přítelkyně zeptat.
Ema se zasmála: „Ty myslíš penisu? Tak mluv normálně. Jsme přece už hezkých pár let dospělé.“ Na chvíli se zamyslela: „Proč se ptáš?“ Nečekala ale na odpověď a pokračovala: „To víš, že záleží. A sakra záleží.“
„Když já všude slyším samé: … na velikosti nezáleží… že i s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo… a podobné kraviny. Je to pravda? Co si o tom myslíš ty?“
Bylo na ní vidět, že ji něco trápí, ale neví, co s tím.
„Víš, ještě jsem to nikomu neřekla …“ začala nejistě. Na chvíli se zarazila, než našla odvahu pokračovat: „Asi nejsem normální, ale mně to nestačí, já potřebuji …“
„No tak ven s tím,“ snažila se ji povzbudit kamarádka. I když už začínala tušit o co přítelkyni jde.
„Víš, můj manžel není zrovna obdarován matičkou přírodou… no, jako chlap… spíš menší.“
„A tvrdí ti, že na velikosti nezáleží, že?“ Skočila ji Táňa do řeči. Konečně pochopila, nabyla jistotu, o čem přítelkyně potřebuje mluvit.
„Ty ho znáš?“ Zeptala se překvapeně Ema. „Tak intimně?“ Byla v šoku.
Táňa se zasmála: „Ne, to ne, neznám ho ani intimně, ani nijak, neboj“, uklidnila ji. „Ale znám chlapy. Všichni, na které se nedostalo, když matka příroda obdarovávala bohatě, tvrdí to samé – na velikosti nezáleží-. To nejste sami, takových párů je,“ mávla rukou. „A všude je to stejné – chlapi se snaží ženám vnutit myšlenku, že na velikosti nezáleží, že je to tak normální a že oni přece ví nejlíp, co žena potřebuje.“
„Takže je to normální? Ale co já? Co mám já teď dělat?“ Zeptala se zděšeně mladá žena. „Co já potřebuji, co já bych chtěla, to nikoho nezajímá? O mě tady vůbec nejde?“
„Miluješ ho?“ Zeptala se jí Táňa. „Nebo si chceš najít lépe vybavenou náhradu?“ Zeptala se na rovinu. „To by také bylo řešení tvého problému.“
„Nechci náhradu!“ Řekla Ema rázně. „To fakt ne! Ale nevím, co mám dělat.“
Táňa dopila kafe, zahleděla se na přítelkyni a usmála se: „Pokud ho fakt nechceš ani nahradit, ani ztratit, kup si nějaké pomůcky podle svých představ a snů, naveď ho na jejich používání a časem přijdeš na to, že i tak to jde a je to vcelku fajn.“ Na chvíli se odmlčela, pak ale pokračovala: „No a samozřejmě s ním musíš souhlasit, že na velikosti opravdu vůbec nezáleží. Nesmíš ranit jeho ego, nebo ho ztratíš.“
„Ale když mě fakt na velikosti záleží,“ bránila se i nadále Ema.
„Hja, holka, to nám všem. Ale moudré ženy pro klid v rodině, nebo ve vztahu, souhlasí s mužem a buď mají vybaveného milence, nebo aspoň gigola. A pokud nechtějí být nevěrné, tak o tom aspoň sní a ty odvážnější si koupí vibrátor podle svých snů.“
„To je sice dobrá rada, ale jak to potom manželovi vysvětlím, že když mi fakt na velikosti nezáleží, koupím si velký vibrátor? To si přece odporuje.“
Táňa se zasmála: „Řekneš, že jsi ho dostala. Ode mě. A proč jsem ti já koupila velký vibrátor, to přece ty nemůžeš vědět.“
