Michal znal Toma a Emu už mnoho let. Byl to mladý pár s obrovským smyslem pro humor a se spoustou přátel. Michal se na návštěvu k nim už dlouho těšil. Jenže jednou do toho přišla chřipka, jednou nečekaná návštěva, jednou Tomova služební cesta… A Ema, když byla sama doma, nikdy žádné návštěvy nepřijímala. Seděla nad svými výkresy a malovala. Nikdy se nenechala nikým a ničím rušit. Neotvírala, nebrala telefony. V těch chvílích žila jen ve světě svých snů a fantasie, jen se svými obrazy.

No a teď se konečně spolu domluvili na pevném termínu, který všem vyhovoval a nikdo ho na poslední chvíli nezrušil, nikomu do toho nic nečekaného a neplánovaného nevlezlo.

Tak Michal koupil flašku červeného a velkou kytici růží, které Ema milovala a vyrazil na návštěvu. Překvapilo ho, jak mají malý, ale útulně zařízený byt. Ema měla vybraný vkus a všechnu svoji snahu, píli a energii dávala do svých obrazů a do toho bytu. S Tomem mít děti nemohli, a tak se aspoň neustále snažila zvelebovat jejich hnízdečko lásky. Žili spolu už hodně dlouho a život bez toho druhého si ani jeden, ani druhý nechtěli a ani nedovedli představit. I když oba moc toužili po dítěti, milovali se natolik, že nikdy nepátrali po tom, čí vina to je, že mít děti se jim nedaří, i když se skoro každý večer o to snažili. Vyzkoušeli všechny možné i nemožné polohy, i ty z Kámasútry, také plodné i neplodné dny, všechny fáze měsíce i slunce, všechny hodiny, bylinky, cvičení.

Časem se s tím vyrovnali a aby zlehčili celou situaci a vyhnuli se trapnému vysvětlování druhým lidem, kteří je občas zasypávali otázkami typu „proč a čí je to vina“, ale i otázkám o umělém oplodnění, o adopci … Říkávali, že si takto aspoň mohou víc užívat, vymýšlet a v klidu zkoušet neustále nové a nové sexuální praktiky a hrátky, zkoušet, jak dlouhý může být orgasmus a jak všelijak se ho dá dosáhnout, a že píší velkou knihu o sexu a erotice. Říkávali taky, že mají plný byt erotických pomůcek. Michal ale nikde žádnou neviděl, i když se pořádně rozhlížel a ptát se nechtěl. Taky říkali, že mají velkou železnou postel, kde se navzájem připoutají a mučí se, ale ani tu Michal nikde neviděl. Ani Emin bičík a vysoké kozačky, o kterých mluvila, ani dlouhou gumovou hadici, o které vtipkoval Tom … Namísto toho tady byla krásná velká postel a měkký, pohodlný gauč. A tak Michal najednou nevěděl, co si má myslet. Co byla pravda a co už ne.

Znal Emu a Toma jako velice sympatický pár se smyslem pro humor, a proto ho to vlastně ani vůbec nepřekvapilo, že si asi ze všech udělali legraci. Nebo ne?

Když vešel Michal do bytu, přivítali ho velkým transparentem s nápisem „welcome“, chlebem, solí, slivovicí a potleskem. Už scházel jenom červený koberec.

Byl v šoku, ale milém.

Venku bylo pětatřicet, oni měli v bytě díky klimatizaci příjemných čtyřiadvacet.

Seděli, popíjeli kafe, slivovici a později došlo i na Michalovu flašku červeného. Vykládali si vtipy a veselé historky ze života, smáli se a bylo jim spolu fajn.

„Emo, neolížeme si už míšu?“ Zeptal se najednou Tom.

Michal ztuhnul. To nečekal a nerozuměl tomu velkému obratu.

„Co ty na to, Míšo?“ Zeptala se Ema a podívala se mlsně na Michala. Usmála se, zakmitala jazykem v pootevřených ústech a slastně přivřela oči.

Poté ale pohlédla na hodinky. Vstala.

„Tome, začněte sami. Já musím, žel, na chvíli odejít. Ale hned jak se vrátím, tak si ho olížu taky. Sama!“ Opět se labužnicky usmála a přivřenýma očima se zahleděla Michalovi přímo do očí: „Co říkáš, Míšo?“

Manželé se s úsměvem zahleděli na Michala.

Že by ty jejich řeči o erotických hrátkách a mučení nakonec byly pravda? Letělo Michalovi hlavou. Horečně přemýšlel co dál, co udělat? Pevně uchopil prázdnou láhev od vína a přemýšlel, koho praštit prvního. Pokud praští Emu, Tom na něho skočí a jednou ranou pěstí ho zabije.

Pokud praští Toma, Ema mu nasadí nějaký ten svůj chvat… chodí přece na Judo. To ne! Ani jedna alternativa se mu nelíbila, neměla nejmenší šanci na úspěch.

Další možnost – dát se na zběsilý úprk. Cestu měl volnou a na svém elektrickém vozíku by byl u dveří raz-dva. Jenže sám je neotevře, takže zase nic.

Bude muset souhlasit, napadlo ho.

Na straně druhé – díky svému těžkému postižení z dětství a invalidnímu vozíku, byl i ve svých čtyři a dvaceti letech ještě pořád panic a o nějakých sexuálních zkušenostech a hrátkách si mohl leda tak nechat zdát, nebo se na ně pouze dívat na internetu.

Vzpomněl si na Milana, kamaráda z dětství, kterého do tajů a krás sexu zasvětila jeho pečovatelka. A prý to bylo krásné. Vzpomněl si také na Honzu, druhého kamaráda, též na vozíku, kterého pro změnu znásilnil asistent. Jenom on žádnou zkušenost neměl. A teď najednou oba – i chlap, i žena! To až bude klukům povídat, nikdo mu neuvěří. Obě zkušenosti najednou! Zvědavost zvítězila. Zvědavost a chuť roznícená slivovicí a vínem.

Rozhodl se, že se teda nebude bránit, nebude vraždit, nebude utíkat! Proč taky? Bude si to užívat! Ano, nechá se olizovat a kdo ví, co přijde potom, co ještě. Že by ty řeči nebyly jenom řeči? Jeho fantazie začínala pracovat na plné obrátky a on se začínal těšit. Kdo ví, co všechno tady pozná a prožije.

Pohlédl na Toma. Ten se tvářil smrtelně vážně. A jemu se zdálo, že se začal olizovat.

„Ach jo,“ vzdychl si Michal. Po pravdě – na chlapa moc chuť neměl.

Podíval se na Emu. Koutky úst jí začalo cukat. Michalovy vytřeštěné oči ji prozradily, co se mu v tu chvíli honilo hlavou. Přestala se ovládat a vybuchla v hlasitý smích. Potom otevřela mrazničku a podala oběma nanuk-míšu: „Tak co, olížeme si míšu?“

Michal naprázdno polkl. Nevěděl, jestli si má vydechnout a s chutí se zasmát i on, nebo litovat, že to nakonec vše dopadlo úplně jinak, než to ještě před chvílí vypadalo a na co se už i začínal těšit.