Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas od času opustím a začnu si s novou. Mám pocit, že se tím něco vylepší. Ale i tato nová holka se mi dostane do hlavy a začne se tam roztahovat. Asi si nakonec najdu kluka, možná to bude lepší. Nevím, proč jsou všechny mé přítelkyně tak žárlivé. Nesmím se v jejich přítomnosti ohlížet na sebe. Ani za sebe. Nesmím si začít s jinou ženou, sáhnout jí na stehno, té jiné. Některé přítelkyně se zkoušely za ty jiné převlékat. Inu v mé hlavě není prostor pro takové blázniviny. Přítelkyně je tabu. Je u mě moc blízko. Radši bych spal s jinou ženou, dotýkal se jiné ženy, ale nakonec Così fan tutte a tak: všechny jsou stejné. Chtějí bezpečí a roztahují se mi v hlavě. Necudně a hloupě. Dovolil jsem jim to už dávno. A nemám jim to za zlé. Když přijdou v převleku za pterodaktyla, nebo za ženu z harému, přijdou mi ještě povědomější než předtím. Jsou ještě stejnější. Nejradši je mám, když už jsou úplně stejné a za nic se nepřevlékají. Ale z mé lásky se nesmí dělat povinnost. Doma je dusno. Přítelkyně vyžaduje vyjádření loajality. Musí mít pravdu a úplné právo na mé myšlenky a city. Ale ještě navíc musí být něco jako milenka. Jakoby žádoucí, ale doopravdy. Za takový výkon bych se nemusel stydět ani na prknech, která znamenají svět. A když jí tohle všechno dám a dokonce nepřetržitě dávám, v nestřežený okamžik mi dojdou síly a je konec. Stará se stěhuje, nová se taky stěhuje. Vlastně by mi možná stačilo mít tak dvanáct holek a točit je jak na orloji. To by se mi protočily panenky!
Bogoljub Krunýř (Anno 2021)
Vlastně to určitě napsal onen plodný. Autor T. V. Jsem jen jeho p(r)óza, ego Bogoljub, příjmením Krunýř. Šachový mistr. Lhář a bystrý pozorovatel života. Pravdivě se obracím k nejrůznějším otázkám lidské sexuality, k právu na intimitu a na necudné sebevyjádření. Nejsem víc než textová funkce, pořádající text jak brambory s máslem. Nemám skutečné názory ani preference, ale za slovo mě prosím berte. Taky za své zážitky se postavím, nejsou mé, ale cizí. Jsem to já, pořádková síla, nic nemravného. Ale to už se předbíhám jak Gauginovy hodinky z exotických krajů. Jak čert. Jak črta pomýleného, avšak o to zuřivějšího tetování skutečnosti krvelačnými slovy. Prosím o klid, zrovna konstruuju… svět.
Příspěvky autora
Líbí se mi cizí děvčata
Příspěvky autora
Onanie do kabinky nepatří!
Bogoljub Krunýř (Anno 2021)Cesty, Příběhy Cesty, Příběhy
Kdysi jako nadějný student jakési srovnávací literatury jsem byl zamilován nebo spíš jsem toužil po té či oné. Slečně Tereze, nebo po mnišce, jejíž jméno jsem neznal. Nikdy jsem se ale nerozhoupal k ničemu jinému než k pohupování se nad záchodovou mísou. Veřejné záchodky univerzity Karlovy, dobrá to věc. Těžko si stoupnete k umyvadlu se zrcadlem přímo ve […]
Líbí se mi cizí děvčata
Bogoljub Krunýř (Anno 2021)Cesty, Příběhy Cesty, Příběhy
Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas od času opustím a začnu si s novou. Mám pocit, že se tím něco vylepší. Ale […]
Podobné příspěvky
Jak jsem se stala single, ač jsem to nikdy neplánovala
Jak a proč jsem momentálně single
Jak jsem slyšela hlas z hůry
Intimní zpověď II
První láska zůstává?
Obětování těla: zpověď masochisty
Intimní zpověď I
Zkušenost s nedostatkem soukromí při hospitalizaci
Přijímání vlastního vzhledu a vztahy
Líbí se mi cizí děvčata
Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas od času opustím a začnu si s novou. Mám pocit, že se tím něco vylepší. Ale i tato nová holka se mi dostane do hlavy a začne se tam roztahovat. Asi si nakonec najdu kluka, možná to bude lepší. Nevím, proč jsou všechny mé přítelkyně tak žárlivé. Nesmím se v jejich přítomnosti ohlížet na sebe. Ani za sebe. Nesmím si začít s jinou ženou, sáhnout jí na stehno, té jiné. Některé přítelkyně se zkoušely za ty jiné převlékat. Inu v mé hlavě není prostor pro takové blázniviny. Přítelkyně je tabu. Je u mě moc blízko. Radši bych spal s jinou ženou, dotýkal se jiné ženy, ale nakonec Così fan tutte a tak: všechny jsou stejné. Chtějí bezpečí a roztahují se mi v hlavě. Necudně a hloupě. Dovolil jsem jim to už dávno. A nemám jim to za zlé. Když přijdou v převleku za pterodaktyla, nebo za ženu z harému, přijdou mi ještě povědomější než předtím. Jsou ještě stejnější. Nejradši je mám, když už jsou úplně stejné a za nic se nepřevlékají. Ale z mé lásky se nesmí dělat povinnost. Doma je dusno. Přítelkyně vyžaduje vyjádření loajality. Musí mít pravdu a úplné právo na mé myšlenky a city. Ale ještě navíc musí být něco jako milenka. Jakoby žádoucí, ale doopravdy. Za takový výkon bych se nemusel stydět ani na prknech, která znamenají svět. A když jí tohle všechno dám a dokonce nepřetržitě dávám, v nestřežený okamžik mi dojdou síly a je konec. Stará se stěhuje, nová se taky stěhuje. Vlastně by mi možná stačilo mít tak dvanáct holek a točit je jak na orloji. To by se mi protočily panenky!