Kolik hvězd zasyčí
v prostoru nad námi?
Obtáčím se na tyči
i když jsou hlívami
jako jitro v jasný den
prožívám pořád ten sen
chci jít za tebou a věřit
že tě nejde jen tak změřit
dotýkáš se mě všude
a tvé rty rudé
přitom zpívají
o počátku světa
to je ta pravá meta
věčných začátků a iluzí
které až později zamrzí
vím, co chceš vytroubit světu
jako na práh jasných letů
v letadlech, co zapomněly
že nejsou jako karamely
které tolik chutnají
v domě, i ve stáji,
kam nás odnesou naše mysli
Bůh nám do vlasů kreslí