Tvoje duše v krásném květu,

cítím vůni, chmury smetu,

naše světy hrají v harmonii,

co chtějí minout, to teď míjí.

Tvá duše v květu celá,

a vůni šťastnou měla,

má duše oněměla,

na chvíli, jak tebe chtěla.

Slunce když svítí,

na tvůj šat z nití,

jsi krásná žena,

neznámého jména.

Modrá lehkost je tam,

a zelené obrysy nad zemí,

strach já někde ponechám,

to pochopit chce se mi.

Jsem otevřený k setkání,

Víc když nemám pochyby,

Mám rád ženy,svítání,

Líc těl a jemné ohyby.

Za noci v mlze,

zkratka zbytečně,

šel tam zpět skrze,

vrátka netečně.

Ať už hlava k zemi,

prapodivně je mi,

Hůrku hřbet,

ruce v let.

Z úst se linou hlouposti,

této básni zadosti.

Snad neruším,to netuším,

Radost mám,a rád ji dám,

Ať krásné dny a noci,

Stále máš a budeš moci,