Jak to dopadlo s devítkou
Sny… co se nám snaží říct? Naznačit? Zdají se nám, někdy si je mnozí nepamatujeme.
Já si jeden po dlouhé době zapamatovala, bylo to na dušičky… A zdálo se mi o něm. O devítce, tedy o mojí “Alt Er love”…
Sny… co se nám snaží říct? Naznačit? Zdají se nám, někdy si je mnozí nepamatujeme.
Já si jeden po dlouhé době zapamatovala, bylo to na dušičky… A zdálo se mi o něm. O devítce, tedy o mojí “Alt Er love”…
Tak už jsou tady, mezi námi … A bude jich čím dál víc, zatímco nás, aspoň v Evropě, bude čím dál míň (neberu teď v úvahu migraci). A zatímco nás podle mnohých čeká úpadek a věk dekadence, je čeká evoluce tak rychlá a zhuštěná, jako by se veškerý věk lidstva stlačil do jedněch kapesních hodinek. Mám samozřejmě na mysli sexdolls a sexbots, aneb sexuální panny a sexuální roboty.
Sex, celý sexuální život, zajeté zvyky a praktiky, ale i všechny prožitky s tím související u člověka odkázaného na invalidní vozík jsou úplně něco jiného než sex a jeho prožívání u člověka zdravého.
Celý jeho sexuální život je úplně jiný, co se týče poloh, četnosti styků, jeho prožitků, milostných hrátek, ale často i chuti a potřeb …
Rozhovor s MUDr. Martinem Hollým, sexuologem a bývalým ředitelem PN Bohnice
Způsobil příliv pornografie po Sametové revoluci nějakou změnu v přístupu k sexualitě? Do jaké míry změnila pornografie situaci, pokud jde třeba o lidi s parafilií? Není pornografie nejlepší prevencí?
„Můžu jít k tobě na pokoj?“ Zeptal se Oskar a zahleděl se Nině hluboce do očí. Nalil jí další sklenku vína a jemně ji pohladil po ruce. Poté si pohrál s každým jejím prstem a s úsměvem sledoval, jak slastně přivírá oči a představoval si její zrychlený dech, když ji bude hladit na úplně jiných místech
„Ty mě chceš opít?!“ A potichu dodala: „A potom se mnou provádět nějaké ty svoje sprosťárny!“
Jsou naše touhy skutečně naše? V rozvinutém, konzumně orientovaném kapitalismu, uprostřed každodenních atak cílené reklamy a totality vševědoucích algoritmů, tápajíce ve vnuceném narcismu sociálních sítí, si tuto otázku patrně pokládáme častěji, než kdy dříve. Současný filosof Slavoj Žižek, asi jediný zástupce této kdysi vysoce ceněné disciplíny, který vešel ve všeobecnou známost, to formuluje tvrdě. Mluví o lapenosti do všeobecných mechanismů touhy, vůči které jsme bezmocní – když se snažíme v zoufalství od tohoto vnějšího dunění obrátit dovnitř a najít tam něco ryzího a autentického, najdeme jen obrazy a představy, které do nás byly vloženy zvnějšku, jakýsi přelud, který se stal jádrem nás samých. Ač se nedomnívám, že je to s námi zas tak špatné, něco na tom je. Každopádně odtud je už jenom krůček k závěru, že i naše sexuální touhy, preference, identity, sebevnímání a způsoby, jakými o sexu vůbec mluvíme a zvědomujeme ho, jsou podmíněny mechanismy vládnoucí kultury a moci. Což přímo odporuje zaměření školených sexuologů, kteří se sveřepě pokouší celou tuto oblast plně zakotvit v biologii a (často vrozených) mozkových procesech.
Sny… co se nám snaží říct? Naznačit? Zdají se nám, někdy si je mnozí nepamatujeme.
Já si jeden po dlouhé době zapamatovala, bylo to na dušičky… A zdálo se mi o něm. O devítce, tedy o mojí “Alt Er love”…
Tak už jsou tady, mezi námi … A bude jich čím dál víc, zatímco nás, aspoň v Evropě, bude čím dál míň (neberu teď v úvahu migraci). A zatímco nás podle mnohých čeká úpadek a věk dekadence, je čeká evoluce tak rychlá a zhuštěná, jako by se veškerý věk lidstva stlačil do jedněch kapesních hodinek. Mám samozřejmě na mysli sexdolls a sexbots, aneb sexuální panny a sexuální roboty.
Sex, celý sexuální život, zajeté zvyky a praktiky, ale i všechny prožitky s tím související u člověka odkázaného na invalidní vozík jsou úplně něco jiného než sex a jeho prožívání u člověka zdravého.
Celý jeho sexuální život je úplně jiný, co se týče poloh, četnosti styků, jeho prožitků, milostných hrátek, ale často i chuti a potřeb …
Rozhovor s MUDr. Martinem Hollým, sexuologem a bývalým ředitelem PN Bohnice
Způsobil příliv pornografie po Sametové revoluci nějakou změnu v přístupu k sexualitě? Do jaké míry změnila pornografie situaci, pokud jde třeba o lidi s parafilií? Není pornografie nejlepší prevencí?
„Můžu jít k tobě na pokoj?“ Zeptal se Oskar a zahleděl se Nině hluboce do očí. Nalil jí další sklenku vína a jemně ji pohladil po ruce. Poté si pohrál s každým jejím prstem a s úsměvem sledoval, jak slastně přivírá oči a představoval si její zrychlený dech, když ji bude hladit na úplně jiných místech
„Ty mě chceš opít?!“ A potichu dodala: „A potom se mnou provádět nějaké ty svoje sprosťárny!“
Jsou naše touhy skutečně naše? V rozvinutém, konzumně orientovaném kapitalismu, uprostřed každodenních atak cílené reklamy a totality vševědoucích algoritmů, tápajíce ve vnuceném narcismu sociálních sítí, si tuto otázku patrně pokládáme častěji, než kdy dříve. Současný filosof Slavoj Žižek, asi jediný zástupce této kdysi vysoce ceněné disciplíny, který vešel ve všeobecnou známost, to formuluje tvrdě. Mluví o lapenosti do všeobecných mechanismů touhy, vůči které jsme bezmocní – když se snažíme v zoufalství od tohoto vnějšího dunění obrátit dovnitř a najít tam něco ryzího a autentického, najdeme jen obrazy a představy, které do nás byly vloženy zvnějšku, jakýsi přelud, který se stal jádrem nás samých. Ač se nedomnívám, že je to s námi zas tak špatné, něco na tom je. Každopádně odtud je už jenom krůček k závěru, že i naše sexuální touhy, preference, identity, sebevnímání a způsoby, jakými o sexu vůbec mluvíme a zvědomujeme ho, jsou podmíněny mechanismy vládnoucí kultury a moci. Což přímo odporuje zaměření školených sexuologů, kteří se sveřepě pokouší celou tuto oblast plně zakotvit v biologii a (často vrozených) mozkových procesech.