Máš radost v tvém světě,

já vnímám to jak mohu,

chci vzít tě k další metě,

mít na své cestě tvou nohu.

Chci ti něžnost dát,

chci použít své umění,

a tvář tvou rozesmát,

tvé tělo se zlehka promění.

myslím na mnoho žen,

které vidím v jeden den,

chci to klidné seznámení,

chvilku, možná dobu žít,

být spolu, láskou omámeni,

do sebe se pohroužit.

ve stromech je život taky,

v tichu rostou, bílé mraky,

napájí je, pokud mohou,

v zemi kořen, příliš nohou.

Až nechtěly se hnouti,

a místo drží celý čas.

v zemi jsou to velcí žrouti,

nestíhají vidět nás.

Rostliny se ohněm chvějí,

padají pak do závějí,

zvěř je pečená,

až to mrazí.

Vidím tvary tvého těla,

mojí duši by se stalo,

bys mne v očích měla,

blaho tvé mne prolévalo,

chci jít k tobě blíže,

něco hezkého vymyslet,

Chce to jen předávat vše co je třeba,

chce to jen naplnit láskou,

neustále křičí, právě teď..

v letech, kdy to lidé ničí.