Kdysi jako nadějný student jakési srovnávací literatury jsem byl zamilován nebo spíš jsem toužil po té či oné. Slečně Tereze, nebo po mnišce, jejíž jméno jsem neznal. Nikdy jsem se ale nerozhoupal k ničemu jinému než k pohupování se nad záchodovou mísou. Veřejné záchodky univerzity Karlovy, dobrá to věc. Těžko si stoupnete k umyvadlu se zrcadlem přímo ve Šporkově paláci. Možná kdyby to byly dívčí záchodky, to by snad ještě šlo. Ale na pánských? Je tedy jen přirozené, že svou potřebu sexu uzamknete do kabinky. Ale pozor na to, aby vám to nezůstalo! Jako pyšný vlastník bytu s koupelnou jsem si poslední dobou zvyknul onanii přesouvat buď do koupelny k umyvadlu nebo do ložnice. V druhém případě si pouštím filmy pro dospělé z televize a vždy si připravím kuchyňskou utěrku pro případ zárodků příštích generací. A je to velmi důležité, nemyslím přímo ta utěrka, ale spíš otevření prostoru pro onanii. Pokud onanujete nad záchodovou mísou i doma, nevidíte ani sebe v zrcadle, jak by vás viděla vaše partnerka. Ani možnou partnerku na obrazovce televize v milostném objetí s časem. Zkrátka taková onanie vám moc nepomůže, ohrozí vaše sebepřijetí a když pak spláchnete, rozhostí se ve vaší mysli velká prázdnota a smutek.

Přemýšlel jsem celkem usilovně. A nosil tu šálu po dědovi. Co dát Lucce k desátému výročí té dávné první soulože? Chtěl bych něco originálního, co jí připomene jiné aspekty našeho vztahu, než je ten, že jsme na sebe v podstatě zbyli. Chtěl jsem, aby se cítila jedinečná a vyvolená. Kdysi poslal někdo mé psycholožce kytku, zrovna když jsme měli sezení. Pitomý vtip mých věrných přátel… Také bych mohl Lucce poslat takovou věc. Jenže to dnes není dvakrát složité. Kytka potěší, ale u srdce nezahřeje.