Slunce, které svítilo do haly přes otevřené dveře a přinášelo tam kus léta, náhle něco zastínilo. Markéta zvědavě zvedla oči od rozečtené knihy. Milovala slunce a neměla ráda, když jí ho někdo, nebo něco, zastiňovalo Ve dveřích stál mladý muž, nebo spíš mladý obr. Něco přes dva metry a asi sto padesát kilo živé váhy. Usmála se. Měla slabost pro veliké chlapy.
Je právě čas karnevalu. Lidé jsou v ulicích a mají nejrůznější převleky. Mnoho mužů se převléká za ženy. Všichni tančí do rytmu bubnů. Ty pochází z Afriky, ale hra na ně má brazilský nádech. Všichni vypadají šťastně a zdá se, že společnost každého přijímá, v těchto tancích je všechno dovoleno.
Internet zaznamenal boom článků o vztazích s narcistickým a manipulativním partnerem, nebo takzvaně „toxickým“ partnerem, a pokud svůj vztah v takovém článku najdete, většinou jako východisko není nabízeno nic jiného než rozchod s heslem „manipulátora nezměníte.“ Nechci zlehčovat utrpení ve vztazích s tyranským partnerem, ale zároveň chci upozornit na to, že se kategorie „narcis“ v našich představách díky působení médií značně rozšířila. Kromě toho se podle článků určených takzvaným zdravým lidem, člověk s duševním onemocněním nemůže moc orientovat. Jednak narcismus a egocentrismus je velmi běžnou součástí každého duševního onemocnění, o nesnášenlivosti kritiky ani nemluvě, a jednak lidé s duševním onemocněním si často najdou partnera, který má také duševní onemocnění a takové vztahy nejsou vůbec jednoduché a nelze s tím ani počítat. Proto doporučuji počkat s rozchodem, nechat si pomoct terapeutem, pokud ve vztahu trpíte, a s označeními jako „narcis“ nebo „manipulátor“ se snažit co nejdéle počkat. V návaznosti uvádím jeden z článků o narcistních partnerech.
04/08/2023, vlasta.cz, Martina Nováčková
Když přišel do Pařez a syn Skalického První úraz, nikdo ještě nevěděl, jaký poprask toto dílko později způsobí. Redaktor Vyhnálek si ho nechal až na dobu po Vánocích a zatím ho jen napojil na počítač, aby měl hotovou diagnostiku, až se po Novém roce vrátí. Když už byl zase v kanceláři, udělal si nejprve tureckou kávu a důkladně ji zamíchal. Pak chvíli přemýšlel, kde jsou jeho kolegové.
Na svých starších fotografiích jsem se smutkem shledala, že jsem byla docela hezká, vlastně i přímo krásná, a přitom jsem si to v té době vůbec nemyslela. Hodně často jsem se trápila tím, jak jsem hnusná a zejména jsem se zaměřovala na to, že jsem hnusná, když mám úzkost. Úzkost jsem měla skoro pořád, takže je pravděpodobné, že jsem ji měla právě i na těch fotkách, kde vypadám krásně. Je s podivem, že jakkoli jsem byla přesvědčená o své ošklivosti, dokázala jsem sbalit skoro každého kluka, do kterého jsem se zamilovala. Nicméně na obranu mého přesvědčení o vlastní ošklivosti, nebyli to zrovna mainstreamově krásní kluci, někteří brali drogy, jiní měli nadváhu, jiní nějakou jinou deformaci. Mně to nevadilo, protože jsem je vnímala jako krásné. Jinak už mí rodiče. Druhým důvodem, proč jsem měla v lásce štěstí, bylo, že jsem se vždy nezřízeně zamilovala, když někdo druhý projevil náklonnost mně, a zároveň jsem měla nějaké třetí oko, které dokázalo poznat, zda mám nebo nemám u druhého šanci. Někdy se ale stávalo, že jsem přehlídla příležitost, když se mi někdo fakt hodně líbil a nepřipadala jsem si pro něj dost dobrá. Raději jsem začala chodit s někým, kdo se mi líbil méně, a přitom jsem se později dozvěděla, že ten člověk, na kterého jsem si nevěřila, byl do mě zamilovaný. Často jsem se také vyhýbala lidem, kteří se mi líbili, a do dneška mám před krásnými a sebevědomými lidmi respekt.
Terko, jak ses dostala k práci v sexbusinessu, co přesně si dělala a proč tě tato oblast zajímala/ zajímá?
K sociální práci v oblasti sexbusinessu jsem se dostala vlastně docela náhodou. Studovala jsem první ročník sociologie na magisterském stupni na bruselské univerzitě a hledala jsem stáž, kde bych mohla zároveň pokračovat v terénní sociální práci a zároveň uskutečnit kvalitativní výzkum. A protože jsem žila v Bruselu teprve třetím rokem a často jsem slýchala, že jsem z východní Evropy a že odtamtud přichází hodně žen pracovat do sexbusinessu v Belgii, tak jsem se o problematiku začala více zajímat a zkontaktovala jsem jedinou neziskovou organizací, která s
touto cílovou skupinou pracuje – Espace P…
Slunce, které svítilo do haly přes otevřené dveře a přinášelo tam kus léta, náhle něco zastínilo. Markéta zvědavě zvedla oči od rozečtené knihy. Milovala slunce a neměla ráda, když jí ho někdo, nebo něco, zastiňovalo Ve dveřích stál mladý muž, nebo spíš mladý obr. Něco přes dva metry a asi sto padesát kilo živé váhy. Usmála se. Měla slabost pro veliké chlapy.
Je právě čas karnevalu. Lidé jsou v ulicích a mají nejrůznější převleky. Mnoho mužů se převléká za ženy. Všichni tančí do rytmu bubnů. Ty pochází z Afriky, ale hra na ně má brazilský nádech. Všichni vypadají šťastně a zdá se, že společnost každého přijímá, v těchto tancích je všechno dovoleno.
Internet zaznamenal boom článků o vztazích s narcistickým a manipulativním partnerem, nebo takzvaně „toxickým“ partnerem, a pokud svůj vztah v takovém článku najdete, většinou jako východisko není nabízeno nic jiného než rozchod s heslem „manipulátora nezměníte.“ Nechci zlehčovat utrpení ve vztazích s tyranským partnerem, ale zároveň chci upozornit na to, že se kategorie „narcis“ v našich představách díky působení médií značně rozšířila. Kromě toho se podle článků určených takzvaným zdravým lidem, člověk s duševním onemocněním nemůže moc orientovat. Jednak narcismus a egocentrismus je velmi běžnou součástí každého duševního onemocnění, o nesnášenlivosti kritiky ani nemluvě, a jednak lidé s duševním onemocněním si často najdou partnera, který má také duševní onemocnění a takové vztahy nejsou vůbec jednoduché a nelze s tím ani počítat. Proto doporučuji počkat s rozchodem, nechat si pomoct terapeutem, pokud ve vztahu trpíte, a s označeními jako „narcis“ nebo „manipulátor“ se snažit co nejdéle počkat. V návaznosti uvádím jeden z článků o narcistních partnerech.
04/08/2023, vlasta.cz, Martina Nováčková
Když přišel do Pařez a syn Skalického První úraz, nikdo ještě nevěděl, jaký poprask toto dílko později způsobí. Redaktor Vyhnálek si ho nechal až na dobu po Vánocích a zatím ho jen napojil na počítač, aby měl hotovou diagnostiku, až se po Novém roce vrátí. Když už byl zase v kanceláři, udělal si nejprve tureckou kávu a důkladně ji zamíchal. Pak chvíli přemýšlel, kde jsou jeho kolegové.
Na svých starších fotografiích jsem se smutkem shledala, že jsem byla docela hezká, vlastně i přímo krásná, a přitom jsem si to v té době vůbec nemyslela. Hodně často jsem se trápila tím, jak jsem hnusná a zejména jsem se zaměřovala na to, že jsem hnusná, když mám úzkost. Úzkost jsem měla skoro pořád, takže je pravděpodobné, že jsem ji měla právě i na těch fotkách, kde vypadám krásně. Je s podivem, že jakkoli jsem byla přesvědčená o své ošklivosti, dokázala jsem sbalit skoro každého kluka, do kterého jsem se zamilovala. Nicméně na obranu mého přesvědčení o vlastní ošklivosti, nebyli to zrovna mainstreamově krásní kluci, někteří brali drogy, jiní měli nadváhu, jiní nějakou jinou deformaci. Mně to nevadilo, protože jsem je vnímala jako krásné. Jinak už mí rodiče. Druhým důvodem, proč jsem měla v lásce štěstí, bylo, že jsem se vždy nezřízeně zamilovala, když někdo druhý projevil náklonnost mně, a zároveň jsem měla nějaké třetí oko, které dokázalo poznat, zda mám nebo nemám u druhého šanci. Někdy se ale stávalo, že jsem přehlídla příležitost, když se mi někdo fakt hodně líbil a nepřipadala jsem si pro něj dost dobrá. Raději jsem začala chodit s někým, kdo se mi líbil méně, a přitom jsem se později dozvěděla, že ten člověk, na kterého jsem si nevěřila, byl do mě zamilovaný. Často jsem se také vyhýbala lidem, kteří se mi líbili, a do dneška mám před krásnými a sebevědomými lidmi respekt.
Terko, jak ses dostala k práci v sexbusinessu, co přesně si dělala a proč tě tato oblast zajímala/ zajímá?
K sociální práci v oblasti sexbusinessu jsem se dostala vlastně docela náhodou. Studovala jsem první ročník sociologie na magisterském stupni na bruselské univerzitě a hledala jsem stáž, kde bych mohla zároveň pokračovat v terénní sociální práci a zároveň uskutečnit kvalitativní výzkum. A protože jsem žila v Bruselu teprve třetím rokem a často jsem slýchala, že jsem z východní Evropy a že odtamtud přichází hodně žen pracovat do sexbusinessu v Belgii, tak jsem se o problematiku začala více zajímat a zkontaktovala jsem jedinou neziskovou organizací, která s
touto cílovou skupinou pracuje – Espace P…
