Sexuální násilí bylo vždy hodně tabuizováno a bagatelizováno. Dnes už se konečně o této problematice v naší společnosti více mluví, což je dobře, protože jde o trestný čin, který se hned po vraždě uvádí jako nejzávažnější.
Jde o určitý druh manipulace a agrese, kdy jde agresorům spíše o násilí než o samotný sexuální akt. Predátorovi dává možnost moci a nadřazenosti, což je to, co ho ve skutečnosti vzrušuje.
Je těžké se svěřit a ještě těžší se s tím vyrovnat, proto oběti sexuálního násilí většinou nejdou hned nahlásit, že byly zneužity a násilně donuceny k sexu. Ze statistik vyplývá, že znásilnění nahlásí přibližně pouze 8 % žen a mužů. Mužů bývá poměrná menšina, což neznamená, že se jich to netýká. Naopak, je mnoho mužů, kteří jsou obtěžováni ženami nebo jinými muži, jen je menší procento těch, kteří čin nahlásí. Většinou jsou tito lidé zastrašováni a bojí se, jak se k tomu postaví okolí. Je proto pochopitelné, že celou příhodu v sobě dusí a trvá i několik let, než se někomu s tímto hrozivým zážitkem svěří. Dalším problémem může být dokazování, či stres během samotného soudního líčení.
Falešná obvinění?
Pouze v ojedinělých případech
Sexuální násilí se ovšem netýká jen mužů a žen, ale i dětí. Děti, jak známo, jsou křehké a lehce zneužitelné, neboť jsou důvěřivé a nemohou se tolik bránit. Proto jde o nejsnadnější potenciální oběti, které ve společnosti jsou.
V určitých případech znásilnění může jít o falešná obvinění, ovšem to se děje spíše v ojedinělých případech. Jsou situace, kdy lze toto obvinění relativizovat, ale pak jsou případy, kdy jde o danou věc a nelze o tom polemizovat. Jde-li o nahlášení jednou osobou např. na pracovišti nebo na školách, pak je určitá možnost, že se to nestalo, ale není ani vyloučené, že je to naopak. Pakliže se jedná o hromadné obvinění několika osobami nezávisle na sobě, které nešly ze svého popudu např. do médií, ale média je vyhledala sama, pak se jedná o fakta, která nelze relativizovat, potažmo popírat.
Může si za to žena sama?
Co se týče oběti, měla by být vždy brána jako oběť a neměla by být zesměšňována, nebo napadána ze stran okolí, neboť sexuální násilí nelze zlehčovat.
Jeden z mýtů je, že si za to žena může sama. Nemůže, protože nikdy by neměl být její vzhled či styl oblékání důvodem k tomu, aby ji muž násilně a sexuálně napadl. Je-li to tak, pak je chyba na straně muže, ale rozhodně ne na straně ženy. Většinou vzhled, věk ani rasový původ nehrají roli.
Dalším mýtem je, že žena bývá napadena v tmavém parku v noci a neznámým mužem. Ano, v některých případech tomu tak může být, ale většinou oběť predátora zná a tím pádem k němu možná má i důvěru, a proto bývá snadnou kořistí. Může se jednat o někoho z blízkého okolí, z okruhu rodiny, přátel, školy, pracoviště atd. To, že někdo vejde do „komnaty“ predátora, není okamžitý souhlas se sexuálním aktem a už vůbec ne se znásilněním. Ne znamená ne.
Nenechte se zastrašit predátorem
Ženy ani muži by se neměli nechat zastrašit predátorem, což bývá mnohdy velmi obtížné.
Pokud jste byli sexuálně napadeni a zneužiti, či znásilněni, můžete se obrátit na různé organizace, které vám mohou pomoci překonat počáteční strach, stud, následné trauma a poradit, jak a kde znásilnění nahlásit.
Fotografie od uživatele Anete Lusina ze služby Pexels
