
Ignác z Loyoly-rytíř Božské lásky
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Touží po lásce, ale taky po uskutečňování svých plánů. Lásku s vojenstvím propojil baskický aristokrat Ignác z Loyoly, který ovlivnil mnoho křesťanů i v nově probuzené mystice.
Narodil se na hradě Loyola a už od dětství se chtěl věnovat radostem světa. Vedl tedy rozmařilý život. Jeho vychovatelé ho vedli k tomu, aby se stal zdatným rytířem. Díky různým hodnostářům mohl později sloužit i na dvoře španělského krále Ferdinanda Aragonského jako páže, později se stal členem osobní stráže velmožů. Roku 1517 přímo vstoupil do armády. Dne 20. května 1521 ale utrpěl vážné zranění nohy dělovou koulí a několik měsíců se léčil na otcově hradě. Během rehabilitace si začal krátit čas čtením knih o Ježíši Kristu a životopisy svatých, hlavně četl Legendu aurea napsanou Jakubem de Voraignem. Tato četba na něj zapůsobila tak silně, že se rozhodl přímo se oddat duchovnímu životu a hlavní touhou se mu stalo „vykonání velkých věcí v božích službách“. Zažil několik duchovních prožitků, takže v té době započal s duchovními cvičeními-exerciciemi. Série meditací měla očistit jeho mysl i ducha. Jeho zápisy zdědili jezuité i jiné řády je uplatnily v katolické reformě.