Nadějné ráno, všechno se mi jen zdálo, měla jsem pocit, že jsem volná, že létám, že se vznáším, že všechno dobře snáším. Snažím se smysl věcem dát, pravdu svatou znát. O sebe pečovat, ze všeho se radovat. Kdo jsem, kam směřuji, s důvěrou se obracím, ze snu procitám, budím se, je den, jsem sama bez tebe, kam jsi šel? Kam jsi se hnal, proč jsi nepočkal? Co všechno je důležité, teď když jsem daleko od tebe. Modlím se, prociťuji, uvolňuji, naplňuji, avšak vše je jiné, začínám znovu, ale ne spolu. Stáhlo mě to dolů, do neznáma, do tmy, pořád tu byla šance, teď už není? Co se brzy změní? Zdá se mi to, jsem to já, myšlením se vzdělávám. Myšlením jsem napřed, pravdu znám. Únava ze všeho se dostavuje, kdo to ke mně ruce natahuje?

Životní toužení, v moři bažení. Srdceryvná píseň v ranní mlze, život plyne a já toužím splynout v jeden život, v jednu lásku. Nechci mít obavy, chci starost pustit z hlavy. Lehnout si do trávy a ležet a mít hlavu plnou snů a vizí, už nebýt pro lidi cizí. Cizost pramení z odcizení sama sobě, pořád se nacházím v tobě. Jsi blízko i daleko, spojuje nás nouze má a osud si s námi pohrává. Prosím Boha, ať to se mnou nikdy nevzdá. Ať najdu svou podstatu v božím světě, v měsíční krajině, ale i pustině. Světlo vidím, dokud v naději věřím, toužím po životě v klidu a dát životu naději, uniknout tak z pasti beznadějí, fungovat sama za sebe raději. Bože dej mi víru, že jsem smělá a že zůstávám bdělá.

Duha a slunce, měsíc a hvězda, nadšení i snažení. Hřích a pokušení, emoce, naděje. Utíkám pryč, hledám naději a šanci žít, víru snít, v emocích bdít. Přes den bdít a zdravě žít. Slastně vnímat svět. Odvahu a víru, bože dej mi sílu, bože dej mi energii, dej mi naději, dej mi moc zastavit nemoc. Neříkám bezmoc, vnímám celou situaci živě, hravě a s energií. S nadějí a vírou, hýbu se sílou. Sním životem, bdím s energií, s radostí. Se zlostí bojuji, v srdci se naplňuji, se sebou slaďuji.

Ranní rozjímání, vstřícné povídání, nervozita z vizity, únava a vyčerpání, s nadějí se obracím, k sobě se navracím. Se zájmem sleduji okolí, ať mě nic nebolí. Dokud přemýšlím sama za sebe, dotýkám se všeho zlehka, pokud pochybuji, v mlhách se pohybuji. Nadějí je všímat si znamení, jít do hloubky, nebát se věřit si, naladit se. Mít svůj sen a cíl a dobu tu být mnohem kratší, vnímat svět sladší.

V naději, v lásce, šance ve všem, co dělám, ať to nezvorám, ať najdu lásku, klid a mír, ať jsem v životě šťastná a mnohem dýl. Ať mám sílu a odvahu, najít svou duhu, napojit se v radosti, přestat mít starosti, klid, víru a naději a všechno mít raději. Životní radosti, duševní pohoda, míň starostí sama se sebou, víc pohody všem kolem, v životě míň stresu, víc klidu, radovat se z každého dne, dobře se probouzet, nebědovat, usilovat, radit, neztrácet se, pohodové přátele, nadějné dny, velké sny. Krok po kroku se zotavovat, navracet k životu, darovat sobě. Emotivní, duchovní, vřelá, sympatická, sama sebou. Někdy se v slzy promění, někdy od okolí změní se v nepochopení. Někdy lidi závidí, někdy pro problémy nevidí. Často jsme zdrcení, ve světě lapení, možná zmatení. Však snad ne úplně sami, my ženy zůstáváme dámy a všude jsme známy. V radosti, v emocích, ve stresu, bez všeho špatného, bez stresu z neznámého. Naději, uvolni se, rozviř energii, potlač nostalgii, najdi sny a cíl, opravdu tu chci být, snažím se žít. Podpoř mě v hledání a potlač strádání. Snažím se, funguji, v naději si plavu, někdy žiju mravně jindy vnadně.

S důvěrou a nadějí, s láskou a naplněním, s radostí a nápadem, s nadějí a zápalem. V časech nemoci hledám pomoci, hledám uvolnění, hledám naplnění. Naplnit se hezkými pocity asi tak jako studna a fungovat tak, že se odlepím ode dna. Jsem tu, oči přivírám a radost do života vítá. Někdy se v osamění zmítám. Každého nového člověka vítám, hlídám si svůj čas. V poslední době nachlazená, nedýchám. Snažím se najít sílu dýchat a mít sebe jako oporu, radost a pokoru. Mluvím s jinými lidmi, často jsem v pokoji a hledím ven, snažím se naplnit svůj den. Ať je ten den hezký jako můj sen, kdy nejsem sama, žiji šťastně, ať dny utíkají slastně.