Jsem vyhořel. A to nejhůř, jak se dá. Prostě přímo ze života. Buď hospoda nebo manželka nebo kroužky. Nebudu to asi dlouho rozmazávat. Ale nechci hned říkat něco jako však to znáte. Každý si občas stěžuje, ale tohle je jiný. Není to, že má žena pár kilo navíc, ani to není, že se Tobíkovi a Barunce něco nepovedlo. Není to jen zklamání. Je to tam někde uvnitř a je to podle mě podobné depresi, ale podle mě to deprese taky není. Hraju Sportku, dokonce i sportuju, hraju šachy, sázím na sport, ale uvnitř jsem to zabalil. Když jsem už u toho, jediné, co mě ještě občas dokáže zabavit, je porno. Zejména ty scény s gumovou rukavicí, které se anglicky říká rubber glove. Doma mám dobře 600 knih poezie a někdy, když si chci udělat radost, vezmu jich pár do knihobudky u hřiště a v duchu se sázím, jak dlouho tam zůstanou.

Ze všech přátel jsem dopadl nejhůř, k blbému jménu mám i pitomé příjmení. Rodiče si ho oba změnili, abych nebyl terčem posměchu. Dývka prý se říkalo jakémusi pravěkému způsobu ukládání dat na takové ty kovové talíře, kterými se plaší špačci. Být Dívkou, byl bych asi šťastnější. Na mém portfoliu si můžete prohlédnout mou poslední tvorbu. Zejména ty zdobené vanilkové rohlíčky vřele doporučuju vaší pozornosti. Jablkový koláč teď budu upgradovat, sledujte novinky, odebírejte newsletter. Ještě bych chtěl říct, že jsem moc vděčný živnostenskému inkubátoru Komerční banky za příležitost rozjet své vlastní podnikání. Nebyl jsem na tom vždycky tak dobře, ale o tom snad někdy příště. Anebo teď? No vlastně jsem si prošel těžkou závislostí na stimulantech… Dobře, nepatří, tak jindy, příště, děkuji vám za pozornost a těším se na vystoupení dalších řečníků.

Chtěl bych o sobě říct víc, než dokážu. Chtěl bych znát příčinu svého prokletí. Nebýt ostatních Klitorysů a toho, že spolu chodíme, obzvláště na pivo a obzvláště s Díky, ale i s Kamarádem, nikoho nechci opomenout nebo urazit, nebýt mých přátel Klitorysů Zívala, Dývky, Díky a Kamaráda, byl by můj život mnohem těžší. Kdo z vás jste cizinci, možná nevíte, že naše jméno Klitorys je relativně nové a ne úplně časté. V celé České republice je nás jen asi 1830. Byli jsme tedy s klukama, co spolu chodíme, spříznění volbou. Dohromady nás svedlo společné prokletí. Když do mě spolužáci na gymplu šťouchali a říkali: bacha, aby ses neudělal, přišel mi na pomoc o tři roky starší Kamarád. Ty máš něco proti jménu Klitorys, zkurvysyne? Zařval na nejaktivnějšího z trýznitelů a tvář mu zabořil do květináče. Teď mluv, zmrde! Řekl mu a já měl od té doby od šikany pokoj.

Matka. Smrt. Benátky. Ohlušující pískot fanoušků na badmintonové lize. Dobrý den, milí a jediní, mé jméno je Zíval a křestním jménem Klitorys. Hloupý nápad mého strýčka mě přivedl sem, na školu divadelní dramaturgie. Nejsem tu rád, ale nerad bych byl také všude jinde. Nezajímají mě ženy a ani mezi dívkami z ročníku si nedovedu žádnou vybrat. Proto jsem nomen omen znuděný a nevidím si na špičku nosu. Mezi mé záliby patří smrt a všechno co s ní souvisí, místo krásných srnců ale preferuju pářící se netopýry. Nikdy byste do mě neřekli, že mi teprve za půl roku bude 25. Čtvrt století Klitoryse Zívala ale nebude nikdo slavit, to vám garantuju, jako že se já jmenuju. Jako že se nudím. Jakože nemít pár dobrých přátel, dávno bych tu nebyl.

Ten nadržený gentleman měl vždycky svoji hlavu. V jeho nadrženosti spočívala jeho slabost, a onehdy i jeho síla, v jeho hlavě však… ano, nebojme se to říct. Tam bylo to naprosto nejdalekosáhlejší prokletí. Čuměl mezi nohy víle z obrazovky typu plochá. A bolely ho oči. Hlava, která nemohla pojmout vše, co do ní přicházelo. Hlava oddělená od těla. Kdyby vnímal tu věc v televizi celým tělem, šel by si radši zaběhat. A bylo by mu dobře. On ale sídlil ve své hlavě. Respektive hlava sídlila v něm jak rakovinotvorný nádor. Tou hlavou dobře zapadl mezi největší génie volné tvorby. A vytvořil jeden z nejstrašnějších, ba co víc, jeden z nejhrůzostrašnějších světů, které známe.

Jsem. Mysl se stáhla. Na nevolničině tváři se zračí petrolejové skvrnky. Všechno je léčivé, kouřové odstíny i červené terče, coby návnady libida. Jsem tady, tedy už pořádně vzrušený. Myslím, tedy nacházím pod nánosem vyřčeného a zaslechnutého natlakované štěrbiny do rezervoárů hlubší i vyšší, dokonale kalibrované, perverzní stínohry duše.