Skip to content
Menu

Partnerství versus psychóza

Partnerství_versus_psychóza

Intimita ve vztahu je stejně důležitá pro lidi takzvaně „normální“, tedy bez zjevných potíží, jako pro lidi stižené duševní nemocí. Bez intimity je život plochý, postrádá hloubku a smysluplnost. Jsme stvořeni jako párové bytosti, a tak jedna z našich základních potřeb je mít partnera, se kterým si budeme bližší než s ostatními lidmi. Je polovina štěstí pro toho, kdo takového partnera už našel. Ale druhá polovina se týká vztahu samotného. Vnímavost, empatie, laskavost i tolerance a bezvýhradné přijetí již takovou samozřejmostí není.

Ještě těžší to mají lidé s duševním onemocněním. Nejen najít partnera, i to je totiž docela oříšek, ale i najít dostatečně empatického a tolerantního. Partnera podporujícího, který vás podrží, když je třeba, zavolá pomoc, když už to nezvládáte a neopovrhuje vámi, když se zotavujete z poslední ataky a jste takzvaně dočasně „na nic“.

Jak je to navíc s důvěrou ve vztahu, když vás vaše ataka mánie může zavést do vod promiskuity a nechtěných ublížení? Bude s to váš protějšek odlišit vliv psychózy na vaše soužití? Bude schopen odpustit a pochopit? Stokrát se můžete zaříkat, že byste mu nikdy neublížili a pak vás přepadne blud. Bez náhledu budete kopat kolem sebe a ničit všechny důvěrné vztahy. Budete slepě podezírat partnera z nevěry nebo dokonce budete sami věřit, že jste se zamilovali do někoho jiného a půjdete si bez ohledů za svým. Když ataka odezní, zůstane ve vás chaos a ponížení. Budete se stále dokola ptát: Jak jsem tohle mohl udělat? Jak jsem tomuhle mohl uvěřit? A budete možná nemile překvapeni partnerovou neochotou setrvat s vámi navzdory všem těmto skutečnostem. Budete se chtít možná propadnout do nejhlubších pekel, protože takový osud vyhodnotíte jako ještě relativně snesitelný oproti vyhlídce, že váš partner vám to nikdy neodpustí a nebude s vámi chtít zůstat.

Ve chvíli procitnutí z ataky potřebuje každý hlavně toleranci a pochopení. A v nemenší míře podporu a odpuštění. Ale i kdybyste si s partnerem stokrát slíbili, že váš vztah přežije i tyto bouře, nikdy si nemůžete být jistí svou a jeho reakcí v konkrétní situaci. Jedna věc je představovat si, co by kdyby, a zažívat tu skutečnost na vlastní kůži je věc druhá. Bude váš vztah dost pevný na to tohle přestát?

Důvěra je velmi křehká. Ačkoliv ji budujete postupně od začátku vztahu, nikdy neříkejte nikdy. Ataka psychózy zatřese každým vztahem, ať je sebepevnější. Když jde navíc o promiskuitu, tedy porušení nejsvatějšího „jsem jen tvůj“, „jsem jen tvá“, může se leckomu zbortit svět. Je však otázkou, nakolik jsme schopni své jednání ovládat, pokud jsme v zajetí bludu. Sama skutečnost neschopnosti nahlédnout důsledky svého vlastního chování mluví proti myšlence, že děláme vědomé naschvály. V psychóze je člověk přesvědčen, že je konečně sám sebou, ale jeho jednání je zkratkovité a neodpovídá tomu. Když se pak probere, vlastně neví tak úplně, čí je. V takové chvíli potřebuje pochopení, podporu a toleranci.

Proto vyzývám všechny partnery duševně nemocných, i samotné lidi s duševním onemocněním, aby se naučili rozpoznávat varovné příznaky, a především zmíněným komplikacím předcházet. Je lehké praštit s vázou na zem, ale slepit ji do původní podoby už nikdy nelze úplně. Vždy už zbydou šrámy na duši a velmi, velmi porušená důvěra. Pokud se však již stalo, nelze to vrátit. Pak je důležitá shovívavost, tolerance a bezpodmínečná podpora. Tehdy se právě ukáže, co ještě vztah dokáže přestát a co partnery navždy odcizí. Není to lehké ani pro jednoho z nich. Dobrou volbou v takové situaci je psychoterapeutická pomoc a co možná největší otevřenost v komunikaci mezi partnery. Je také otázkou, nakolik mají partneři sami v sobě zpracováno téma různých traumat a vlastních problémů. To hraje velkou roli ve schopnosti porozumění vlastním pocitům a tomu, proč jeden či druhý nejsou třeba schopni tolerance a obnovení důvěry.

Nebojte se říci si v tak těžkých zkouškách o pomoc odborníků. Není to ostuda a už vůbec není třeba, aby byl se svým trápením člověk sám. S pomocí psychoterapeutů je možné i na první pohled rozvrácené vztahy oživit a vnést nové porozumění mezi partnery.

 

Příspěvky autora

Podobné příspěvky

Partnerství versus psychóza

Partnerství_versus_psychóza

Intimita ve vztahu je stejně důležitá pro lidi takzvaně „normální“, tedy bez zjevných potíží, jako pro lidi stižené duševní nemocí. Bez intimity je život plochý, postrádá hloubku a smysluplnost. Jsme stvořeni jako párové bytosti, a tak jedna z našich základních potřeb je mít partnera, se kterým si budeme bližší než s ostatními lidmi. Je polovina štěstí pro toho, kdo takového partnera už našel. Ale druhá polovina se týká vztahu samotného. Vnímavost, empatie, laskavost i tolerance a bezvýhradné přijetí již takovou samozřejmostí není.

Ještě těžší to mají lidé s duševním onemocněním. Nejen najít partnera, i to je totiž docela oříšek, ale i najít dostatečně empatického a tolerantního. Partnera podporujícího, který vás podrží, když je třeba, zavolá pomoc, když už to nezvládáte a neopovrhuje vámi, když se zotavujete z poslední ataky a jste takzvaně dočasně „na nic“.

Jak je to navíc s důvěrou ve vztahu, když vás vaše ataka mánie může zavést do vod promiskuity a nechtěných ublížení? Bude s to váš protějšek odlišit vliv psychózy na vaše soužití? Bude schopen odpustit a pochopit? Stokrát se můžete zaříkat, že byste mu nikdy neublížili a pak vás přepadne blud. Bez náhledu budete kopat kolem sebe a ničit všechny důvěrné vztahy. Budete slepě podezírat partnera z nevěry nebo dokonce budete sami věřit, že jste se zamilovali do někoho jiného a půjdete si bez ohledů za svým. Když ataka odezní, zůstane ve vás chaos a ponížení. Budete se stále dokola ptát: Jak jsem tohle mohl udělat? Jak jsem tomuhle mohl uvěřit? A budete možná nemile překvapeni partnerovou neochotou setrvat s vámi navzdory všem těmto skutečnostem. Budete se chtít možná propadnout do nejhlubších pekel, protože takový osud vyhodnotíte jako ještě relativně snesitelný oproti vyhlídce, že váš partner vám to nikdy neodpustí a nebude s vámi chtít zůstat.

Ve chvíli procitnutí z ataky potřebuje každý hlavně toleranci a pochopení. A v nemenší míře podporu a odpuštění. Ale i kdybyste si s partnerem stokrát slíbili, že váš vztah přežije i tyto bouře, nikdy si nemůžete být jistí svou a jeho reakcí v konkrétní situaci. Jedna věc je představovat si, co by kdyby, a zažívat tu skutečnost na vlastní kůži je věc druhá. Bude váš vztah dost pevný na to tohle přestát?

Důvěra je velmi křehká. Ačkoliv ji budujete postupně od začátku vztahu, nikdy neříkejte nikdy. Ataka psychózy zatřese každým vztahem, ať je sebepevnější. Když jde navíc o promiskuitu, tedy porušení nejsvatějšího „jsem jen tvůj“, „jsem jen tvá“, může se leckomu zbortit svět. Je však otázkou, nakolik jsme schopni své jednání ovládat, pokud jsme v zajetí bludu. Sama skutečnost neschopnosti nahlédnout důsledky svého vlastního chování mluví proti myšlence, že děláme vědomé naschvály. V psychóze je člověk přesvědčen, že je konečně sám sebou, ale jeho jednání je zkratkovité a neodpovídá tomu. Když se pak probere, vlastně neví tak úplně, čí je. V takové chvíli potřebuje pochopení, podporu a toleranci.

Proto vyzývám všechny partnery duševně nemocných, i samotné lidi s duševním onemocněním, aby se naučili rozpoznávat varovné příznaky, a především zmíněným komplikacím předcházet. Je lehké praštit s vázou na zem, ale slepit ji do původní podoby už nikdy nelze úplně. Vždy už zbydou šrámy na duši a velmi, velmi porušená důvěra. Pokud se však již stalo, nelze to vrátit. Pak je důležitá shovívavost, tolerance a bezpodmínečná podpora. Tehdy se právě ukáže, co ještě vztah dokáže přestát a co partnery navždy odcizí. Není to lehké ani pro jednoho z nich. Dobrou volbou v takové situaci je psychoterapeutická pomoc a co možná největší otevřenost v komunikaci mezi partnery. Je také otázkou, nakolik mají partneři sami v sobě zpracováno téma různých traumat a vlastních problémů. To hraje velkou roli ve schopnosti porozumění vlastním pocitům a tomu, proč jeden či druhý nejsou třeba schopni tolerance a obnovení důvěry.

Nebojte se říci si v tak těžkých zkouškách o pomoc odborníků. Není to ostuda a už vůbec není třeba, aby byl se svým trápením člověk sám. S pomocí psychoterapeutů je možné i na první pohled rozvrácené vztahy oživit a vnést nové porozumění mezi partnery.

 

Eliška Rejčka

Jsem černou dírou do neznáma. Pluji vesmírem a polykám vše, co mi přijde do cesty. Když se nasytím, vyplivuju hlásky a písmenka, která se skládají do roztodivných tvarů.