prázdné koruny
se stávají
novými kořeny
jak uchopit to
co bylo, tím, co není?
Budeme objevovat
nové světy
které se ukážou
naším právem
vytvořit nové listy
oživit krajinu
je jako letět
do kostela
který stojí
před propadlištěm
a takové divadlo
bude nové
když zapojíme
všechny smysly
uděláme vše nové
co ale zbude
našim dětem?
Fialová a žlutá
je jako skutečnost
která se brání
posílejme
nová ráhna
abychom došli
po holeni dní
na nová shromaždiště
víme, co bude
a nevíme, co chtít
jak kouzelníkův šat
stane se naše
spása skutečností

víme, co nás bolí
ale co se pozdává
nemusí být
jako proměna
v člověka
je trvalá svoboda
tak prázdná
pokud nehraje v karty
vytvořit pole
je jako zpívat
s posledními lidmi
vysedět důlek
je jako prázdno
co se obaluje pískem
a hvězdy křičí
v malých vesmírech
a volají nás
po stovkách let
abychom byli věční
já jsem já
ty jsi ty
kdo z nás
bude skutečnější?
Vytvoříme prameny
co odplují po řekách
do prázdných moří
tak se staneme
dobrými dědici

co se to stalo s motýly
co už nesedí na stromech
ani v návrších
nových jiter?
Musíme vědět, kdo jsme
abychom byli noví
v paprscích našich dětí
vyprávějme si
o novinkách
kulatých chrámů
otevřených pro vážky
co jinam nemohou
uvidíme nová zdání
která se stanou pravdami
po kterých toužíme
tolik staletí
já jsem ty
a ty jsi já
je nás plná planeta
ale taky
nový úsvit
který chce
tolik přijít
mysleme na věci
které jsou poslední
aby se staly prvními
má lásko

žijeme, jak se dá
jsme přísada
pro velké oceány
které se lijí
přes okraje planety
nebo je to sen
který odplouvá
k horizontu pravdy?
Důležité je tušit
lásku, která se
nám přenáší
vidět slunce
je jako sekat hvězdy
v tolika planetách
jsme my
obtisknutí
vyjeme na měsíc
aniž tušíme
co nám přinese
jako želva stoletá
stáváme se bouří
co znovu ukáže
naši sílu
od spasitelů
až po vojáky
a jejich zmatek
uvidíme, posoudíme
a potom se staneme
jiskrou Božích očí

v girlandách jiter
budeme my sami
stát v pozoru
před novými krajinami
které tolik spí
uvidíme nové scény
tak dlouhých příměrů
jsme lidmi
a zároveň kukačkami
co objevují
nová hnízda
musíme si zpívat
abychom vydrželi
být jinými
a zároveň tolik stejnými
noci jsou mrazivé
a my nevíme
co všechno jim dát
buďme tedy
svými ochránci
a vydržme tlaky
které nám dají
nové způsoby

hrozivý led
ukazuje nám
na co spolehnout
když nevíme
co má být zítra
vytvořit píseň
a zaslat hlasy
do konců vesmíru
je jako jíst
to, co zbývá
malujeme na stěny
a těšíme se
že nás posvětí
vytvořit vzpomínky
chceme co nejdřív
abychom tonuli
v náručí lásky
nasypeme prameny
písků, co nespí
jsme vodou
a zároveň moři
která touží
po nových obzorech
zpívejme ptákům
aby nás neobelhali
v našich dutinách