Má samota se vleče
jako popel věčnosti
Zaniká ve tmě
bez tvé přítomnosti
Topím se v plamenech hořkosti
a hltám bazén plný ohně
Avšak
Nepřestávám věřit v pouliční lampy,
které svítí stínům na cestu
Bez nich se vřeteno těžko tká
Ptáš se jako umanutý
mě už po sto sedmé
Kudy? Kudy mám jít?
Copak já vím? Odvětím.
Sama sobě nedokážu říct kudy,
natož tobě.