Člověk se na invalidním vozíku může ocitnout z různých důvodů, ne pouze po úrazu.
Například z důvodu obrny (ale tu se, díky očkování podařilo u nás vymýtit), dále z důvodu dětské mozkové obrny, která vzniká při porodu jako následek přidušení, kdy se do mozku nedostává krev a kyslík a z toho důvodu odumírají mozkové buňky. Dále z důvodu komplikovaného, nebo velmi předčasného porodu. Na invalidním vozíku se člověk může ocitnout i z důvodu neurodegenerativního, nebo autoimunitního onemocnění jako je například roztroušená skleróza.
Každý člověk je jiný, nejenom co se diagnózy týče, nebo stadia, pokročilosti choroby, ale hlavně má také i jiný vztah k sexu, jiný přístup ke své sexualitě, jiné pocity, touhy, představy, názory, ale i jiné potřeby. Ano, tady vždy hodně záleží na diagnóze, jestli jde třeba o některou formu obrny, nebo svalové dystrofie. Tihle vozíčkáři problémy se sexem ve smyslu vzrušivosti, citlivosti, ztopoření, ale i orgasmu, nemívají. Mívají spíš omezení, co se týče výběru poloh, množství poloh, které zvládnou, nalezení a zaujmutí vyhovující polohy. Jsou to problémy vycházející z jejich zkrácených a ztuhlých, ochablých, či nefungujících svalů, často i jejich spasticity, její četnosti a síly … jedná se o vše, k čemu je potřeba příčně pruhované svaly, tedy svaly, které jsou ovládané vůlí. Hodně lidí odkázaných na invalidní vozík má často ztuhlé, nebo zdeformované klouby. A to způsobuje další omezení, a to nemalé. Stejně tak i zkrácené a ztuhlé svaly.
Lidé po obrně
Jsou, co se sexuality týče, na tom asi nejlépe. Ale pozor! Nelze paušalizovat! Tito lidé nemívají poruchy citlivosti, tím pádem ani vzrušivosti. Nemívají problémy ani s erekcí, ani s ejakulací, ani s plozením potomků (tedy ve většině případů). Ženy často dosahují orgasmu úplně stejně jako ženy zdravé, nemívají problémy s inkontinencí. S čím ale mívají problémy jak ženy, tak i muži po obrně, to je značně omezené množství poloh, které zvládnou zaujmout, výběr té správné polohy, ve které by po chvíli necítily tah, bolest… Problémem bývá i zaujmutí polohy, která by jim vyhovovala a neprovokovala po chvíli křeče a spasmy, ale také kterou jim dovolí jejich často zdeformované klouby a zkrácené, nebo ochrnuté svaly. A to není legrace, to je často dost velký problém. Často například nezvládnou dát nohy od sebe, často je mívají až překřížené. Tady nezbývá než hledat, zkoušet, nebát se experimentu a nesnažit se zaujmout polohu násilím, přes křeč a bolest, nesnažit se v ní vydržet za každou cenu a doufat, že to poleví. Nepoleví. Spíš pomáhá nejprve chvíli v klidu ležet, volně, nenásilně dýchat, uvolnit celé tělo a poté pomalu, pozvolna se snažit zaujmout některou z poloh. Pokud jedna nevyhovuje, zkoušet, hledat polohu jinou. Tady záleží na tom, které svaly, svalové skupiny, jsou zkráceny, které ztuhlé, nebo křečovité, spastické.
V tomto případě také hodně pomáhá dlouhá předehra, pouze hlazení tváře, ve vlasech, po rukou… a až po delší době přejít na hlazení erotogenních zón. Pokud bychom začali hned s jejich hlazením, může naskočit ještě větší spasticita, mohli bychom vyprovokovat větší a silnější křeče. Pokud se i navzdory dlouhé pomalé předehře křeče vrátí, ihned se vraťte pouze k hlazení tváře. Pomáhá to zklidnit se, uvolnit se. Aspoň ve většině případů.
Ani tady žádná univerzální rada, metoda pro všechny není. Na každého působí něco jiného, každému pomáhá něco jiného. Takže pouze zkoušet, hledat, pomalu, pořád dokola.
Druhou možností je zkusit změnit polohu. Někdy stačí málo – posunout nohu, pokrčit ji, povolit ruce… zkoušet, hledat – každému vyhovuje něco jiného, uvolní se v jiné poloze. Každý člověk s diagnózou obrny je jiný.
Druhou skupinou jsou lidé s některou z nervosvalových degenerací a lidé s některým z autoimunitních onemocnění.
Lidé se svalovou dystrofií a různými neurodegenerativními onemocněními, například roztroušenou sklerózou to mají mnohem složitější. Často se totiž stává, že to, co tito lidé zvládnou jeden den, na druhý den už nemusí. Hodně záleží na stadiu nemoci, na rychlosti, s jakou nemoc postupuje (někdy se pomalu vleče celé roky, jindy je její postup velice rychlý).
Tito lidé musí postupovat vždy s rozvahou, nepřeceňovat své síly, nepřepínat se. I když přípravy a celý akt jeden den zvládají úplně hravě a bez problémů, velice je to vyčerpává (aniž by si to uvědomovali) a co dnes ztratí, už zpět nezískají! Na to musí neustále myslet!
Proto: dystrofici, pozor na únavu a vyčerpání! Upozornění platí hlavně pro myopaty, kteří mívají zvýšenou sexuální touhu a potřebu. Tady se hodně vyplatí naučit se pracovat pouze s fantazií, zapojovat hodně představivost, méně vlastní úsilí. Vlastní úsilí tyto lidi a jejich svaly totiž často až nenávratně vyčerpává a ne posiluje. Na to pozor! Proto je mnohem lepší u nich pracovat (pokud to jde, jinak se to naučit) více s fantazií – třeba stimulace partnera (nebo sebe sama) více slovy a fantazií, nebo některou z erotických pomůcek (třeba vibrátorem), než třeba rukou. Jde to, dá se to i třeba jen s pomocí fantazie. Mnoho myopatů to využívá. Nebojte se toho, i partnera to zaujme. Jen to chce vyzkoušet a naučit se to, naučit se mluvit o tom, nespěchat, představovat si a mluvit o všech detailech, podrobnostech. Stojí to za to! Bude to takové, nakolik se ve svých představách odvážete. A tam se můžete odvázat mnohem víc než v reálu. Může to být velice zajímavé a vzrušující. (viz povídka „Když slunce vychází, tak se stmívá“) A „pracovat rukama“ by v tomto případě vždy měl zdravý partner, partnerka, a ne člověk s degenerativním onemocněním.
