V neděli po obědě vládl klid i v nemocnici – pacienti odpočívali, na sesterně Dáša popíjela kávu a její kolegyně luštila křížovku. Po týdnu shonu a zmatku si těch pár minut klidu zasloužily. Za chvíli začnou chodit návštěvy, potom vizita a klid bude ten tam.
Michal se vrátil z plesu domů až po půl třetí v noci.
„Otevři!“ Hulákal do domovního telefonu tak, že by ho slyšela i bez telefonu.
Lenka položila sluchátko a vzdychla si. Věděla, co bude následovat, tušila to. Raději rychle otevřela dveře do bytu dřív, než by na ně začal bouchat a hulákat po celé chodbě.
Měla jsem oblíbený kraj tam, kam jsem jezdila s rodiči na chalupu. Měla jsem tam i svoji bibli. Knihu od Zapletala, která se jmenovala Výpravy za dobrodružstvím s podtitulem: „Ostatní knihy jsou plné dobrodružství, která prožili jiní. Tato kniha je plná dobrodružství, která prožiješ Ty… V knize byla spousta úkolů týkajících se pozorování přírody. Učila jsem se podle ní poznávat i jména rostlin a zvířat.
V minulém článku jsem se dotkla mystéria psychologických obrazů a přirovnání, jimiž se zdá duše promlouvat o sobě samé. Únorové číslo Psychologie Dnes mohutně pokouší naši obrazivost i v článku terapeutky Dominiky Čechové nazvaném Pevnosti, mosty a hranice. Článek je, jak jinak, o terapeutické práci s hranicemi a o klientech, kteří jsou „opevnění“ příliš, anebo naopak vůbec, a jak jim terapeut může pomoci rozvíjet dobré a blízké vztahy s lidmi. Nechala jsem se autorčinými myšlenkami a někdy až přehnaně doslovnou prací s metaforou inspirovat k značně osobním úvahám o daném tématu, které zde předkládám; třeba má někdo podobnou zkušenost.
Únorové číslo časopisu Psychologie Dnes je věnováno otázce dětství a problémům současných dětí či dospívajících, které jsou, jak známo, nemalé. Moji pozornost však zprvu upoutalo spíše něco jiného. Jak známo, je to časopis psaný lidmi s psychologickým vzděláním, často aktivními terapeuty. Určitě znáte, že když začneme spolu s nimi přemýšlet o vlastní psychice, dostáváme se na zajímavé území plné specifických metafor. Bariéry, zdi, mosty, cesty, brány a hranice, tajemné komnaty, podzemí, spodní a horní patra, propasti, hory, které je třeba zdolat, uzemnění a ukotvení, vnitřní a vnější štíty, světlo a temnota, les a také – bažiny.
Nikdy jsem si nebyla jistá, chci-li mít někdy v budoucnu děti, ale že budu mít partnera, „svého“ člověka, s kým budu moct sdílet dobré i zlé, o tom jsem nepochybovala, lépe řečeno – toužila jsem po tom – od mládí.
Osud tomu ale chtěl jinak. Od mládí jsem trpěla depresemi, snížením sebevědomím, nejistotou ve vztazích obecně a vzhledem k druhému pohlaví zvlášť.
V neděli po obědě vládl klid i v nemocnici – pacienti odpočívali, na sesterně Dáša popíjela kávu a její kolegyně luštila křížovku. Po týdnu shonu a zmatku si těch pár minut klidu zasloužily. Za chvíli začnou chodit návštěvy, potom vizita a klid bude ten tam.
Michal se vrátil z plesu domů až po půl třetí v noci.
„Otevři!“ Hulákal do domovního telefonu tak, že by ho slyšela i bez telefonu.
Lenka položila sluchátko a vzdychla si. Věděla, co bude následovat, tušila to. Raději rychle otevřela dveře do bytu dřív, než by na ně začal bouchat a hulákat po celé chodbě.
Měla jsem oblíbený kraj tam, kam jsem jezdila s rodiči na chalupu. Měla jsem tam i svoji bibli. Knihu od Zapletala, která se jmenovala Výpravy za dobrodružstvím s podtitulem: „Ostatní knihy jsou plné dobrodružství, která prožili jiní. Tato kniha je plná dobrodružství, která prožiješ Ty… V knize byla spousta úkolů týkajících se pozorování přírody. Učila jsem se podle ní poznávat i jména rostlin a zvířat.
V minulém článku jsem se dotkla mystéria psychologických obrazů a přirovnání, jimiž se zdá duše promlouvat o sobě samé. Únorové číslo Psychologie Dnes mohutně pokouší naši obrazivost i v článku terapeutky Dominiky Čechové nazvaném Pevnosti, mosty a hranice. Článek je, jak jinak, o terapeutické práci s hranicemi a o klientech, kteří jsou „opevnění“ příliš, anebo naopak vůbec, a jak jim terapeut může pomoci rozvíjet dobré a blízké vztahy s lidmi. Nechala jsem se autorčinými myšlenkami a někdy až přehnaně doslovnou prací s metaforou inspirovat k značně osobním úvahám o daném tématu, které zde předkládám; třeba má někdo podobnou zkušenost.
Únorové číslo časopisu Psychologie Dnes je věnováno otázce dětství a problémům současných dětí či dospívajících, které jsou, jak známo, nemalé. Moji pozornost však zprvu upoutalo spíše něco jiného. Jak známo, je to časopis psaný lidmi s psychologickým vzděláním, často aktivními terapeuty. Určitě znáte, že když začneme spolu s nimi přemýšlet o vlastní psychice, dostáváme se na zajímavé území plné specifických metafor. Bariéry, zdi, mosty, cesty, brány a hranice, tajemné komnaty, podzemí, spodní a horní patra, propasti, hory, které je třeba zdolat, uzemnění a ukotvení, vnitřní a vnější štíty, světlo a temnota, les a také – bažiny.
Nikdy jsem si nebyla jistá, chci-li mít někdy v budoucnu děti, ale že budu mít partnera, „svého“ člověka, s kým budu moct sdílet dobré i zlé, o tom jsem nepochybovala, lépe řečeno – toužila jsem po tom – od mládí.
Osud tomu ale chtěl jinak. Od mládí jsem trpěla depresemi, snížením sebevědomím, nejistotou ve vztazích obecně a vzhledem k druhému pohlaví zvlášť.
