Když z toho nic není
Vidím tvary tvého těla,
mojí duši by se stalo,
bys mne v očích měla,
blaho tvé mne prolévalo,
chci jít k tobě blíže,
něco hezkého vymyslet,
Příspěvky PNI :-)
Klid v urovnání
Chce to jen předávat vše co je třeba,
chce to jen naplnit láskou,
neustále křičí, právě teď..
v letech, kdy to lidé ničí.
Dobré všechno v zámku stromů, domů
Je tak akorát těch krásných míst,
Po kterých se plazím každou chvíli,
Při kontaktu s tímhle světem jedním jsem si jist,
Že bojuji za to ujít další míli,
máš ten zvláštní posluch taky?
Máš ten zvláštní posluch taky
že tu někde jedou vlaky?
Hutně hučí tramvaj stará
do dálky si vřískne
Lidská utrpení
Rozešli bychom se, nebo bychom spolu zůstali? Tahle otázka mě napadla při pomyšlení na náš současný život. A hned jsem si vzpomněla na jednu z mých prvotin na Vysoké škole, která se jmenovala: “Jaké by to bylo, kdyby…”
Jaké by to bylo kdyby… kdybychom zůstali každý na svém místě. Chtěla jsem utéct, chtěla jsem tomu všemu uniknout. S ním. Se svojí Alt Er love.
Cítím, že je to ten pravý a nechci o něj přijít, jen jaké by to bylo, kdyby… kdybychom se do toho tolik nehrnuli? Kdybychom se scházeli a chodili spolu. Poznávali se. Kdybychom zůstali tam, kde jsme byli. On na svém místě, já v Praze.
Sen plný lásky, slunce a erotiky
Miluji ten stav – ležet bez pohnutí v čase mezi spánkem a bděním. Už nespat, ale ještě nebýt vzhůru, nechat doznívat hezké sny, dávat jim sladkou tečku, krásný konec, takový, jaký chci já. Užívat si tu slast, která postupně naplňuje celé mé tělo, prodlužovat ji, ještě chvíli, ještě. Sny třeba o mladém krásném muži, s nádhernýma modrýma očima, které by mě lačně hltaly. Ale současně muže se silnými pažemi. Nosil by mě na rukou, objímal, líbal, vášnivě hladil, chtěl mě, celou celičkou… zas a znova …
Příspěvky PNI :-)
Když z toho nic není
Vidím tvary tvého těla,
mojí duši by se stalo,
bys mne v očích měla,
blaho tvé mne prolévalo,
chci jít k tobě blíže,
něco hezkého vymyslet,
Klid v urovnání
Chce to jen předávat vše co je třeba,
chce to jen naplnit láskou,
neustále křičí, právě teď..
v letech, kdy to lidé ničí.
Dobré všechno v zámku stromů, domů
Je tak akorát těch krásných míst,
Po kterých se plazím každou chvíli,
Při kontaktu s tímhle světem jedním jsem si jist,
Že bojuji za to ujít další míli,
máš ten zvláštní posluch taky?
Máš ten zvláštní posluch taky
že tu někde jedou vlaky?
Hutně hučí tramvaj stará
do dálky si vřískne
Lidská utrpení
Rozešli bychom se, nebo bychom spolu zůstali? Tahle otázka mě napadla při pomyšlení na náš současný život. A hned jsem si vzpomněla na jednu z mých prvotin na Vysoké škole, která se jmenovala: “Jaké by to bylo, kdyby…”
Jaké by to bylo kdyby… kdybychom zůstali každý na svém místě. Chtěla jsem utéct, chtěla jsem tomu všemu uniknout. S ním. Se svojí Alt Er love.
Cítím, že je to ten pravý a nechci o něj přijít, jen jaké by to bylo, kdyby… kdybychom se do toho tolik nehrnuli? Kdybychom se scházeli a chodili spolu. Poznávali se. Kdybychom zůstali tam, kde jsme byli. On na svém místě, já v Praze.
Sen plný lásky, slunce a erotiky
Miluji ten stav – ležet bez pohnutí v čase mezi spánkem a bděním. Už nespat, ale ještě nebýt vzhůru, nechat doznívat hezké sny, dávat jim sladkou tečku, krásný konec, takový, jaký chci já. Užívat si tu slast, která postupně naplňuje celé mé tělo, prodlužovat ji, ještě chvíli, ještě. Sny třeba o mladém krásném muži, s nádhernýma modrýma očima, které by mě lačně hltaly. Ale současně muže se silnými pažemi. Nosil by mě na rukou, objímal, líbal, vášnivě hladil, chtěl mě, celou celičkou… zas a znova …