Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? V duši člověka musíš věřit, ale tělo, které má své neduhy i touhy, nezapřeš. O čem tedy snil Sigmund Freud
Jedním z nejznámějších psychiatrů historie je Sigmund Freud. Narodil se v židovské rodině v Příboře 6. května 1856, tedy na našem území, ale už brzy se dostal s rodinou do Vídně kvůli státnímu bankrotu. Založil obor psychoanalýza, kdy se člověk zpovídá ze svých představ a snů a často zabíhá do dětství, kde jsou prý skryté různé problémy, které se přelévají až do dospělosti. Zkoumal tedy hlavně sny, ale i lidské nevědomí nebo vědomí, taky oidipovský komplex, kterým částečně trpěl i on. Taky vymyslel názvy ego, superego a id. Díky své inteligenci a spojitosti s ortodoxním židovstvím měl záběr i do náboženství a kultury, jeho výzkumy tak přinášely spoustu nového.
V dětství např. neměl rád, když ho koupaly ženy, protože měl pocit, že mu závidí jeho penis. Už od té doby také prokazoval vysokou inteligenci, i když se nejdřív učil jen doma. Na gymnáziu byl hned primusem. Dostal se tehdy k četbě Goetha, což ho nadchlo pro studium medicíny, a to od roku 1873. Kromě toho ho nadchla i historie a archeologie, kterou často využíval ve své praxi. Metodika vykopávek zapůsobila na jeho systém léčení duševně nemocných. Sám chtěl být spíš neurologem, ale to mu nedovolila finanční situace rodiny. Zajímal se taky o Darwina a další vědce druhé poloviny 19. století, překládal například i Milla. Experimentoval s kokainem, což mu přineslo nepřátelství ve vědeckých kruzích. Odjel na studijní pobyt do Paříže k profesoru Charcotovi. Jeho hlavní zájem tam byl především výskyt ženské hysterie, hodně se dozvěděl i o hypnóze. Od roku 1886 si ve Vídni založil soukromou psychiatrickou praxi, kdy nejvíc řešil různé neurózy. Vymyslel přitom psychoanalýzu, protože hlavně ženy špatně reagovaly na elektroléčbu. Nově tak šlo o „léčbu mluvením“, ovlivněnou doktorem Bleulerem. Základem psychoanalytické léčby se stal tzv. přenos. „Hysterici trpí vzpomínkami,“ říkával Freud.
Jeho metoda utvrdila Freuda v tom, že existuje nevědomá mysl, klíčovým pro člověka je noční sen a u neurózy hraje hlavní roli sexualita. Nejdřív docházel k tomu výsledku, že neurotici byli v dětství sexuálně svedeni dospělými. Mluvil o dětských fantaziích, teorii traumatu ale postupně opustil. Vymyslel nové principy léčby, ke kterým byla používána jeho pověstná pohovka. Základem se pro něj stala analýza sebe sama, jinak zvaná autoanalýza. Od roku 1895 začal pravidelně analyzovat své sny, což postupně vedlo až k vydání knihy Výklad snů. Po smrti otce začal taky pozorovat své neurotické rysy a vztah s přítelem Wilhelmem Fliessem, který byl latentně homosexuální. Pocítil taky i od jiných pacientů „hysterickou lásku“, což byl podle něj stav „přenosu“. V té době objevil taky oidipovský komplex, protože si uvědomoval vztah se svou matkou, když v minulosti žárlil na svého otce.
Ve Výkladu snů popsal i nevědomí, ve Třech pojednáních o sexuální teorii zase ustavil libido a jeho vývoj – orální a anální stadium a s tím spjatou dětskou sexualitu. Zpočátku budil silný odpor a byl nucen žít v určité izolaci. Roku 1902 byl ale jmenován mimořádným profesorem a taky se rozvinulo jeho přátelství s vídeňskými intelektuály a umělci. Nejsilnější pouto ale projevil především ke Carlu Gustavu Jungovi ve spojení s curyšskou psychologickou školou. Došlo k přímo mezinárodnímu hnutí, které hodně ovlivnilo tehdejší společnost. Roku 1908 se uspořádal mezinárodní psychoanalytický kongres v Salcburku, který dost zapůsobil na cizince. Ernest Jones proto začal šířit psychoanalýzu ve Velké Británii, když později sepsal i třídílný Freudův životopis. V USA mu nejvíc pomohl Abraham Arden Brill. Už brzy se ale začaly projevovat spory, když Freud trochu opomíjel své vídeňské přátele. Psychoanalýza se totiž nejvíc začala provádět na klinice Burghoelzli u Curychu.
Později začaly bublat spory. Freud přednesl projev, v němž okolí varoval, že v čele psychoanalytického hnutí musí být křesťan, protože jinak se projeví antisemitismus. Některé aktivity ve Vídni tak na sebe začal přenášet psychiatr Adler. Později ale kolegové přestali klást důraz na sexualitu, kterou hodně podporoval právě Freud. Adler založil vlastní školu „individuální psychologie“. Brzy došlo i k rozchodu s curyšským centrem. Freudův oblíbenec Jung se mu začal vzdalovat i ideově, nejen ve spojení od Bleulera. Proměny a symboly libida, které napsal, odmítly taky Freudovu sexuální teorii. Odmítl i boj rozumu proti náboženství. Freud s ním proto přerušil styky a ve své praxi tak vymyslel analytickou psychologii. Adler a Jung přesto obohatili Freudovo učení ve spojení introverze/extroverze, výzkumu pudů a otázky melancholie. Nejslavnější Jungova teorie archetypu vedla k sepsání knihy Totem a tabu, v níž vymyslel spekulaci o „vraždě primordiálního otce“. Velmi, nejen jemu pomohl i úspěch za 1. světové války, kdy zraněným vojákům hodně pomáhala psychoanalýza při řešení válečných neuróz. Napsal i slavnou knihu Já a Ono, kde rozvinul strukturální model psýchy. Freud začal dostávat různé ceny, oficiální i od kolegů, taky měl vliv na intelektuály a umění obecně.
Začal ale postupně mít nejen zdravotní problémy. Nacisté ve třicátých letech jeho knihy pálili na hranicích a on se poměrně brzy dostal do Londýna. Nevěřil sice, že se do Rakouska dostane Hitler, ale stačil ještě utéct poměrně rychle, na rozdíl od většiny své rodiny, která skončila v koncentračních táborech. S příbuznými měl většinou dobré vztahy, s manželkou se prý pohádal jenom jednou, kdy šlo o zpracování sesbíraných hub. Nejznámější jeho potomek byl vnuk Lucian Freud, známý britský malíř. Sigmund Freud dlouhou dobu odmítal bolest utěšující léky, aby mohl jasně myslet a taky tvořit. Rakovina patra, která vznikla z pokuřování doutníků, ale zrádně postupovala. Pravděpodobně požádal a dostal i smrtelnou dávku morfinu. Zemřel v roce 1939 a proti židovským zvykům byl zpopelněn.
Freud byl jeden z nejvýraznějších aktivistů celosvětového ateismu. Snad to bylo spjaté i s jeho horoskopem, kdy Slunce měl ve znamení Býka a Lunu ve Štíru, což je dost materialistické a sexuální spojení. Sám se v mládí zabýval numerologií. V Psychopatologii všedního dne analyzoval vlastní pověrečnost, částečně věřil i v telepatii, která mluvila o přenosu myšlenek nejen mezi lékařem a léčeným. Autor David Bakan hovořil i o Freudově ovlivnění židovskou mystickou naukou, kabalou, podle všeho byl ale hlavně zednářem v židovské odnoži-B´naj B´rit, která prováděla a taky provádí okultismus. Ne všechno o Freudovi a jeho duchovním životě je dobře dokázáno, ale náznaků je spousta. Napsal třeba i Budoucnost jedné iluze o lidském přání ochrany, řádu a spravedlnosti. Potom vyslovil naději, že lidstvo snad překoná „dětskou neurózu“ náboženství a převládne tak vědecký realismus. Jak šlo o něco jako náboženství, Freud byl jistě dogmatik.
Velice silné bylo jeho napojení na moderní umění, především surrealismus. Šlo hlavně o automatické psaní, vymyšlené André Bretonem. Tady ale podle všeho běželo o mechanismus paranoii v kreativitě. Ovlivnění umělců bylo hlavně v textech o nevědomí, které započalo roku 1916 v Surrealistickém manifestu, kde došlo k podpoře práv lidské imaginace. Freud ale měl určité výhrady, hlavně v malířství, nelíbil se mu ani expresionismus. Setkání mezi Bretonem a Freudem roku 1921 taky nedopadlo příliš dobře, nebyl totiž žádnou vybájenou magickou bytostí. Freud taky odmítl stát se patronem surrealistického hnutí. Dobrá vazba byla ale mezi Freudem a druhou silnou osobností surrealismu, Salvadorem Dalím. Díky tomuto působení Freud uznal, že surrealismus může mít smysl. Dalí taky vytvořil známý Freudův portrét. Ten měl spíš silné vztahy s umělci ve Vídni, pocházející i odjinud, hlavně s Mahlerem, Schnitzlerem, Zweigem a Mannem, vesměs asimilovanými Židy. Freud si hodně vážil Shakespeara, Goetheho a Homéra, který měl vztah k objevu oidipovského komplexu. U umělců prý šlo hlavně o denní snění. O čem ale nejvíc snil Sigmund Freud?
