I. Líbání
Milý synu, poprvé jsem se líbal s úplně cizí dívkou. Bylo to na plese a jmenovala se Míša, myslela si, že jsem o dost starší a moc jsem se jí líbil, mně se taky líbila, a tak jsem jí sahal na prsa a na zadek, jak jsem to už předtím někde viděl, říkala, ať tak nespěchám, a tak jsem ji vzal na promenádu a vymyslel si příběh o místnostech červených a modrých, držel jsem ji za ruku, ale vysmekla se, pak jsem se opil a spal v křesle nejblíž u schodů.
Když se Mirek vrátil ze služební cesty, Danka se mu vrhla do náruče a pevně ho objala. Byl zaskočen, jejich manželství teď, po dvaceti letech, už nebylo tak vášnivé jako kdysi. A takovéto vítání už si ani nepamatoval. Ale mile ho to překvapilo, než si uvědomil, že za tím bude něco víc.
Manipulace. Temná průrva lásky. Anebo černé jezero lásky, která bolí, a navzdory všemu ohlušování vůbec žádnou láskou není? Namísto milostna a podpory narážení na kůl nesčetných domnělých provinění a umných devalvací, namísto společného lože spíše váš hrob, namísto radostné vzájemnosti setkání s pustošivou silou, které lze bez pomoci těžko uniknout. Takový je vztah se silným manipulátorem, jak ho znám. Říká, že vás miluje, ale vy máte neodbytný pocit, že ve vás miluje někoho jiného, jinak by se k vám nemohl takhle chovat a dávat vám tak najevo svoji nelibost ze všeho, co vás charakterizuje, co k vám patří, dobré stránky, záliby, přátelé, rodina. Všechno je matoucí. Nemáte se čeho chytit. Nevíte, kdo je. Ví to on sám (ona sama)? Přinejmenším mu (jí) to nepřekáží.
„Mami, zamiloval jsem se.!“ Řekl syn ihned po svém návratu domů.
Matka zvedla hlavu od sporáku a celá se rozzářila: „Konečně!“
„Rozhodl jsem se. Budu se ženit.“
„Výborně! Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělal. Ale co tak najednou? Musíš?“
Láska, erotika, milování, sex … už se o tom v souvislosti s lidmi s handicapem pomalu, ale jistě začíná mluvit, psát, na internetu se objevují různá videa (které se ale moc skutečnými problémy, které mnoho lidí s handicapem trápí, nezaobírají), natáčí se o tom filmy (některé jsou podle skutečného života, se skutečnými problémy lidí těžce postižených) V některých se ale s tím, co přináší skutečný, běžný život, skutečná fakta, realita, s tím se tam moc často nesetkáváme. Často je to v životě vše mnohem složitější, bývají zde i jiné problémy (než třeba jaké polohy vozíčkář zvládne a jak je zaujmout), o kterých se nemluví, ale které handicapované lidi opravdu trápí.
Já jsem, kamaráde, spisovatel. Říkal jsem si, když jsem zapisoval historky ze života do notýsku se zelenou gumičkou. Byl jsem čuně jako dítě, ale teď jsem hrozně pořádný. Píšu, o čem mě napadne, a má to vždycky silnou pointu. Díky svému silnému vypravěčskému talentu, jak jsem se dozvěděl na kurzu autorského psaní, si můžu dovolit cokoliv. Absolutně cokoliv, jsem si to upravil, aby bylo jasné, že to je fakt cokoliv. Třeba si můžu vyšlápnout schody nebo si můžu vyšlápnout na sousedku, že jí řve televize, ale taky si můžu vzpomenout na kámoše Klitorysy a napsat něco o nich. Jak se Mýval míval dobře, když žil ještě s Pájou, nebo jak Dývka obešel bezpečnostní opatření na letišti. Jak Zíval chodil fotit červené okno nevěstince a ty siluety za ním. Prostě všechno prý píšu hrozně zajímavě, říkala mi lektorka, a já přemýšlel o tom, jestli mi tím nechce třeba ještě něco dalšího sdělit.
I. Líbání
Milý synu, poprvé jsem se líbal s úplně cizí dívkou. Bylo to na plese a jmenovala se Míša, myslela si, že jsem o dost starší a moc jsem se jí líbil, mně se taky líbila, a tak jsem jí sahal na prsa a na zadek, jak jsem to už předtím někde viděl, říkala, ať tak nespěchám, a tak jsem ji vzal na promenádu a vymyslel si příběh o místnostech červených a modrých, držel jsem ji za ruku, ale vysmekla se, pak jsem se opil a spal v křesle nejblíž u schodů.
Když se Mirek vrátil ze služební cesty, Danka se mu vrhla do náruče a pevně ho objala. Byl zaskočen, jejich manželství teď, po dvaceti letech, už nebylo tak vášnivé jako kdysi. A takovéto vítání už si ani nepamatoval. Ale mile ho to překvapilo, než si uvědomil, že za tím bude něco víc.
Manipulace. Temná průrva lásky. Anebo černé jezero lásky, která bolí, a navzdory všemu ohlušování vůbec žádnou láskou není? Namísto milostna a podpory narážení na kůl nesčetných domnělých provinění a umných devalvací, namísto společného lože spíše váš hrob, namísto radostné vzájemnosti setkání s pustošivou silou, které lze bez pomoci těžko uniknout. Takový je vztah se silným manipulátorem, jak ho znám. Říká, že vás miluje, ale vy máte neodbytný pocit, že ve vás miluje někoho jiného, jinak by se k vám nemohl takhle chovat a dávat vám tak najevo svoji nelibost ze všeho, co vás charakterizuje, co k vám patří, dobré stránky, záliby, přátelé, rodina. Všechno je matoucí. Nemáte se čeho chytit. Nevíte, kdo je. Ví to on sám (ona sama)? Přinejmenším mu (jí) to nepřekáží.
„Mami, zamiloval jsem se.!“ Řekl syn ihned po svém návratu domů.
Matka zvedla hlavu od sporáku a celá se rozzářila: „Konečně!“
„Rozhodl jsem se. Budu se ženit.“
„Výborně! Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělal. Ale co tak najednou? Musíš?“
Láska, erotika, milování, sex … už se o tom v souvislosti s lidmi s handicapem pomalu, ale jistě začíná mluvit, psát, na internetu se objevují různá videa (které se ale moc skutečnými problémy, které mnoho lidí s handicapem trápí, nezaobírají), natáčí se o tom filmy (některé jsou podle skutečného života, se skutečnými problémy lidí těžce postižených) V některých se ale s tím, co přináší skutečný, běžný život, skutečná fakta, realita, s tím se tam moc často nesetkáváme. Často je to v životě vše mnohem složitější, bývají zde i jiné problémy (než třeba jaké polohy vozíčkář zvládne a jak je zaujmout), o kterých se nemluví, ale které handicapované lidi opravdu trápí.
Já jsem, kamaráde, spisovatel. Říkal jsem si, když jsem zapisoval historky ze života do notýsku se zelenou gumičkou. Byl jsem čuně jako dítě, ale teď jsem hrozně pořádný. Píšu, o čem mě napadne, a má to vždycky silnou pointu. Díky svému silnému vypravěčskému talentu, jak jsem se dozvěděl na kurzu autorského psaní, si můžu dovolit cokoliv. Absolutně cokoliv, jsem si to upravil, aby bylo jasné, že to je fakt cokoliv. Třeba si můžu vyšlápnout schody nebo si můžu vyšlápnout na sousedku, že jí řve televize, ale taky si můžu vzpomenout na kámoše Klitorysy a napsat něco o nich. Jak se Mýval míval dobře, když žil ještě s Pájou, nebo jak Dývka obešel bezpečnostní opatření na letišti. Jak Zíval chodil fotit červené okno nevěstince a ty siluety za ním. Prostě všechno prý píšu hrozně zajímavě, říkala mi lektorka, a já přemýšlel o tom, jestli mi tím nechce třeba ještě něco dalšího sdělit.
