o těch, kdo jej neposlouchají
Manželé po čtyřicítce se vrací ze společnosti a ukládají se ke spánku. Muž se na poslední chvíli před ulehnutím vytratí z pokoje. Dojde do kuchyně a za chvilku se vrací se sklenicí a podává ji ženě. „Co to je?“ ptá se manželka zmateně.“ „Aspirin, proti Tvé bolesti hlavy.“
„Ale mě nebolí hlava.“ „Ha! A mám Tě!“
Sabina se už po několikáté převalila z boku na bok. Myslela si, že když změní polohu, pak snad usne. Opak byl ale pravdou – byla čím dál tím méně ospalá, čím dál, tím víc se ji ale chtělo dělat cokoliv jiného, jen ne spát.
Po chvíli to vzdala. Toto léto bylo mimořádně teplé. I když si nebyla tak stoprocentně jistá, jestli na tom, že nemůže spát, má hlavní podíl to horko.
Přesedla teda z postele na svůj invalidní vozík a zajela na druhou stranu postele, k manželovi. Spokojeně odfukoval. Pohladila ho po tváři, prsty mu vjela do vlasů a tiše zašeptala:
„Zdeňku, Zdeněčku.“
Nic. Naklonila se teda nad něho a něžně, jemně ho kousla do ouška. „Zdeněčku!“
Že jednou přijde. Moje alt er love. Můj status zní rozvedená. V životě jsem měla poměrně hodně vztahů. Některé byly kratší, jiné delší a jednoho muže jsem si dokonce vzala. Moje první velká láska bylo moje alter ego. Cítila jsem, jako bychom se pro sebe narodili, jako bychom pro sebe byli stvořeni. Jenže jak by řekl Mikýř: akorát, že vůbec.
„To snad nemyslíš vážně, tati!“ Mladý muž vyskočil ze židle a zahleděl se ven oknem. Krev mu tepala ve spáncích.
„To nemůže být pravda! To je snad hloupý vtip!“ Zarazil se a otočil se zpět k otci. „Že je to vtip? Řekni, tati, že je to vtip.“
„Co ti na tom vadí, synu?“ Ohradil se starý muž. „ To, že tvoje budoucí matka bude mladší než tvoje žena?“ Ivan se na chvíli odmlčel, pak se nad tou představou s chutí zasmál:
„Akorát děti v tom budou mít trochu zmatek – babička mladší než matka…“
Intimita jako problém, výzva, otázka. Nemyslím intimitu sexuálního spojení, které se může bez skutečné intimity leckdy obejít, ale intimitu ve smyslu blízkosti, důvěrnosti, vzájemného citového sdílení. Může jí být, ale také nemusí, prostoupen partnerský vztah, ale stejně tak může projasňovat vztah přátelský či příbuzenský. Není ani tak kořením, jako spíše vzácnou surovinou, z níž jsou tvořeny mezilidské souvislosti života, v němž je nám dobře žít.
Neurologické oddělení je jedno z nejstarších v naší nemocnici a tak i vypadá – veliké pokoje pro 6 – 8 lidí. Já se dostala na osmi lůžkový, kde vládla opravdu “všehochuť“ – já na vozíku, pacientky s berlemi, s hůlkou, chodící.
Nejmladší pacientce bylo tři a dvacet, nejstarší přes osmdesát. Divili byste se, ale může to fungovat a dokonce může být i legrace.
o těch, kdo jej neposlouchají
Manželé po čtyřicítce se vrací ze společnosti a ukládají se ke spánku. Muž se na poslední chvíli před ulehnutím vytratí z pokoje. Dojde do kuchyně a za chvilku se vrací se sklenicí a podává ji ženě. „Co to je?“ ptá se manželka zmateně.“ „Aspirin, proti Tvé bolesti hlavy.“
„Ale mě nebolí hlava.“ „Ha! A mám Tě!“
Sabina se už po několikáté převalila z boku na bok. Myslela si, že když změní polohu, pak snad usne. Opak byl ale pravdou – byla čím dál tím méně ospalá, čím dál, tím víc se ji ale chtělo dělat cokoliv jiného, jen ne spát.
Po chvíli to vzdala. Toto léto bylo mimořádně teplé. I když si nebyla tak stoprocentně jistá, jestli na tom, že nemůže spát, má hlavní podíl to horko.
Přesedla teda z postele na svůj invalidní vozík a zajela na druhou stranu postele, k manželovi. Spokojeně odfukoval. Pohladila ho po tváři, prsty mu vjela do vlasů a tiše zašeptala:
„Zdeňku, Zdeněčku.“
Nic. Naklonila se teda nad něho a něžně, jemně ho kousla do ouška. „Zdeněčku!“
Že jednou přijde. Moje alt er love. Můj status zní rozvedená. V životě jsem měla poměrně hodně vztahů. Některé byly kratší, jiné delší a jednoho muže jsem si dokonce vzala. Moje první velká láska bylo moje alter ego. Cítila jsem, jako bychom se pro sebe narodili, jako bychom pro sebe byli stvořeni. Jenže jak by řekl Mikýř: akorát, že vůbec.
„To snad nemyslíš vážně, tati!“ Mladý muž vyskočil ze židle a zahleděl se ven oknem. Krev mu tepala ve spáncích.
„To nemůže být pravda! To je snad hloupý vtip!“ Zarazil se a otočil se zpět k otci. „Že je to vtip? Řekni, tati, že je to vtip.“
„Co ti na tom vadí, synu?“ Ohradil se starý muž. „ To, že tvoje budoucí matka bude mladší než tvoje žena?“ Ivan se na chvíli odmlčel, pak se nad tou představou s chutí zasmál:
„Akorát děti v tom budou mít trochu zmatek – babička mladší než matka…“
Intimita jako problém, výzva, otázka. Nemyslím intimitu sexuálního spojení, které se může bez skutečné intimity leckdy obejít, ale intimitu ve smyslu blízkosti, důvěrnosti, vzájemného citového sdílení. Může jí být, ale také nemusí, prostoupen partnerský vztah, ale stejně tak může projasňovat vztah přátelský či příbuzenský. Není ani tak kořením, jako spíše vzácnou surovinou, z níž jsou tvořeny mezilidské souvislosti života, v němž je nám dobře žít.
Neurologické oddělení je jedno z nejstarších v naší nemocnici a tak i vypadá – veliké pokoje pro 6 – 8 lidí. Já se dostala na osmi lůžkový, kde vládla opravdu “všehochuť“ – já na vozíku, pacientky s berlemi, s hůlkou, chodící.
Nejmladší pacientce bylo tři a dvacet, nejstarší přes osmdesát. Divili byste se, ale může to fungovat a dokonce může být i legrace.
