Dostala jsem se do fáze, kdy nevím, jestli jsem připravená na vztah, spíš bych chtěla nějak s rozumem pracovat a uplatnit své schopnosti. Cítím se lépe, když jsem sama. Do mého života se nyní vrátila kamarádka a nyní se mnou i bydlí. Dost mi to vyhovuje i přesto, že mluví o tom, že si chce najít partnera, což by byl problém. Hodně bych si přála nějakou práci z domova k tomu, co už mám.
„Objednal jsem ti taxi, jeď domů“ řekl Michal Lence a rozhlídl se kolem. „Přijede tady k těm dveřím, běž už na něj čekat ven.“
„Ty se mnou nepojedeš?“ Zeptala se Lenka, i když odpověď znala.
„Víš dobře, že jeden taxík dva vozíčkáře nevezme.“
„Tak jeď první ty,“ zkoušela to Lenka dál, protože věděla, jak toto dopadne.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků?
Všehoschopný Muammar Kaddáfí se stal šéfem Libye v září roku 1969. Toužil spíš po revoluci a moci ve svých rukou než po lásce. Sice byl jen plukovník, ale i letec, patřící tedy k nejuctívanějším vojákům. Pod jeho velení patřilo i velké ropné bohatství státu. To bylo objeveno pouze před deseti lety, než se ujal moci, takže měl kde prodávat a dostat podporu. Brzy totiž vyšlo najevo, že kdo vlastní ropné bohatství, tomu se podaří obrátit k sobě přízeň zahraničních partnerů, i když může působit dojmem, že viditelně pochází z hrubého beduínského stanu. Takže se ropa měnila v platidlo, se kterým přicházely i ženy.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Věnují se velké politice, i když také touží po lásce. Nejinak tomu bylo i v době vrcholného středověku, kdy ale láska měla být spojena s Bohem. Nebylo přitom běžné, aby o tom obyčejní lidé slyšeli mluvit vlastním jazykem, ne latinou.
I.
Nepropustné nepromokavé trenýrky, zcela neznačkové, ale vysoce funkční. Sportuji. Myslím na svého předka Koloděje Martýria Boušku a přitom se v duchu prohrabuju rodinnými alby z roku 1946, to byl čas, kdy se naše rodina ocitla na mizině mrtvolného prachu. Chodím po terase se sluchátky na uších a dělám dirigentská gesta, nejedna z mých přítelkyň by byla ráda, kdybych ji podobnými gesty zval k součinnosti v posteli. Já však přemýšlím radši o utrpení své rodiny a hledám společné body s ústrky, jichž se dostalo mě. Jsou to nitky, za něž tahá osud větší než je má mysl, opravdový a skvostný jako sexuální turistika v Thajsku v dobách, kdy ještě bylo chudou zemí. Myšlený jako sklo vyfoukané v Novém Boru nebo Jablonci nad Nisou. Osud zapsaný do hvězd asi jako dobrý žák Hron na komparatistice, kterou jsem kdysi studoval. Nebo taky hluboký jako podsvětí klubu Božák v mých rodných Teplicích, kde se sedávalo v klecích a souložilo jen velmi výjimečně, to když jsem klub musel opustit a zanechat v něm šestnáctiletou Klaudii a spolužáka Krásu, to si pak oni dva spolu hráli na nebohé a opravdové milence. Jinak byl klub spíš hudební, šli jsme odsud s Lucií jednou ke mně domů, abych jí dal do těla aspirin a aby mě pak zase opustila a zanechala smutným myšlenkám.
I.
Možná jsem chtěl napsat můj otec Antonín František Novotný, ale zůstalo tak. Rve mě vnitřní bolest, střeva se překlápějí ze strany na stranu a ven. Umírám. Kůže mi neslouží a začíná zapáchat. Mám dřevěnou nohu. Nenabíjí se mi elektronická cigareta a mám obří nikotinový dluh vůči tomu, co zbylo z mého těla. Vyletěla holubička ze skály, kdyby byly moje oči nespaly, asi by bděly, a to je v květináči s narciskami docela převrat. Teď budu lkát a nikdo mi v tom nebude bránit, sestřičky spí spolu nebo samy, spolu-pacienti spí sami, je tu klid. A spolu s ním obrovská, ale opravdu velmi obrovská trhlina a díra, kterou může vstoupit do světa bůh, nebo to, čím byl v mých očích, když jsem byl ještě naivní a mladý.
Dostala jsem se do fáze, kdy nevím, jestli jsem připravená na vztah, spíš bych chtěla nějak s rozumem pracovat a uplatnit své schopnosti. Cítím se lépe, když jsem sama. Do mého života se nyní vrátila kamarádka a nyní se mnou i bydlí. Dost mi to vyhovuje i přesto, že mluví o tom, že si chce najít partnera, což by byl problém. Hodně bych si přála nějakou práci z domova k tomu, co už mám.
„Objednal jsem ti taxi, jeď domů“ řekl Michal Lence a rozhlídl se kolem. „Přijede tady k těm dveřím, běž už na něj čekat ven.“
„Ty se mnou nepojedeš?“ Zeptala se Lenka, i když odpověď znala.
„Víš dobře, že jeden taxík dva vozíčkáře nevezme.“
„Tak jeď první ty,“ zkoušela to Lenka dál, protože věděla, jak toto dopadne.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků?
Všehoschopný Muammar Kaddáfí se stal šéfem Libye v září roku 1969. Toužil spíš po revoluci a moci ve svých rukou než po lásce. Sice byl jen plukovník, ale i letec, patřící tedy k nejuctívanějším vojákům. Pod jeho velení patřilo i velké ropné bohatství státu. To bylo objeveno pouze před deseti lety, než se ujal moci, takže měl kde prodávat a dostat podporu. Brzy totiž vyšlo najevo, že kdo vlastní ropné bohatství, tomu se podaří obrátit k sobě přízeň zahraničních partnerů, i když může působit dojmem, že viditelně pochází z hrubého beduínského stanu. Takže se ropa měnila v platidlo, se kterým přicházely i ženy.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Věnují se velké politice, i když také touží po lásce. Nejinak tomu bylo i v době vrcholného středověku, kdy ale láska měla být spojena s Bohem. Nebylo přitom běžné, aby o tom obyčejní lidé slyšeli mluvit vlastním jazykem, ne latinou.
I.
Nepropustné nepromokavé trenýrky, zcela neznačkové, ale vysoce funkční. Sportuji. Myslím na svého předka Koloděje Martýria Boušku a přitom se v duchu prohrabuju rodinnými alby z roku 1946, to byl čas, kdy se naše rodina ocitla na mizině mrtvolného prachu. Chodím po terase se sluchátky na uších a dělám dirigentská gesta, nejedna z mých přítelkyň by byla ráda, kdybych ji podobnými gesty zval k součinnosti v posteli. Já však přemýšlím radši o utrpení své rodiny a hledám společné body s ústrky, jichž se dostalo mě. Jsou to nitky, za něž tahá osud větší než je má mysl, opravdový a skvostný jako sexuální turistika v Thajsku v dobách, kdy ještě bylo chudou zemí. Myšlený jako sklo vyfoukané v Novém Boru nebo Jablonci nad Nisou. Osud zapsaný do hvězd asi jako dobrý žák Hron na komparatistice, kterou jsem kdysi studoval. Nebo taky hluboký jako podsvětí klubu Božák v mých rodných Teplicích, kde se sedávalo v klecích a souložilo jen velmi výjimečně, to když jsem klub musel opustit a zanechat v něm šestnáctiletou Klaudii a spolužáka Krásu, to si pak oni dva spolu hráli na nebohé a opravdové milence. Jinak byl klub spíš hudební, šli jsme odsud s Lucií jednou ke mně domů, abych jí dal do těla aspirin a aby mě pak zase opustila a zanechala smutným myšlenkám.
I.
Možná jsem chtěl napsat můj otec Antonín František Novotný, ale zůstalo tak. Rve mě vnitřní bolest, střeva se překlápějí ze strany na stranu a ven. Umírám. Kůže mi neslouží a začíná zapáchat. Mám dřevěnou nohu. Nenabíjí se mi elektronická cigareta a mám obří nikotinový dluh vůči tomu, co zbylo z mého těla. Vyletěla holubička ze skály, kdyby byly moje oči nespaly, asi by bděly, a to je v květináči s narciskami docela převrat. Teď budu lkát a nikdo mi v tom nebude bránit, sestřičky spí spolu nebo samy, spolu-pacienti spí sami, je tu klid. A spolu s ním obrovská, ale opravdu velmi obrovská trhlina a díra, kterou může vstoupit do světa bůh, nebo to, čím byl v mých očích, když jsem byl ještě naivní a mladý.
