Tvoje tělo a moje tělo,

To,co by se dělat chtělo,

tak je dobré si zahrát,

A do sebe blaho nabrat,

dáme si vybití,

Směj se svým pulsům,

Budeš tak zářiti,

Umu našeho kusům.

Tvá jedna věta,

Mi stačí a chápu,

Souznení nás je meta,

V souvislostech tápu.

Blaho mi dáváš každý den,

tvé křivky,mé sny,

Má snaha,jdu ven,

Chtíč někdy běsný.

Máš radost v tvém světě,

já vnímám to jak mohu,

chci vzít tě k další metě,

mít na své cestě tvou nohu.

Chci ti něžnost dát,

chci použít své umění,

a tvář tvou rozesmát,

tvé tělo se zlehka promění.

myslím na mnoho žen,

které vidím v jeden den,

chci to klidné seznámení,

chvilku, možná dobu žít,

být spolu, láskou omámeni,

do sebe se pohroužit.

ve stromech je život taky,

v tichu rostou, bílé mraky,

napájí je, pokud mohou,

v zemi kořen, příliš nohou.

Až nechtěly se hnouti,

a místo drží celý čas.

v zemi jsou to velcí žrouti,

nestíhají vidět nás.

Rostliny se ohněm chvějí,

padají pak do závějí,

zvěř je pečená,

až to mrazí.