Když matka vstoupila do pokoje, aby se zeptala Karla, jestli náhodou něco nepotřebuje, našla ho, jak upřeně hledí do počítače, na tváři blažený úsměv.
„Co sleduješ?“.
A aniž by počkala na odpověď, prudce otočila monitor počítače k sobě.
„Porno?“ Zděsila se. „Fuj, ty prase!“ Vyjekla.
„Proč?“ Překvapeně se zeptal Karel. Už mu bylo pětadvacet, a tak tyhle věci považoval tudíž za normální. To, že teď sedí na invalidním vozíku přece neznamená, že už není chlap a že nemá svoje potřeby, co se sexuality týče, že se schopností chodit ztratil i schopnost milovat, a tudíž žít intimním životem.
Jeho přítelkyně se s ním rozešla krátko po úrazu, jeho touhy a potřeby ho ale neopustily. Věděl, že bude hodně dlouho trvat, než si jako vozíčkář najde přítelkyni jinou a než začnou spolu provozovat nějaké intimnosti. A z toho důvodu, že to nejspíš nějakou dobu potrvá, musí si pomoct sám. Dělá to přece každý chlap.
„A kde máš tu ruku?!“ Zakřičela úplně hystericky matka. „Okamžitě přestaň a běž se umýt!“
Otočila se k odchodu se slovy: „Čeho jsem se to dožila?! Můj syn a takové prase!“
Karel se zhluboka nadechl: „Mami, mně už dávno bylo dvacet. Jsem dospělý muž! Rozumíš? Muž! Tak si nepřeji, abys mi kontrolovala počítač a kontrolovala, co dělám. A nevcházej do mého pokoje, prosím, bez zaklepání.“
Matka zrudla: „On si nepřeje! On si nepřeje!“ Nadechla se a pokračovala v hysterickém křiku: „Ty si nemáš co přát, nebo nepřát! Ty ne!“ V tváři úplně zrudla vzteky: „Ty už nejsi ve stavu, abys ty mně říkal, co můžu a co ne! Teď si, chlapče, na vozíku.“
„No a?“ Nechápal Karel. „Chceš mi snad namluvit, že když sedím na vozíku už nejsem chlap? A chlapi se přece úplně normálně dívají na porno a úplně normálně onanují, aby se zbavili přetlaku.“
„Z čeho ty máš přetlak?“ Zeptala se matka pohrdlivě. „Všechno máš, nic neděláš! Potom jenom vymýšlíš kraviny! Prý normální chlap! A prý je normální …“
„Ano,“ skočil jí Karel do řeči. „Normální dospělý chlap. „Tatínek to snad nikdy nedělal? Nebo mi chceš namluvit, že sis toho nikdy za ty roky, co jste spolu, nevšimla?“
Matka zrudla: „Ty prase! Ve svém stavu na to nemáš ani pomyslet! A tatínka do toho nepleť! Po tom ti nic není, jestli to tatínek dělal, nebo ne. On byl zdravý!“
