Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Touží po slávě, bohatství, ale hlavně po lásce. Francouzský všeuměl Cocteau byl tedy básníkem, divadelníkem, filmařem, grafikem, později se stal i členem Francouzské akademie, ale toužil po své múze.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Mají své potřeby a touhy a tak nebo onak je naplňují.
Hemingway dostal Pulitzerovu i Nobelovu cenu za literaturu, takže si užil dost slávy. Narodil se 21. července 1899 v Oak Parku u Chicaga. Přišel na svět do rodiny lékaře a zbožné matky. O prázdninách ale bydleli u jezera Walloon na severu Michiganu, kde měli dvě usedlosti. Byl druhý ze šesti dětí, bratr Leicester měl nejmíň let. Matka z něj chtěla vychovat slušné dítě, ale to přineslo komplikace, protože otec u něj podporoval lásku k přírodě, chodili spolu na lovy a rybařit, naučil se tábořit a pomáhal na farmě. Fyzicky už brzy vyspěl, rád plaval i boxoval a konal pěší túry. I když neviděl dobře na jedno oko, taky skvěle střílel.
Kdysi jsem nosil na břiše něco kolem padesáti kil tuku, ale v srdci jsem byl čistý jak pneumatika zevnitř. Pak jsem zhubnul a ošukal manželce sekretářku, ze samé blbosti jsem zcvoknul a skončil v náručí maminky, na invalidním důchodě jsem profitoval asi tolik, co nenažraný sibiřský vlk na vycpaném zajíci z královského chovu.
Ego Evžen Tahalvous
Zprvu zešílel a nechal se odvést na sedmadvacítku k primářce Strunzové. Ta mu ještě nevěřila a nasadila omezující prostředky, jako jsou pouta nebo antipsychotika. Měl zavřené oči a nereagoval na kompars sestřiček a doktorů, kterým ho zastánci systému chtěli zviklat. Stáhl se hluboko do sebe, jak to jen šlo. Byl jen krunýř, který se živí vlastní močí. Stafáž bohnické léčebny nabývala významu a smyslu, když si našel cestičky, jak ze své nové role vytřískat co nejvíc. Stal se takzvaným příjemcem podpory. Tuhle si cpal asi 65 tisíc do peněženky a pak přímo do baťohu a nesl je domů z pošty.
Na zahradě deště stékají po chodníčku do trávy, Buddha křičí ještě a rozprodává orgány, koupím od něj srdce vlkodlaka zkroceného, mastné vlasy zdobí zborcené čelo a taktéž stékají do starověkých úst mé milované Residui.
Špatný autor (17. Století)
„Kuželovitá práce!“, odplivl si Roman, než se zcela roztřásl. Jak dlouho bude ještě muset takhle bojovat? Byl rozehřátý potem odulého těla, snoubil se sám se sebou jak dvě oslizlé tlačenky, slepené horkem – které ani nůž nerozdělí tak, jak předtím byly. Renata, která se mu dřív věnovala, odtrhla se od něj a nechala ho krvácet. Tak měl její obraz v sobě a stále si ten rozchod přehrával, dral se v duchu od ní a tím víc se cítil přisátý. Onehdy se z toho zhroutil. Roman a Renata, Romulus a Remus, oba odkojeni zvlčilostí společenských drog. Teď umíral na záduchu realitou. Bez Renaty, jak dvojče uslzené ztrátou nejbližšího.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Touží po slávě, bohatství, ale hlavně po lásce. Francouzský všeuměl Cocteau byl tedy básníkem, divadelníkem, filmařem, grafikem, později se stal i členem Francouzské akademie, ale toužil po své múze.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Mají své potřeby a touhy a tak nebo onak je naplňují.
Hemingway dostal Pulitzerovu i Nobelovu cenu za literaturu, takže si užil dost slávy. Narodil se 21. července 1899 v Oak Parku u Chicaga. Přišel na svět do rodiny lékaře a zbožné matky. O prázdninách ale bydleli u jezera Walloon na severu Michiganu, kde měli dvě usedlosti. Byl druhý ze šesti dětí, bratr Leicester měl nejmíň let. Matka z něj chtěla vychovat slušné dítě, ale to přineslo komplikace, protože otec u něj podporoval lásku k přírodě, chodili spolu na lovy a rybařit, naučil se tábořit a pomáhal na farmě. Fyzicky už brzy vyspěl, rád plaval i boxoval a konal pěší túry. I když neviděl dobře na jedno oko, taky skvěle střílel.
Kdysi jsem nosil na břiše něco kolem padesáti kil tuku, ale v srdci jsem byl čistý jak pneumatika zevnitř. Pak jsem zhubnul a ošukal manželce sekretářku, ze samé blbosti jsem zcvoknul a skončil v náručí maminky, na invalidním důchodě jsem profitoval asi tolik, co nenažraný sibiřský vlk na vycpaném zajíci z královského chovu.
Ego Evžen Tahalvous
Zprvu zešílel a nechal se odvést na sedmadvacítku k primářce Strunzové. Ta mu ještě nevěřila a nasadila omezující prostředky, jako jsou pouta nebo antipsychotika. Měl zavřené oči a nereagoval na kompars sestřiček a doktorů, kterým ho zastánci systému chtěli zviklat. Stáhl se hluboko do sebe, jak to jen šlo. Byl jen krunýř, který se živí vlastní močí. Stafáž bohnické léčebny nabývala významu a smyslu, když si našel cestičky, jak ze své nové role vytřískat co nejvíc. Stal se takzvaným příjemcem podpory. Tuhle si cpal asi 65 tisíc do peněženky a pak přímo do baťohu a nesl je domů z pošty.
Na zahradě deště stékají po chodníčku do trávy, Buddha křičí ještě a rozprodává orgány, koupím od něj srdce vlkodlaka zkroceného, mastné vlasy zdobí zborcené čelo a taktéž stékají do starověkých úst mé milované Residui.
Špatný autor (17. Století)
„Kuželovitá práce!“, odplivl si Roman, než se zcela roztřásl. Jak dlouho bude ještě muset takhle bojovat? Byl rozehřátý potem odulého těla, snoubil se sám se sebou jak dvě oslizlé tlačenky, slepené horkem – které ani nůž nerozdělí tak, jak předtím byly. Renata, která se mu dřív věnovala, odtrhla se od něj a nechala ho krvácet. Tak měl její obraz v sobě a stále si ten rozchod přehrával, dral se v duchu od ní a tím víc se cítil přisátý. Onehdy se z toho zhroutil. Roman a Renata, Romulus a Remus, oba odkojeni zvlčilostí společenských drog. Teď umíral na záduchu realitou. Bez Renaty, jak dvojče uslzené ztrátou nejbližšího.
