Strkáš před sebou svého novorozence
prokazuješ se jím jako odznakem moci
Ale jsi jen dalším vítězem nade mnou
zatáhla jsi mi oči fialovým závěsem
Dlouho jsme se neviděly ale ty jen
řekneš pár slov a s odkazem na novorozence
odcházíš jako po molu
s přebaleným triumfem do svého kupé
Já osiřím v uličce a otevřeným oknem dýchám
tesknou, nekonečnou svobodu
Venku na poli se válí slamění šneci
je hutný prázdninový den
Řekla jsem ti „to je hezké že máš dítě“
a vlastně se radovala, že jedna z nás
nechala válet svou schizofrenii
zastřelenou v polích
kde sláma dál rozmarně trčí
vstříc chundelatému nebi