Vypité sklenky.
Hrubý dotek.
Metamorfózy vyděšeného chlapce.
Už zase někým hnětena.
Být jenom, když jsem viděna.
Jaký jsi ty, když jsi viděn?
Když vím, že jsi mě miloval?
Nesourodé se přetavilo
v neforemný prsten
na ruce churavého krále.
Na stole bez ubrusu
se kymácí váza s jednobarevnou květinou.
Sedíme proti sobě.
Stojíme proti sobě.
Stejně hmotní a stejně neprostupní.
I kdybys náhodou chtěl šplhat po mém lešení,
všechna okna jsou už stejně zabitá.
(2016)
Láska se čeří v kalu vodnatých očí.
Jsem zapletená v ruském kole.
Tělo škvarek.
Chci vískat její vlasy,
chci hladit její záda,
chci usínat v jejím objetí.
Miluji vlastně jenom nešťastně
Na chvíli pomůže přivolat si blud,
anebo vyčarovat raracha,
a pak se zase topím v bezradnu.
Křičet je tak snadné
hned, jak se zavřou dveře prázdného bytu.
Zase se mi něco líhne v dřezu.
Plakat je tak těžké,
když je tělo uvězněné pod povrchem.
Když se člověk kácí jako rozhledna,
co se dlouho tyčila nad podrobnostmi světa.
Když není čím nakrmit žebráky vlastních tužeb.
Když všechny dny jsou stejně neštědré.
(2016)
Láska má různé schopnosti a možnosti. Když se plně projeví, člověk třeba může ztratit své srdce a být potom zlomený. To se mi stalo až s pozdější láskou, ale ta první láska, to bylo něco jiného. Je výjimečná a člověk si na ní pamatuje klidně po celý svůj život.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Touží po lásce a pochopení, někdo to hledá u lidí, jiný u Boha, což pak má zajímavé výsledky. Jak ale najít pro život to pravé, co osloví celou bytost i druhé lidi?
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Touží po lásce, ale věnují se i překvapivým vztahům, které je dovádějí do špatné konstelace. Obrácené cítění je často vede ke ztrátám, které nejdou napravit.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Taky chtějí zažívat lásku, jako ostatní. Španělsko 16. století bylo ale plné takových osobností, které se vztahují k Bohu a jeho lásce i v mystice, jdoucí až do hloubky duše.
Vypité sklenky.
Hrubý dotek.
Metamorfózy vyděšeného chlapce.
Už zase někým hnětena.
Být jenom, když jsem viděna.
Jaký jsi ty, když jsi viděn?
Když vím, že jsi mě miloval?
Nesourodé se přetavilo
v neforemný prsten
na ruce churavého krále.
Na stole bez ubrusu
se kymácí váza s jednobarevnou květinou.
Sedíme proti sobě.
Stojíme proti sobě.
Stejně hmotní a stejně neprostupní.
I kdybys náhodou chtěl šplhat po mém lešení,
všechna okna jsou už stejně zabitá.
(2016)
Láska se čeří v kalu vodnatých očí.
Jsem zapletená v ruském kole.
Tělo škvarek.
Chci vískat její vlasy,
chci hladit její záda,
chci usínat v jejím objetí.
Miluji vlastně jenom nešťastně
Na chvíli pomůže přivolat si blud,
anebo vyčarovat raracha,
a pak se zase topím v bezradnu.
Křičet je tak snadné
hned, jak se zavřou dveře prázdného bytu.
Zase se mi něco líhne v dřezu.
Plakat je tak těžké,
když je tělo uvězněné pod povrchem.
Když se člověk kácí jako rozhledna,
co se dlouho tyčila nad podrobnostmi světa.
Když není čím nakrmit žebráky vlastních tužeb.
Když všechny dny jsou stejně neštědré.
(2016)
Láska má různé schopnosti a možnosti. Když se plně projeví, člověk třeba může ztratit své srdce a být potom zlomený. To se mi stalo až s pozdější láskou, ale ta první láska, to bylo něco jiného. Je výjimečná a člověk si na ní pamatuje klidně po celý svůj život.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Touží po lásce a pochopení, někdo to hledá u lidí, jiný u Boha, což pak má zajímavé výsledky. Jak ale najít pro život to pravé, co osloví celou bytost i druhé lidi?
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Touží po lásce, ale věnují se i překvapivým vztahům, které je dovádějí do špatné konstelace. Obrácené cítění je často vede ke ztrátám, které nejdou napravit.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Taky chtějí zažívat lásku, jako ostatní. Španělsko 16. století bylo ale plné takových osobností, které se vztahují k Bohu a jeho lásce i v mystice, jdoucí až do hloubky duše.
