Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Někdy se drží slávy, moci a majetku, jindy ale touží vyniknout svým dílem. Tak tomu bylo u Lorda Byrona, který vedl hodně divoký a extravagantní život, ale myslel i na chudé a slabé, kteří neměli potřebný majetek pro svůj spokojený život. Znám je především jako básník, ale i bojovník.
Byl skotského původu a původně se jmenoval George Gordon Byron. Roku 1798 zdědil titul anglického barona a stal se 6. baronem z Rochdale. Jeho dcera Ada Lovelace byla matematička a spolupracovala s Charlesem Babbagem na sestrojení analytického stroje, jednalo se o předchůdce dnešních počítačů.
Lord Byron proslul nejen svým básnickým dílem, ale také divokým způsobem života. Jeho součástí byly extravagantní výstřelky, mnoho milostných skandálů, rozvod a obvinění z incestu a sodomie. Jeho bývalá a nejznámější Lady Caroline Lambová o Byronovi prohlásila, že je „šílený, zlovolný a je nebezpečné ho znát.“ Proslavil se ale hlavně jako účastník bojů proti Turkům během řecké války za nezávislost, kde ho nakonec považovali za národního hrdinu. Hojně přispíval vlastními financemi, aby podpořil hnutí odporu proti turecké nadvládě. Vlastní obětí dopomohl získat Řecku svobodu od područenství Osmanské říše.
V dětství ho vedli k náboženství. On ale raději četl historické romány, odkud plynuly rytířské ideály pozdějšího básníka. Brzy se s matkou přestěhovali na zděděný majetek, Newsteadské opatství. Starost nad ním převzala sestra jeho původní chůvy. Ta byla původkyní jeho předčasné pohlavní iniciace. Do domu vodila různorodé hosty z okolních krčem, odtud asi pochází některé zvláštnosti v jeho chování. Jako liberál tehdy získal silný odpor k pokryteckému náboženskému moralismu. Roku 1801 nastoupil do prestižní školy v Harrow. Přes vrozenou nemoc nohy a kulhavost, která ho trápila po celý život, se mezi spolužáky prosadil duševními schopnostmi a sečtělostí, ale i sportovními výkony. Zamiloval se do dívky ze sousedního panství. Naprosto čistá a platonická láska zůstala i nadále nenaplněná a dlouho jej neopouštělo zklamání. Podobně i jeho dílo poznamenal střet snů a představ s tvrdou realitou.
Později Byron studoval na slavné univerzitě v Cambridge, a to na proslulé Trinity College. Tam si také našel nové přátele. Dokonce žil na pokoji s dívkou, převlečenou za chlapce, což se stalo jeho inspirací pro poemu Lara. Také se seznámil se svou nevlastní sestrou Augustou Mary Leigh, k níž měl velice blízký vztah po všech stránkách. Po studiích se Byron vrátil domů, do Newasteadského opatství, kde se setkal se svou láskou z dětství. Ta už ale byla vdaná a patřičně zklamaná z rodinného života. Po dosažení plnoletosti se jako lord baron mohl účastnit zasedání ve Sněmovně lordů, kde vystupoval jako obhájce dělníků, jejichž práci začaly nahrazovat stroje. Bouřili se a stroje ničili, nazývali se Luddité, podle prvního ničitele. Byron mimo jiné bojoval proti trestu smrti.
V červenci 1809 se vydal na grand tour po Středomoří. Již u britských břehů začal psát epos Childe Haroldova pouť. Po jejím vydání, tedy prvních dvou zpěvů, po návratu v roce 1812, se rázem stal velice slavným. Také jej však začaly provázet různé skandály a výstřelky. Pověstnými se staly divoké večírky, které pořádal na tajemstvím opředeném irském hradě Charleville u městečka Tullamore. Finanční problémy, které se po dobrodružně vedeném způsobu života navršily, chtěl vyřešit sňatkem s předpokládaně bohatou dědičkou majetku Annabellou Millbankeovou. Ta se s ním však po roce a krátce po narození dcery Ady v lednu roku 1816 rozešla. V březnu toho roku zase stihl navázat známost s Claire Clairmontovou, která přinesla svůj následek, narození dcery Allegry. Publikováno bylo velké množství eskapád, byl dokonce obviněn ze sodomie a incestu, proto musel po skandálním rozvodu prchnout roku 1816 ze Spojeného království, aby se tam už nevrátil živý.
Výjimečně studené a deštivé léto roku 1816 strávil Byron u Ženevského jezera ve Švýcarsku, kde mu byl po ruce přítel a osobní lékař Polidori. Podle všeho měl značné psychické problémy, které se přenášely i do jeho díla. U Ženevy se seznámil a následně spřátelil s mladým básníkem Percy Bysshe Shelleym a také jeho budoucí ženou Mary Godwinovou. Výbuch sopky Tambora v daleké Indonésii, který přinesl špatné počasí i do Evropy, také vyvolal izolaci literární společnosti ve vile jménem Deodati, kde si Britové vyprávěli duchařské historky a přispělo to ke vzniku dodnes živého upířího kultu. Ten právě započal po několika letech publikací Polidoriho Upíra a Frankensteina Mary Shelleyové, které byly započaty na Byronův impuls.
Vážené dámě Caroline Lambové bylo 26 let, když se setkala s o dva roky mladším lordem Byronem. Přišlo vzplanutí náhlé a intenzivní. Sedm let řádně provdaná za váženého vikomta Melbourne tak úplně ztratila hlavu. Láska však trvala pouhý rok, protože Byron se svou magickou silou, kterou „porážel ženy“, byl přelétavý a Caroline ho přestala bavit a lákala už ho jiná. Milenka se ho však vzdát odmítla. Byla silně žárlivá, tisku vyprávěla hodně šťavnaté historky a zveřejnila i milostnou korespondenci. V důsledku melodramatické hladovky ztratila třetinu tělesné váhy. Byron přestal chodit na večírky, protože si chtěla pořezat obličej. U její smrti zůstal jen její věrný muž…
Childe Haroldova pouť je rozsáhlá, volně komponovaná lyricko-epická skladba o čtyřech zpěvech, tzv. moderní epos. Childe Harold, mladý anglický šlechtic, je natolik nespokojený s poměry ve své vlasti, jako je pokrytectví, rozmařilost, nespravedlnost a sociální bída a taky znechucený svým přepychovým, ale prázdným osobním životem, že se rozhodne pro pouť Evropou. Na cestě vyjadřuje svůj vzdor a protest proti tyranii a nesvobodě. Byron Childe Haroldem vytvořil takzvaného byronského hrdinu, který se následně objevoval v mnoha dílech evropského romantismu. Dílo je podle očekávání do značné míry autobiografické. Začíná jako satira na rytířské romány, pokračuje jako básníkův deník a nakonec se promění v řetězec reflexí.
Nedokončený Don Juan je moderní epos, satirický veršovaný pikareskní román o plných sedmnácti zpěvech. Postavu fiktivního španělského libertina a hlavně svůdce žen dona Juana zbavil Byron cynismu a démoničnosti. Představil jej jako neheroického mladíka, který nesvádí ženy, ale naopak ony jeho. Jde vlastně o vylíčení jeho bohatých milostných dobrodružství, ve kterých se objevují autobiografické prvky, hlavně z Byronových cest po Řecku. Básník všeho využil jako prostředku k satirickému hodnocení současné, zejména britské společnosti i ke kritice tehdejších evropských vlád.
Manfréd je dramatická báseň na faustovské téma. Hlavní postava žije na svém hradě ve švýcarských Alpách. O půlnoci využije svých tajemných duševních schopností a přivolá vesmírné duchy, kteří mu nabídnou dlouhý věk a sílu. To Manfréd odmítá a požádá duchy, aby mu přinesli zapomnění na jeho lásku a sestru Astarté, jejíž smrt zavinil. Duchové takovou moc nemají, proto mu vykouzlí překrásnou ženu. Manfréd, když ji spatří, omdlévá a tak nad ním pronášejí kletbu. Potom hluboce prociťuje úděl člověka. Jako titánský hrdina nepodléhá osudu, naopak mu do poslední chvilky vzdoruje.
Kain je drama ve formě dialogu s podtitulem Mysterium. Hlavní hrdina Kain vyslovuje své pochybnosti, ale u téměř nikoho nenalézá pochopení, jenom u své sestry a své ženy Ady. Pak se objeví Lucifer a dá mu nahlédnout mezi hvězdy, diskutují spolu o různých otázkách života. Ústřední myšlenka je: proč Bůh, který chce od lidí dobro, stvořil zlo a vystavuje tak člověka nebezpečí.
Autor roku 1823 odjel z Janova do Albánie a Řecka, kde se zúčastnil osvobozeneckého boje Řeků proti nadvládě Osmanské říše. Sídlo měl Byron v městě Misolonghi, kde navázal i milostné styky s krásnými Řekyněmi. Onemocněl tam ale s největší pravděpodobností malárií. Měl vleklé horečky, spojené s kašlem, proto mu lékaři pouštěli žilou, což ho ještě více oslabilo. Fyzicky zchátral a předčasně zestárl, nakonec zemřel ve věku 36 let na sepsi. Řekové velice truchlili, jejich národní básník Dionysios Solomos napsal poému Ke smrti Lorda Byrona. Nabalzamované tělo převezli do Anglie a pochovali ho v Hucknallu v kostele svaté Máří Magdaleny. Tak se vrátil básník domů, tentokrát už nezapomenutelný.
