Letní smutek vystřídal polibek všedního dne.
Mrak vznesl se nad nebesa, aby dal najevo svůj vzdor.
Ráno už odletělo, jako ptáci za teplem.
Bůh zatáhl oponu v těch letních dnech,
neuvědomující si všednost polibků.
Ach můj Bože, nezatahuj ještě oponu.
Kdo by chtěl plout za mrakem?
Snad jen přestávku dáváš si?
Je to trik. Zase se ukážeš ve světle ze záře reflektorů.
Protože víš, že není konec.
Roztáhneš oponu na nebi a vysvitne znovu den.
A my budeme hrát dál v letních všedních dnech
tu nejkrásnější hru světa.
Před tím, než nadobro odejdeš, vyslyš prosbu mou.
Ať jsou šťastní. Ať jsou všichni šťastní.
I v těchto všedních dnech. Vždy a navždy.