Nemůžu
Nemůžu se s každým tak zničit
Skrývat se v utajení
Pod mnoha pseudonymy
A vylézat na povrch
Jen za předpokladu
Že to tak je
Nemůžu se s každým tak zničit
Skrývat se v utajení
Pod mnoha pseudonymy
A vylézat na povrch
Jen za předpokladu
Že to tak je
duše a ticho
je jako píseň
bránících se jiter
chceme být jasní
a prozáření
ale padají nám tužky
které zdobí prostor
jako auta
co neuzvednou
stroje z podzemí
buďme noví
a proměnění
jak se nám zdálo
vytvořme sklo
jako vatu drsné
aby vyprávělo
o naší podobě
která se brání
písním o nich vedených
lev a slon
je heslo krásy
ale ti nás
neuvidí
pokud nebudeme
pravdiví.
Nezapomeňme
tolik planu
aby skutečnost
byla lepší
než se zdá
mám rád bytosti
co zpívají nové písně
v katakombách jiter
co ulétávají
aby nové
se stalo skutečným
mám vás rád
je slovo prázdné
pokud nebojuješ
za nové ráno
vidíme
a saháme
tam, kde plují
bárky, které sedí
a jasně hledí
do dalších pramenů
víme, co syčí
když prohráváme
ale bráníme se
když nemáme svobodu
jako večer
tak spokojený
je pak naše píseň
budeme krásní
když nás zachrání
nová jezera jiter
myslíme si
že obzor je prázdný
on se ale brání
novým věcem
sedíme na stole
a měříme měsíc
který klokotá
v proudu reality
a přitom se stáváme
novými lidmi
co vypoví
o tolika ozvěnách
po těch toužíme
protože jsme lidi
kteří vidí toulky
jako potřebné
a vytvoříme pramen
nových zápasů
co pějí písně
mějme na paměti
že svítí
jen jeden bod
co vyhraje
v našich písních
bude to jen
skrytá hráz
která je znovu plná
když si o ní povídáme
tak málo
tak hodně
plameny syčí
v nebeském divadle
máme vědět
kdo nás miluje
sasanka
je samotná
bez naší duše
která létá
od stromů
po bahno rybníka
udělejme nové jitro
ať se odehraje
v co nejlepší barvě
vytvořme hranice
které nám něco říkají
pobuďme trochu
v našem srdci
a staňme se uprchlíky
do nových rozměrů
jako kopyto
koně na volné louce
je naše pěst
co se chce stát
skutečností
pro druhé
co dávají všechno
a chtějí tak málo
slunce
nám vypráví
nové příběhy
které si spojíme
s lidmi, které máme
rádi tak dlouho
jen jeden sten
a přijde den
po kterém toužíme
rychlým tahem pěšce
všechno shromažďujeme
k výhře
která nás provede
přes celý vesmír
jedna dva
poděkují Bohu
za tolik písmen
které se rodí
v tajných dutinách
jako jaro
jsme v létě
tak zítřek
je úsvitem
našeho úsměvu
ale tolik dobra
nevypne pohrabáče
starých pochybností
máme duši
ale ne pera
co umožní odlétnout
buďme prázdní
svými snahami
a staneme se korály
v mořích
Nemůžu se s každým tak zničit
Skrývat se v utajení
Pod mnoha pseudonymy
A vylézat na povrch
Jen za předpokladu
Že to tak je
duše a ticho
je jako píseň
bránících se jiter
chceme být jasní
a prozáření
ale padají nám tužky
které zdobí prostor
jako auta
co neuzvednou
stroje z podzemí
buďme noví
a proměnění
jak se nám zdálo
vytvořme sklo
jako vatu drsné
aby vyprávělo
o naší podobě
která se brání
písním o nich vedených
lev a slon
je heslo krásy
ale ti nás
neuvidí
pokud nebudeme
pravdiví.
Nezapomeňme
tolik planu
aby skutečnost
byla lepší
než se zdá
mám rád bytosti
co zpívají nové písně
v katakombách jiter
co ulétávají
aby nové
se stalo skutečným
mám vás rád
je slovo prázdné
pokud nebojuješ
za nové ráno
vidíme
a saháme
tam, kde plují
bárky, které sedí
a jasně hledí
do dalších pramenů
víme, co syčí
když prohráváme
ale bráníme se
když nemáme svobodu
jako večer
tak spokojený
je pak naše píseň
budeme krásní
když nás zachrání
nová jezera jiter
myslíme si
že obzor je prázdný
on se ale brání
novým věcem
sedíme na stole
a měříme měsíc
který klokotá
v proudu reality
a přitom se stáváme
novými lidmi
co vypoví
o tolika ozvěnách
po těch toužíme
protože jsme lidi
kteří vidí toulky
jako potřebné
a vytvoříme pramen
nových zápasů
co pějí písně
mějme na paměti
že svítí
jen jeden bod
co vyhraje
v našich písních
bude to jen
skrytá hráz
která je znovu plná
když si o ní povídáme
tak málo
tak hodně
plameny syčí
v nebeském divadle
máme vědět
kdo nás miluje
sasanka
je samotná
bez naší duše
která létá
od stromů
po bahno rybníka
udělejme nové jitro
ať se odehraje
v co nejlepší barvě
vytvořme hranice
které nám něco říkají
pobuďme trochu
v našem srdci
a staňme se uprchlíky
do nových rozměrů
jako kopyto
koně na volné louce
je naše pěst
co se chce stát
skutečností
pro druhé
co dávají všechno
a chtějí tak málo
slunce
nám vypráví
nové příběhy
které si spojíme
s lidmi, které máme
rádi tak dlouho
jen jeden sten
a přijde den
po kterém toužíme
rychlým tahem pěšce
všechno shromažďujeme
k výhře
která nás provede
přes celý vesmír
jedna dva
poděkují Bohu
za tolik písmen
které se rodí
v tajných dutinách
jako jaro
jsme v létě
tak zítřek
je úsvitem
našeho úsměvu
ale tolik dobra
nevypne pohrabáče
starých pochybností
máme duši
ale ne pera
co umožní odlétnout
buďme prázdní
svými snahami
a staneme se korály
v mořích