Kdysi jsem na tebe myslel tuze eroticky.

A prosil kruhy kouře: plujte vzduchem. Miloval jsem tě po tureckém způsobu bez ozvěny v trojrozměrném světě. Na paletě rozumu jsem smíchal všechny barvy vášně. A potichu mluvil se životem v sobě, zatímco jsi tancovala u tyče. Ten večer nedaleko Panny Marie před Týnem, v non-stopu s lampióny. Salome a sexy hadry a potom ještě mlčení ve tmě, s tebou na klíně a s ginem v lahvi.

Ledabyle se prokousávat vším, co se nakupilo, a pak najednou rvát všechno zuby, a ono je to z kamene, patogenní a erotogenní zóny si volně splývají, na hladině mistrova roucha se to vždycky čeří, kruhy se protahují do elips a vytyčují křivku nadšení. Myslíš na Zuzanu. Proč tak hloupě?

Jen hutně. A tragicky. Na bezdrátovém vodítku vlastního osudu a s oslím můstkem šílenství v srdci. S brouky v hlavě a s plošticemi pod bříšky prstů. Budeš jak Ahasver.

Mlč, když je to potřeba. A utáhni smyčku úzkosti kolem krku. Uměj to zprostředkovat.