Aachenův diamant
Když kočí konečně rozvlnil opratě a vůz i povoz se daly do pohybu, opřel se mistr Aachen o polstrované opěradlo kočáru a hluboce se zamyslel o ňadrech, která právě namaloval. Vybavovaly se mu scvrklé rohlíčky, které pohladil na těle své mrtvé maminky, a také si vzpomněl na obtloustlou kuchařku s obřím výstřihem. Tyto masité dívky mu vždy imponovaly a většina jeho milenek byla právě z takového těsta. Vypadají i nahé přesně tak, jak si je maloval v dětství, když s kamarádem vynalezli zvláštní techniku kresby dívčích vnad.