Já jsem, kamaráde, spisovatel. Říkal jsem si, když jsem zapisoval historky ze života do notýsku se zelenou gumičkou. Byl jsem čuně jako dítě, ale teď jsem hrozně pořádný. Píšu, o čem mě napadne, a má to vždycky silnou pointu. Díky svému silnému vypravěčskému talentu, jak jsem se dozvěděl na kurzu autorského psaní, si můžu dovolit cokoliv. Absolutně cokoliv, jsem si to upravil, aby bylo jasné, že to je fakt cokoliv. Třeba si můžu vyšlápnout schody nebo si můžu vyšlápnout na sousedku, že jí řve televize, ale taky si můžu vzpomenout na kámoše Klitorysy a napsat něco o nich. Jak se Mýval míval dobře, když žil ještě s Pájou, nebo jak Dývka obešel bezpečnostní opatření na letišti. Jak Zíval chodil fotit červené okno nevěstince a ty siluety za ním. Prostě všechno prý píšu hrozně zajímavě, říkala mi lektorka, a já přemýšlel o tom, jestli mi tím nechce třeba ještě něco dalšího sdělit.

Jsem vyhořel. A to nejhůř, jak se dá. Prostě přímo ze života. Buď hospoda nebo manželka nebo kroužky. Nebudu to asi dlouho rozmazávat. Ale nechci hned říkat něco jako však to znáte. Každý si občas stěžuje, ale tohle je jiný. Není to, že má žena pár kilo navíc, ani to není, že se Tobíkovi a Barunce něco nepovedlo. Není to jen zklamání. Je to tam někde uvnitř a je to podle mě podobné depresi, ale podle mě to deprese taky není. Hraju Sportku, dokonce i sportuju, hraju šachy, sázím na sport, ale uvnitř jsem to zabalil. Když jsem už u toho, jediné, co mě ještě občas dokáže zabavit, je porno. Zejména ty scény s gumovou rukavicí, které se anglicky říká rubber glove. Doma mám dobře 600 knih poezie a někdy, když si chci udělat radost, vezmu jich pár do knihobudky u hřiště a v duchu se sázím, jak dlouho tam zůstanou.

Ze všech přátel jsem dopadl nejhůř, k blbému jménu mám i pitomé příjmení. Rodiče si ho oba změnili, abych nebyl terčem posměchu. Dývka prý se říkalo jakémusi pravěkému způsobu ukládání dat na takové ty kovové talíře, kterými se plaší špačci. Být Dívkou, byl bych asi šťastnější. Na mém portfoliu si můžete prohlédnout mou poslední tvorbu. Zejména ty zdobené vanilkové rohlíčky vřele doporučuju vaší pozornosti. Jablkový koláč teď budu upgradovat, sledujte novinky, odebírejte newsletter. Ještě bych chtěl říct, že jsem moc vděčný živnostenskému inkubátoru Komerční banky za příležitost rozjet své vlastní podnikání. Nebyl jsem na tom vždycky tak dobře, ale o tom snad někdy příště. Anebo teď? No vlastně jsem si prošel těžkou závislostí na stimulantech… Dobře, nepatří, tak jindy, příště, děkuji vám za pozornost a těším se na vystoupení dalších řečníků.