Jako strom
Jako strom
Do kterého vandal vyryl
Nožem srdce
Roní kapky zlaté smůly
A něžně voní
Chrlím neurčitou smutnou lásku
a žiju jenom z ní a pro ni
Jako strom
Do kterého vandal vyryl
Nožem srdce
Roní kapky zlaté smůly
A něžně voní
Chrlím neurčitou smutnou lásku
a žiju jenom z ní a pro ni
Kráčíme spolu tmou
Oba nádherně svobodní
Jen kdyby přestala pršet ta vina
Co ulpívá víc na mně než na tobě
04/07/2023 napsala Alena Větrovcová rozhovor se Žanetou Sladkou z Amnesty International pro internetový portál medium.seznam.cz. V rozhovoru se můžeme dočíst, jak se žije LGBT+ lidem v Maďarsku, na Slovensku a u nás. „Zákazy LGBT prezentace, udávání, strach, to jsou reálné pocity této komunity žijící v Maďarsku. Podpora Evropské unie v boji proti zákonu omezujícímu lidská práva naráží u států za bývalou železnou oponou.“
Sny se zabořují do mě
Jako já se bořím do tebe
Do zrnka kávy vyryla
Jsem jméno
Tvé jméno v Norštině
A i když mě pohlcuje tma
A sny se boří do mě
Nic nepřekoná pocit
Při pohledu na zrnko
Kávy, ten pocit
A jméno vyryté v něm
Jméno, vyryté v Norštině
Kroky v slepých uličkách
Neslyšně, jako když padá popel
Patří mně a tobě
Dávno pohřbené vědomí
V podvědomí letitého prachu
Snad jen zrnko utkvělo
V mé paměti, příběhu
Psaném vlastní krví
Dopisu na rozloučenou
Který se neotevírá
Neboť je příliš krátký
A dávno tisíckrát přelouskán
Chtěla bych naposledy spatřit
Tvé dojaté oči
Tvůj neúprosný pohled do dáli
Když se díváš skrze mě
A nepřestáváš vidět
Bolest z bolesti se zrodí
Nevidouce lásku
Jen zatracení
Vyzvracím tvoji lásku z těla
Ani se při tom nepohnu
Jen zaklapnu sto krát
namáhaná víčka
Abych zkrátila čas
Který trávím v předpeklí
Tvou lásku nejde vydávit
A to mě děsí
A přivádí v otázku:
Kdy ve mně zemřeš?
Není lehké tě vyzvracet
Možná by pomohlo
Nemyslet
Na lásku s tebou
A pak by bylo jednodušší
Vyzvracet tě
Jako strom
Do kterého vandal vyryl
Nožem srdce
Roní kapky zlaté smůly
A něžně voní
Chrlím neurčitou smutnou lásku
a žiju jenom z ní a pro ni
Kráčíme spolu tmou
Oba nádherně svobodní
Jen kdyby přestala pršet ta vina
Co ulpívá víc na mně než na tobě
04/07/2023 napsala Alena Větrovcová rozhovor se Žanetou Sladkou z Amnesty International pro internetový portál medium.seznam.cz. V rozhovoru se můžeme dočíst, jak se žije LGBT+ lidem v Maďarsku, na Slovensku a u nás. „Zákazy LGBT prezentace, udávání, strach, to jsou reálné pocity této komunity žijící v Maďarsku. Podpora Evropské unie v boji proti zákonu omezujícímu lidská práva naráží u států za bývalou železnou oponou.“
Sny se zabořují do mě
Jako já se bořím do tebe
Do zrnka kávy vyryla
Jsem jméno
Tvé jméno v Norštině
A i když mě pohlcuje tma
A sny se boří do mě
Nic nepřekoná pocit
Při pohledu na zrnko
Kávy, ten pocit
A jméno vyryté v něm
Jméno, vyryté v Norštině
Kroky v slepých uličkách
Neslyšně, jako když padá popel
Patří mně a tobě
Dávno pohřbené vědomí
V podvědomí letitého prachu
Snad jen zrnko utkvělo
V mé paměti, příběhu
Psaném vlastní krví
Dopisu na rozloučenou
Který se neotevírá
Neboť je příliš krátký
A dávno tisíckrát přelouskán
Chtěla bych naposledy spatřit
Tvé dojaté oči
Tvůj neúprosný pohled do dáli
Když se díváš skrze mě
A nepřestáváš vidět
Bolest z bolesti se zrodí
Nevidouce lásku
Jen zatracení
Vyzvracím tvoji lásku z těla
Ani se při tom nepohnu
Jen zaklapnu sto krát
namáhaná víčka
Abych zkrátila čas
Který trávím v předpeklí
Tvou lásku nejde vydávit
A to mě děsí
A přivádí v otázku:
Kdy ve mně zemřeš?
Není lehké tě vyzvracet
Možná by pomohlo
Nemyslet
Na lásku s tebou
A pak by bylo jednodušší
Vyzvracet tě