I ležák (člověk, který pro svůj tělesný handicap je odkázán na život na posteli) má právo na intimitu, na lásku, na erotiku, na sex, horší je to ovšem s realizací těchto jeho potřeb.
Pokračování filmu „Miluj mě, pokud to dokážeš“ s názvem „Chci tě, pokud to dokážeš“ to vše názorně popisuje a ukazuje.
„Mirku, co je to rések?“
Chvíli se na ni nechápavě díval.
„Ivan o mě řekl, že jsem rések.“
Usmál se. Miloval její cizí přízvuk a komolení českých slov.
Mít, nebo nemít dítě, jste-li duševně nemocní? Není to jednoduché rozhodnutí a vždy záleží na mnoha okolnostech. V prvé řadě na tom, jak moc jste zaléčení a stabilizovaní, jaké máte zázemí, partnera a rodinu a ani to vždy nemusí být předpoklad k tomu, že vše zvládnete, a že dítě počnete bez potíží. Je možné, že vás bude okolí od tohoto kroku odrazovat, pak už záleží jen na vašem rozhodnutí a na tom, jak moc se cítíte na to, počít dítě. Takovou zkušenost měla například moje známá, která se pro dítě rozhodla. Jí i manželovi byla diagnostikována schizofrenie, kterou ani jeden nezískali dědičně, ale okolnostmi, které se jim v životě staly. Přesto se pro dítě rozhodli.
Sexuální násilí bylo vždy hodně tabuizováno a bagatelizováno. Dnes už se konečně o této problematice v naší společnosti více mluví, což je dobře, protože jde o trestný čin, který se hned po vraždě uvádí jako nejzávažnější.
Jde o určitý druh manipulace a agrese, kdy jde agresorům spíše o násilí než o samotný sexuální akt. Predátorovi dává možnost moci a nadřazenosti, což je to, co ho ve skutečnosti vzrušuje.
Specifickou součástí LGBT+ komunity jsou takzvaní medvědi. Jak se takový medvěd pozná a je medvědí skupina pro každého? A co medvědi a duševní onemocnění? Na to vše jsme se zeptali jednoho ze zakladatelů spolku Bears of Ostrava a člena Czech Bears Davida Věžníka.
Jak a kde „se vzali“ medvědi? Jakou mají historii, kde mají sídlo, kdo je hlavní představitel nebo zakladatel? Liší se nějak medvědí komunita ve světě a u nás?
První skupiny medvědů (bears) se začaly formovat v 70. letech minulého století v USA. V Evropě vzniklo medvědí hnutí v roce 1984 v Kolíně nad Rýnem. Tehdy se ovšem jako „medvědi“ označovali chlupatí muži jakékoliv tělesné konstituce, k vyčlenění medvědů jako velkých, chlupatých a robustních gayů došlo až postupem let.
„Potřebuji ženskou,“ povzdechl si jednoho dne Mirek.
„Už mi je sedmnáct a pořád nic.“ Poté se na chvíli zamyslel: „No jo, ale jak se vlastně seznamují vozíčkáři?“ Chvíli přemýšlel, ale když ho ani po deseti minutách nic nenapadlo, rozhodl se jít pro rady ke zkušenějším.
Zajel do blízké restaurace, kam si každé odpoledne zajel Jarek na „společenskou konverzaci“, jak říkával. Fakt byl ten, že seděl v koutě, popíjel své „pivo na trávení“ a četl noviny, které tu byly k dispozici.
I ležák (člověk, který pro svůj tělesný handicap je odkázán na život na posteli) má právo na intimitu, na lásku, na erotiku, na sex, horší je to ovšem s realizací těchto jeho potřeb.
Pokračování filmu „Miluj mě, pokud to dokážeš“ s názvem „Chci tě, pokud to dokážeš“ to vše názorně popisuje a ukazuje.
„Mirku, co je to rések?“
Chvíli se na ni nechápavě díval.
„Ivan o mě řekl, že jsem rések.“
Usmál se. Miloval její cizí přízvuk a komolení českých slov.
Mít, nebo nemít dítě, jste-li duševně nemocní? Není to jednoduché rozhodnutí a vždy záleží na mnoha okolnostech. V prvé řadě na tom, jak moc jste zaléčení a stabilizovaní, jaké máte zázemí, partnera a rodinu a ani to vždy nemusí být předpoklad k tomu, že vše zvládnete, a že dítě počnete bez potíží. Je možné, že vás bude okolí od tohoto kroku odrazovat, pak už záleží jen na vašem rozhodnutí a na tom, jak moc se cítíte na to, počít dítě. Takovou zkušenost měla například moje známá, která se pro dítě rozhodla. Jí i manželovi byla diagnostikována schizofrenie, kterou ani jeden nezískali dědičně, ale okolnostmi, které se jim v životě staly. Přesto se pro dítě rozhodli.
Sexuální násilí bylo vždy hodně tabuizováno a bagatelizováno. Dnes už se konečně o této problematice v naší společnosti více mluví, což je dobře, protože jde o trestný čin, který se hned po vraždě uvádí jako nejzávažnější.
Jde o určitý druh manipulace a agrese, kdy jde agresorům spíše o násilí než o samotný sexuální akt. Predátorovi dává možnost moci a nadřazenosti, což je to, co ho ve skutečnosti vzrušuje.
Specifickou součástí LGBT+ komunity jsou takzvaní medvědi. Jak se takový medvěd pozná a je medvědí skupina pro každého? A co medvědi a duševní onemocnění? Na to vše jsme se zeptali jednoho ze zakladatelů spolku Bears of Ostrava a člena Czech Bears Davida Věžníka.
Jak a kde „se vzali“ medvědi? Jakou mají historii, kde mají sídlo, kdo je hlavní představitel nebo zakladatel? Liší se nějak medvědí komunita ve světě a u nás?
První skupiny medvědů (bears) se začaly formovat v 70. letech minulého století v USA. V Evropě vzniklo medvědí hnutí v roce 1984 v Kolíně nad Rýnem. Tehdy se ovšem jako „medvědi“ označovali chlupatí muži jakékoliv tělesné konstituce, k vyčlenění medvědů jako velkých, chlupatých a robustních gayů došlo až postupem let.
„Potřebuji ženskou,“ povzdechl si jednoho dne Mirek.
„Už mi je sedmnáct a pořád nic.“ Poté se na chvíli zamyslel: „No jo, ale jak se vlastně seznamují vozíčkáři?“ Chvíli přemýšlel, ale když ho ani po deseti minutách nic nenapadlo, rozhodl se jít pro rady ke zkušenějším.
Zajel do blízké restaurace, kam si každé odpoledne zajel Jarek na „společenskou konverzaci“, jak říkával. Fakt byl ten, že seděl v koutě, popíjel své „pivo na trávení“ a četl noviny, které tu byly k dispozici.
