Řekla, že Boha velebí
a do kostela chodí
a Bůh, že sídlí na nebi
a za ruku ji vodí.
Já spatřil její ručku jemnou
a záviděl jsem Bohu,
zatoužil jsem aby se mnou
vzlétla na oblohu.
A pak mě vzala za ruku,
ve mně bouře citů
a v tom citovém pazvuku,
jsem spěchal do úkrytu.
Usmála se nesměle,
já bloudil v jejích očích,
krůpěj potu na čele,
svět se se mnou točí!