A jsme u toho… Kolik musí člověk v životě potkat mužů, aby si konečně mohl říct: “Jo, tenhle za to stojí, je jinej, konečně jsem našla svoje alter love, našla jsem toho pravého? A nebo vůbec?” Co když je vše jen promyšlená hra, která vzešla úplně odjinud, z osudu řekněme. Z něčeho vyššího, co nás přesahuje a my jsme jen loutky a všichni hrajeme divadlo, osobní divadelní etudu, která je prostoupena naší myslí, naším tzv. “vyšším já”.
Kdo jsme, že si myslíme, “každý strůjcem svého štěstí”? Možná do určité míry ano, ale co když nás řídí a určuje něco jiného a my jdeme tou cestou, kterou máme a potkáváme lidi, které potkávat máme? A sejdeš z cesty? Ty ty ty, MY tě na ni zase hodíme. Nechceš? Nejde to po dobrém? Tak to půjde po zlém. Už jsi tu? Tak dobrý, můžeš jít dál.
No tak jooo. Osmička? Takhle, byla jsem zamilovaná, hodně, ale nešlo to, nešlo. Opět se ze mě stávala submisivní, vytupená ovce, loutka bez názoru, bez jakékoliv svojí myšlenky, která dělá vše pro to, aby vztah udržela… Jenže osmička? Nějaký vděk? Absolutely not!
Hezká tvářička je fajn, ale stačí to? Ne. Lidskost, empatie… Obrovská absence čehokoliv, co by jen naznačovalo, že v něm tohle je. Možná jo, možná jsem to i já zapříčinila, že se ke mně choval, jak se choval, vzájemná toxicita… Pinkali jsme si to potom navzájem.
Být hodná v dnešní době se nevyplácí, protože člověk toho lehce zneužívá. Jo, osmička byl taky manipulátor a proto to nevyšlo. A nyní, po Hře na Chloé, přišla Devítka. Devítka je moje životní číslo v numerologii. A hádáte správně, vše jsem nakonec stopila, všechen ten materiál pro knihu, můj Projekt již neexistuje. Protože jsem si řekla: “Tenhle člověk za to stojí, abych to udělala. Jo, napíšu něco lepšího. A?”
Věřím v Devítku, tentokrát to vyjde, našla jsem svoji alter love. Ale nenalhávám si něco? Co když je vše úplně jinak, co když to zase nevyjde, co když jsem udělala chybu? Tápu? Ano, ale zároveň věřím. Přestěhovali jsme se, oba jsme se něčeho vzdali a nebylo toho málo, věřili jsme a věříme a je jen na nás, jestli to bude vycházet dál. Začínáme oba znovu, od nuly, společně. A kdo nepochybuje, je pravděpodobně mrtvý. Takže jo, žijeme, oba po svém boku, s pochybnostmi, ale vždy si vše snažíme vysvětlit. Ideální vztah… Existuje vůbec? Nejspíš ne, jde jen o míru toxicity, kterou do vztahu vnášíte. Vzájemně. Protože akce reakce. Protože každý má v sobě toxicitu, jde jen o to, kolik jí ze sebe vypustíte. A tenhle člověk je jak já, úplně spolu rezonujeme, až je to neuvěřitelné. On je já v mužském provedení a já zase on, v tom ženském. Zkrátka moje alt er love.
Co myslíte? Je každý strůjcem svého štěstí? Nebo jsou vše osudové záležitosti? Mě utvářel hned první vztah, ale kdybych u toho zůstala, tak už v životě s nikým nejsem, protože svoboda muže být jen v případě, že jste singl. Je to tak? Není. Svoboda může být i ve vztahu a navíc, pak nejste na světě sami, protože jste dva lidi, které něco spojuje, ať už je to vyšší síla, nebo jste to vy sami, jste spojeni. Věřím, že se nepotkáváme jen tak, věřím, že už jsme tu jednou byli a proto spolu můžeme existovat. A nebýt všech těch mužů před tím, nikdy bychom se s Devítkou nepotkali a nikdy bychom spolu reálně nebyli…
Poprvé cítím, že to tak má být a je to to ono, to pravé. Žádné omezování, ani šikana, jen pravá, čistá a nehynoucí láska.
