Už jí slyším, mojí milou,

Za mraky výš v modročerném světle,

Chtěla si povídat s vílou,

Má vlasy černé a na konci světlé.

Co bych jako ten,

Tvou energií okouzlen,

Šel zkratkou hned ven,

A žil s tebou svůj krásný sen.

Ty kapky štěstí  které vydechuji ze svých bublin vidění,

Pro tebe jsou moje milá do hlubin tvého cítění.

S radostí z toho, že ti mohu hrát mezi tvými slovy

Mám toho za sebou hodně,

a v lepší se obracím,

už nechodím docela po dně,

a o lásce a síle dobra vím.

Tvoje duše v krásném květu,

cítím vůni, chmury smetu,

naše světy hrají v harmonii,

co chtějí minout, to teď míjí.

Tvá duše v květu celá,

a vůni šťastnou měla,

má duše oněměla,

na chvíli, jak tebe chtěla.

Slunce když svítí,

na tvůj šat z nití,

jsi krásná žena,

neznámého jména.