I zkouška beznaděje tady je.
Jak naděje beze jména.
Skrytá všem očím.
Kudy vejít má, má milá beze jména?
Na svatou půdu záhy vkročí.
A učiní rozhodnutí, co nutí ji jen.
Vkročit do područí, na svatou zem.
A kudy se má vydat moje beznaděj?
Kudy chce, však vydat nedá se.
To rozhodnutí bolí.
Povyk vytváří hluboké rány,
které vypaluje do kůže.
Bránit se však má drahá nemůže.
Tak kde je beznaděj, naděje beze jména?
Záhy odešla. Vzkaz nenechala.
V lahvi aspoň mohla.
Nic nezbylo. Jen krutá bolest beznaděje.