Hlavy se třou o sebe
jak plavidla
v rytmu vlkodlaka
– nejsi
hlínou, která zapadá
trousíš slunečnice bílých oblázků
– koruna
zlatý pramen
vysušených
bázní hor
jak plachetnice v roli mramoru
– nedýchej
a nenos mi sem
pouta sobot
černých samotou
– láska
pramení jak křišťál
schoulená v svém srdci.
Hřejivý pocit lásky
A já se mu oddávám
Z nebe prší stříbro
Mám ho plné dlaně
Milka udělala přesně to, co každou první středu v měsíci. Poumývala se, navoněla, na sebe si dala pouze lehký župánek, nedbale převázaný a čekala. Když se ozval domovní zvonek, otevřela dveře a… tentokrát málem spadla z vozíku. Tak krásného a mladého muže opravdu nečekala.
V dubnu 2022 vyšel na serveru Novinky.cz kontroverzní článek s názvem Centrum ženského potěšení, tajemný bod G neexistuje, tvrdí vědci.
A jsme u toho… Kolik musí člověk v životě potkat mužů, aby si konečně mohl říct: “Jo, tenhle za to stojí, je jinej, konečně jsem našla svoje alter love, našla jsem toho pravého? A nebo vůbec?” Co když je vše jen promyšlená hra, která vzešla úplně odjinud, z osudu řekněme. Z něčeho vyššího, co nás přesahuje a my jsme jen loutky a všichni hrajeme divadlo, osobní divadelní etudu, která je prostoupena naší myslí, naším tzv. “vyšším já”.
Začátkem zimy mi můj přítel přinesl malou, asi deci a půl lahvičku:
„Vím, jak jsi pořád šíleně zmrzlá. Je to nastrouhaný zázvor zalitý slivovicí. Hodně silný, buď víc než opatrná. Ale až někdy zmrzneš na kost, a já tě nebudu moci rozmrazit, zachrání tě.“
Odložila jsem skleničku na poličku, kde na ni sedal prach, protože můj přítel byl vždy po ruce.
Koncem zimy jsem byla s pejskem venku dost dlouho, protože snědl kosti a ty ne, a ne vyjít z něho ven.
Hlavy se třou o sebe
jak plavidla
v rytmu vlkodlaka
– nejsi
hlínou, která zapadá
trousíš slunečnice bílých oblázků
– koruna
zlatý pramen
vysušených
bázní hor
jak plachetnice v roli mramoru
– nedýchej
a nenos mi sem
pouta sobot
černých samotou
– láska
pramení jak křišťál
schoulená v svém srdci.
Hřejivý pocit lásky
A já se mu oddávám
Z nebe prší stříbro
Mám ho plné dlaně
Milka udělala přesně to, co každou první středu v měsíci. Poumývala se, navoněla, na sebe si dala pouze lehký župánek, nedbale převázaný a čekala. Když se ozval domovní zvonek, otevřela dveře a… tentokrát málem spadla z vozíku. Tak krásného a mladého muže opravdu nečekala.
V dubnu 2022 vyšel na serveru Novinky.cz kontroverzní článek s názvem Centrum ženského potěšení, tajemný bod G neexistuje, tvrdí vědci.
A jsme u toho… Kolik musí člověk v životě potkat mužů, aby si konečně mohl říct: “Jo, tenhle za to stojí, je jinej, konečně jsem našla svoje alter love, našla jsem toho pravého? A nebo vůbec?” Co když je vše jen promyšlená hra, která vzešla úplně odjinud, z osudu řekněme. Z něčeho vyššího, co nás přesahuje a my jsme jen loutky a všichni hrajeme divadlo, osobní divadelní etudu, která je prostoupena naší myslí, naším tzv. “vyšším já”.
Začátkem zimy mi můj přítel přinesl malou, asi deci a půl lahvičku:
„Vím, jak jsi pořád šíleně zmrzlá. Je to nastrouhaný zázvor zalitý slivovicí. Hodně silný, buď víc než opatrná. Ale až někdy zmrzneš na kost, a já tě nebudu moci rozmrazit, zachrání tě.“
Odložila jsem skleničku na poličku, kde na ni sedal prach, protože můj přítel byl vždy po ruce.
Koncem zimy jsem byla s pejskem venku dost dlouho, protože snědl kosti a ty ne, a ne vyjít z něho ven.
